Americká cla na Evropu? Hororová varianta by nás vrátila do 30. let, upozorňuje ekonom

Washington 6. února 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Donald Trump na poslední chvíli otočil a vycouval ze zavedení cel na dovoz zboží nejenom z Mexika, ale nakonec i z Kanady. Jak to?
Je snadné být po bitvě generálem, ale mě až tak nepřekvapil. Do poslední chvíle jsem si myslel, že buď na cla vůbec nedojde, anebo že na ně dojde, ale v řádu hodin, maximálně dní se dospěje k nějakému ústupku. Důvodů je několik.

Podle Donalda Trumpa je smyslem těch cel potrestání zmíněných zemí nebo jejich přinucení, aby konaly podle jeho vůle, to znamená hlavně v souvislosti s migrací, anebo s pašováním drog. Když se zamyslíme nad 25% cly, tak jakým způsobem mají šanci ovlivnit imigraci, anebo pašování drog? Není tajemstvím, že ani pašeráci lidí, ani pašeráci drog cla neplatí, to znamená, že kdyby nakonec ty země nijak nezareagovaly, co by Donald Trump ve výsledku získal? Nijak by neomezil imigraci, nijak by neomezil pašování drog a přišly by jenom ekonomické následky. A ty jsou jak známo špatné pro obě strany. Poškodil by svoji ekonomiku, poškodil by ekonomiku velmi blízkých spojenců, zároveň by je pochopitelně rozezlil a znovu musím podtrhnout, že to jsou velmi důležití spojenci, hlavně Kanada. S drogami ani s pašováním by neudělal vůbec nic, navíc by se dala čekat nějaká reciproční opatření, jako je zdanění amerického zboží, to je další škoda na americké ekonomice. Deklarovaného cíle by absolutně nebylo dosaženo.

To je jeden aspekt. Říkal jste, že je těch důvodů víc. Vidíte za tím i nějakou Trumpovu hru, než jenom výhrůžku, bič? The Economist píše o tom, že Donald Trump je agent chaosu, že potvrdil svoji roli představitele chaosu, a že záměrem zavést cla způsobil trošku blázinec.
Ano, Trump se tím dokonce netajil. Myslím, že to snad řekl někdy v průběhu roku 2024, že má pocit, že v rámci geopolitických nástrojů sankce, které třeba typicky byly uvalovány na Írán, ale koneckonců i na Rusko, mu nepřipadají dostatečně účinné a že on si jako jiný geopolitický nástroj vybírá cla.

Hra na kuře

To nejtvrdší, co může.
Sankce mohou být také hodně přísné, ale on se zřejmě zhlédnul v bývalém americkém prezidentovi McKinleym, který byl skutečně znám tím, že cla hodně zaváděl. Prostě se mu ten nástroj líbí a to, že ho použil teď a konkrétně proti Mexiku a Kanadě, mi přesto přijde hodně zvláštní, hlavně v kontextu toho, jak se to odehrálo. Pohrozit, obzvlášť když hrozíte spojenci, cly, tak to je v podstatě to, čemu se v teorii her říká hra na kuře. To je taková situace, kdy oba hráči mají před sebou možné vyústění toho konfliktu, které ani jeden nechce. Ve hře na kuře jde o to, že proti sobě jedete v autech plnou rychlostí a ani jeden z vás se nechce srazit. Vítězem je ten, kdo ucukne jako druhý, to znamená, že se snažíte protivníka donutit, aby ucukl. Ta cla fungují velice podobně a hra spočívá v tom, že nejdůležitější je to, co si o vás váš soupeř myslí. Jestli si myslí, že vy neucuknete, tak on v podstatě ví, že musí ucuknout on, protože se nechce srazit a vy ho vlastně chcete přesvědčit, že jste takový šílenec, že neucuknete. Tím ho donutíte ucuknout a tím tu hru vyhrajete.

A proč mi to připadá zvláštní v tomhle kontextu je, že pověst je právě to nejdůležitější a Donald Trump si ji pečlivě budoval,, tím, že ve volební kampani pořád akcentoval koho všeho zdaní a že je mu úplně jedno, jaké budou následky. Ale v momentě, kdy poprvé ucuknete, tak si hrozně poškozujete pověst, protože každý váš další protihráč už bude vědět, že jste tehdy taky do poslední chvíle říkal, říkal a pak ucuknul. A to se stalo teď, on v podstatě cuknul, pokud jde o Mexiku a Kanadu a to byla teprve ta první hra. Pravděpodobně ho čeká ještě mnohem ostřejší hra s Čínou a čeká ho pravděpodobně podobná hra s Evropskou unií, takže pokud nepřijde nějaký obrovský ústupek ze strany Kanady a Mexika, a zatím jsem neslyšel, že by přišel, tak si do těch dalších kol trošičku pošramotil svoji pověst šílence, který skutečně pojede až proti zdi. A toho může třeba Evropa při vyjednáváních nějakým způsobem využít, protože už má precedent, že Donald Trump nakonec v předvečer je schopen ucuknout, tak nemusíme tolik ucuknout my.

Ještě zůstanu jednou otázkou u Mexika a Kanady. Není to právě naopak a neucukly a nestaly se těmi kuřaty právě Mexiko a Kanada? Trump si volal jak s mexickou prezidentkou, tak s kanadským premiérem, pak změnil názor a řekl, že cla odloží minimálně o 30 dní, tak muselo něco rozhodnout o tom, že změnil názor. Museli mu něco slíbit, nebo ne?
Tam jsou dvě roviny, jedna je to, jak to vypadá a druhá je to, co se skutečně děje. Přiznám se, nejsem odborník na to, jak občané Kanady, nebo kdokoliv jiný pašuje přes hranici do Spojených států drogy, ale nemám pocit, že by vůbec bylo možné Kanadu dotlačit k nějakému hmatatelnému opatření, kdy by skutečně Donald Trump mohl potom navenek říct, že teď opravdu vyřešil ten problém na kanadské hranici a že zatlačení pomocí cel fungovalo.

Nejde ale jenom o drogy, že? Myslím, že o tom mluvil ekonom Petr Zahradník, člen Národní ekonomické rady vlády, na Radiožurnálu. Svoji roli mohou hrát i problémy Donalda Trumpa s tím, že Kanada jako člen NATO není úplně aktivní v Severoatlantické alianci. Víme, že Trump chce po členských státech, aby vynakládaly mnohem více HDP na obranu.
A tam už se dostáváme do toho velkého rozporu mezi tím, co je říkáno a tím, co se skutečně myslí. A to už se dostáváme do diplomacie.

Ale třeba Mexiko bude posílat své vojáky na severní hranici. Tam třeba drogový rozměr toho, že z Mexika proudí drogy do Spojených států je a mexická prezidentka oznámila, že na to bude nějak reagovat.
Ano, a tam si to dokážu docela živě představit. Nechci ze sebe dělat odborníka na mexicko-americkou hranici, tím určitě nejsem. Ale jenom ze statistik toho, kolik tam proudí migrantů nebo drogového obchodu to vypadá, že na jižní hranici je nějaký problém, který je řešitelný a kde by nějaká větší snaha ze strany té země mohla k něčemu vést. Tady bych si dokázal představit, že to celé dává nějaký smysl a v podstatě tam by hra na kuře dopadla správně, tak jak by Donald Trump chtěl.

Kdy se cla vyplatí?

Se Si Ťin-pchingem si asi Donald Trump nevolal, když ta kuřecí hra s Čínou vyústila v to, že Trump neotálel a 10 % navíc nad rámec cel, která Spojené státy zavedly předtím, od února platí, ne?
Ano, ale i tam je docela vidět, že se otvírá nějaký prostor pro diplomacii, minimálně pokud jde o reakci Číny. Jestli se nemýlím, tak Čína sice avizovala odvetná opatření, ale dala tam nějakou prodlevu, která myslím vycházela zhruba na týden, což naznačuje, že je otevřená a má signály, že pravděpodobně americká strana musí být také otevřená k nějakému jednání. Ale pokud jde o Čínu, tak tam si myslím, že je situace dramaticky jiná, než pokud jde o Mexiko a Kanadu. Cla strašně nedávají smysl ve většině ekonomických situací a obzvláště nedávají smysl, pokud je aplikujete na svoje spojence. Nicméně Čína je trošičku něco jiného. Cla se často používají jako obrana (a je to v tu chvíli legitimní) například proti enormní státní podpoře. Když vidíte, že nějaký sektor vás neporáží ekonomicky, prostě není lepší, když dám příklad, výroba hliníku nebo oceli, a máte pocit, že vás ta druhá země válcuje na mezinárodním trhu jenom díky například státní podpoře, tak to je moment, kdy cla skutečně dávají smysl. Nebráníte se ekonomické realitě, která velí, že tohle konkrétní zboží by měla vyrábět ta jiná země, protože v tom má nějakou komparativní výhodu. V takovém případě jsou cla vlastně nesmyslný boj. Ale pokud je to boj proti extrémním státním dotacím, tak to smysl může mít a zároveň pokud je to nějaký váš geopolitický rival, to znamená máte upřímný zájem na tom, aby například nedosáhl nějakého ekonomického rozletu a vy ho chcete nějakým způsobem zpomalit, tak v takové chvíli clo může být legitimní geopolitický nástroj. A tam si myslím, že těch 10 % dost možná zůstane a vůbec bych se nedivil, kdyby v druhém třetím kole šla ta cla ještě směrem nahoru. Čína je skutečně je známá tím, že ne všechno co dováží, ať už do Spojených států nebo někam jinam, je výsledkem jejich komparativní ekonomické výhody, ale často to může být výsledkem nějakých státních zásahů.

Když jste mluvil o tom druhém, třetím potenciálním kole, očekáváte, že se teď rozjede nějaká obchodní válka, celní přestřelka mezi Spojenými státy a Čínou? Mluvil jste o tom, že Čína už chce vrátit úder, od 10. února oznámila zavedení 15% cel na dovoz uhlí a LNG, 10% cla na ropu, auta, zemědělské stroje a tak dále.
Ano, s Čínou si to dokážu představit. Geopolitika je extrémně složitý obor a já nemám ambici mu do důsledku rozumět, ale je pravda, že rivalita Spojených států a Číny bude narůstat. Ať už z toho titulu, že jsou to dvě ekonomické supervelmoci, a i z toho titulu, že mají geograficky nějaké třecí plochy. Jakým způsobem k tomu konfliktu může docházet? Může mu nechat spontánní průběh, ale co si budeme říkat, Čína jako rozvojová země má velký prostor pro růst z toho titulu, že je v tuhle chvíli ještě relativně chudá. A jak známo, to vám řekne každý ekonomický teoretik růstu, chudým zemím se roste lépe, takže se dá čekat, že má Čína našlápnuto k poměrně dynamickému růstu, byť tam může dojít k nějakým zádrhelům. Zároveň je Čína větší země, než jsou Spojené státy, to znamená, teoreticky, kdyby Číňané dosáhli stejné nebo téměř stejné úrovně blahobytu, tak jenom tím množstvím lidí by Spojené státy převážili. Tedy jenom z toho titulu, že je to lidnatější země. Spojené státy si tohle určitě musí uvědomovat a kdyby to nechali na přirozeném vývoji, tak je docela dobře možné, byť to může být ještě otázka desetiletí, že by je Čína skutečně vystrčila z trůnu ekonomické supervelmoci. Takže co s tím? Vojenská konfrontace asi nepřichází v úvahu, nikomu se do ní asi nechce, takže to asi bude ekonomická konfrontace. Co s tím můžete reálně dělat? To už jsme zpátky u výroku Donalda Trumpa. Můžete přicházet s nějakými sankcemi, můžete přicházet s nějakými dohodami, pokud máte pocit, že tohle není dost účinné, tak se cla skutečně nabízejí, tím spíše, pokud je bilance přeshraniční výměny tak silně ve prospěch Číny. V tomto případě má clo zdaleka největší účinnost a poměr toho, jak škodí vám a jak škodí Číně, je ve váš prospěch. V tu chvíli jako geopolitický nástroj k oslabení nebo omezení rozletu vašeho geopolitického rivala dává jednoznačně smysl. Navíc státní ingerence je v Číně poměrně významná, takže vlastně bojujete i proti tomuhle, nejenom proti ekonomické realitě. Protože znovu, bojovat proti ekonomické realitě nemá smysl, ale bojovat proti státním zásahům i cly, anebo chránit svoje strategické oblasti je místo, kde cla můžou dávat nějaký smysl. Nemůžete si dovolit, aby výrobce nějaké strategické suroviny nebo strategického zboží byl převálcován konkurencí z Číny jenom na základě levnější pracovní síly, vy ho potřebujete naživu ve Spojených státech pro případ, že dojde právě třeba k vojenskému konfliktu. Tam dává smysl nasazovat cla i když víte, že to ekonomicky poškozuje všechny zúčastněné, ale nemůžete si dovolit přijít o všechny oceláře a pak vám nakrásně někdo vyhlásí válku a vy najednou zjistíte, že veškerá vaše ocel je v Číně a že se k ní nemůžete dostat. Potřebujete je chránit.

Skutečně je to tak, že na tohle rozhazování cly po světě Donaldem Trumpem doplatí Američané? Když se vrátím k tomu, o čem mluvil ekonom Petr Zahradník, podle něj je to hra vabank, ale ve střednědobém horizontu se to Trumpovi může vyplatit. V tom krátkodobém je to nákladná věc.
Jednoduchým ekonomickým modelem zahraniční výměny cla fungují tak, že pokud je uvalíte vy, tak na to vždycky doplatí váš spotřebitel. Vždycky na to doplatí ten, kdo u vás to zboží kupuje, to je prostě jednoznačné. To nutně neznamená, že na to doplatí celá země, protože ta země má víc aktérů, spotřebitelé ano, ti utrpí, pravděpodobně růstem cen omezením výběru zboží. Na druhou stranu vaši výrobci toho samého zboží čelí menší konkurenci, to znamená, oni by z toho měli mít nějaký benefit a do toho musíme připočítat to, co Donald Trump taky často rád akcentuje, vy prostě vybíráte clo, což jsou peníze a to se samozřejmě počítá do státního rozpočtu. Takže když nastavujete cla a když je nastavujete skutečně na lékárenských vahách, nastavíte je přesně tam, kam je to žádoucí, do těch oborů, tak ano, váš spotřebitel vždycky utrpí, ale vaše země jako taková z toho může teoreticky vyjít silnější právě na silnějších výrobcích a na výběru cel. Situace se mění, když započítáme ta reciproční opatření, to znamená, když počítáte s tím, že ta druhá země pravděpodobně clo uvalí i na vás, tak v tu chvíli začíná být velice, velice diskutabilní, jestli z toho můžete vyjít s plusem. Spíš to začíná vypadat, že pravděpodobně tam budete taky s minusem. A pak je ještě úplně jiná situace, a to, když to neměříte na lékárenských vahách, když to není celé pečlivě propočítané a změřené, když to prostě plácnete 20, 40, 60 % na všechno. To prostě není chirurgický zásah, to je skutečně úder kladivem a tam je téměř jisté, že pro vás bude celkový efekt záporný. Co může Donald Trump sledovat tím, že přesto tuto politiku razí, kromě toho, že to chce mít jako geopolitický nástroj a třeba k němu ani nechce nakonec sáhnout? Může tam být motivace toho, udělejme ze Spojených států ostrůvek prosperující fantastické ekonomiky, kde nakonec bude chtít každý být. A pokud by tady nechtěl být, tak uvalíme ta cla, postavíme kolem sebe celní zeď a i když se vám to třeba někomu nelíbí jako firmě, tak pokud chcete obsluhovat americký trh, tak se sem přestěhujte, protože jinak budete čelit clům. Pokud by tohle vyšlo, to znamená v kombinaci s daňovou politikou, tedy nižší daně, regulační politikou a tak dále, tak se vám skutečně může do nějaké míry podařit ty perspektivní obory lákat spíše k sobě, než aby zůstaly za zdí těch cel. A tady si myslím, že by měla zpozornět hlavně Evropa. Nevím, jestli měl kolega na mysli tohle, ale to třeba v tom střednědobém horizontu nějaký pozitivní efekt přinést skutečně může.

Čeká Evropu recese?

A co Evropa? Donald Trump řekl, že uvažuje nad uvalením 10% cel také na dovoz z Evropy. Česká ekonomika by v takovém případě zpomalila o více než procento HDP, řekl ČTK prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza a bývalý ministr financí Miroslav Kalousek v České televizi mluvil o tom, že by taková plošná cla, která by mohl Donald Trump zavést, mohla poslat celou Evropskou unii do recese. To je docela velká hrozba, ne?
To je určitě velká hrozba. Za sebe bych v první řadě řekl, že tohle mi připadá možná ještě podivnější nebo podobně podivné, jako to, že by ta cla trvale platila pro Kanadu a Mexiko. U Evropy mi to připadá ještě zvláštnější, ale pokud budeme předpokládat, že se to skutečně stane, tak ty propočty jsou, což si asi dokáže každý představit, extrémně složité. Řekněme, že můžeme uvažovat cokoli mezi v uvozovkách optimistickou variantou (i když stále je to špatně) a to je 10 % na všechno z Evropy a dál nic. To znamená 10 % na Evropu, nic k tomu nepřipočítávejme na Čínu a nepřipočítáváme k tomu žádná reciproční opatření. To znamená, že Evropa by to spolkla, řekla by dobrá, a bereme to. V takovém případě je to rozhodně nepříjemné, ale jedno procento ztracené z výkonu ekonomiky mi zní jako poměrně hodně. Nemyslím si, že se to dá vyloučit, ale pokud jsem správně zaznamenal ty odhady, tak nejčastěji se pohybovaly zhruba okolo 0,5 %, 0,6 %, 0,7 %, něco takového. To si představit umím. Tohle není v tuhle chvíli dost na to, aby nás to strhlo do recese. Pokud je recese záporný růst, tak na to by to bylo potřeba víc a snadno by to mohlo být víc v případě té maximalistické, té hororové varianty. Z vyjádření Donalda Trumpa znamená hororová varianta 20 % na všechno z Evropy a 60 % na všechno z Číny, což znamená, že Čína bude muset přesměrovávat svůj obchod někam jinam, typicky k nám a tady nám vznikne nová levná konkurence. A navíc do toho musíme připočítat, že by Evropa zareagovala, to znamená reciproční cla od Evropy směrem ke Spojeným státům, reciproční cla od Číny taky směrem ke Spojeným státům. Do toho pak už nedokážete vůbec nic domyslet. Když si začneme oplácet každý navzájem ta domnělá příkoří, tak se ta spirála může roztočit jakýmkoli směrem, No a v téhle hororové variantě si myslím, že bychom se skutečně bavili o procentech HDP, to znamená, že by 1 %, 2 %, 3 % nebyl žádný problém, a to by nás skutečně v podstatě okamžitě uvrhlo do recese. Jen pro představu, tahle cla, která Donald Trump uvažuje, by nás ve smyslu míry protekcionismu ve Spojených státech vrátila zhruba někam do třicátých let minulého století, to znamená do meziválečného období. My jsme tady prakticky sto let neviděli takovou míru protekcionismu a nechtěl bych z toho dělat přednášku z ekonomické historie, ale názor, že protekcionismus je prospěšný pro ekonomiku, je extrémně dlouho překonaný. To je názor z osmnáctého století, v podstatě něco jako kdybyste byl v astronomii vyznavačem geocentrismu, že středobodem vesmíru je Země. Ekonomie se od toho dávno posunula jinak a i ve dvacátém století to podle toho vypadalo. My jsme naopak od těch protekcionistických opatření ustupovali v té víře, že nakonec všichni benefitujeme, když si navzájem vyměňujeme zboží a služby. A teď bychom tedy udělali v tomhle uvažování krok asi sto let zpátky. Ta cla by byla zhruba tak brutální, jaká jsme viděli naposled ve třicátých letech. Myslím si, že se nyní průměrné clo mezi Spojenými státy a Evropou pohybuje někde okolo dvou až tří procent podle toho, jestli to vážíte objemem té výměny nebo nevážíte. To znamená, skok ke dvaceti je v podstatě zšestinásobení celní bariéry, která v tuhle chvíli panuje. A jenom připomenu, že Evropa a Česko speciálně patří mezi místa, která jsou více závislá na plynulé výměně zboží a služeb napříč zemí a napříč kontinenty. Takže logicky pro nás by to byla velice špatná zpráva.

Ač je Donald Trump nepředvídatelný, tak za vás, půjdeme do budoucna spíš tím hororovým scénářem, anebo uklidníte a budete doufat, že ta cla budou jenom v uvozovkách desetiprocentní?
Já dokonce pořád ještě věřím, že nebudou ani ta desetiprocentní. Není to jenom marný optimismus, nebo přání otcem myšlenky, ale vždycky si říkám, že existují řešení, která jsou elegantnější. Ne nadarmo se mluví například o zbrojních výdajích, protože těmi se může zabít několik much jednou ranou. Pokud my, jak Trump chce, navýšíme svoje zbrojní výdaje a zároveň budeme brát zbraně primárně ze Spojených států, tak mu to zlepší obchodní přebytek, nebo tu obchodní bilanci, a zároveň to splní, nebo navýší náš závazek vůči NATO. A můžeme pak od něj například převzít nějaké geopolitické, vojenské činnosti, které v tuhle chvíli zastává Amerika.

Ale zdá se vám to spíš jako vyjednávací páka než jako ekonomicky motivovaný krok?
Spíš ano. A proto mě právě, jak jsem říkal, trošku pobavilo, že teď Donald Trump u Mexika a Kanady ukázal, že vlastně nakonec ucukne. Třeba si to budeme do toho našeho vyjednávání pamatovat. Donald Trump možná ve skutečnosti takový šílenec nakonec není.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: ČT, BBC, RTVE Noticias, Skynews Australia, Deutsche Welle.