Bojovníci z Azovstalu za ‚šedého kardinála‘. Jaké prominentní vězně si vyměnili Ukrajina s Ruskem?
Až do konce května bránili jihoukrajinský Mariupol. Teď se alespoň část z nich vrátila zpátky na Ukrajinu. Při dosud největší výměně válečných zajatců přešli frontovou linii i prominenti. Zatímco z vězení se dostali velitelé obrany Mariupolu z pluku Azov, do Ruska naopak zamířil oligarcha a přítel ruského prezidenta Vladimira Putina Viktor Medvedčuk. Pro kterou zemi je výsledek výhodnější? Server iROZHLAS.cz přináší profily známých vyměněných.
Nečekaný krok. Tak hodnotí světová média výměnu válečných zajatců, která proběhla v noci ze středy na čtvrtek v ukrajinské Černihivské oblasti. Z ruského vězení se dostalo 215 ukrajinských vojáků, obránců Mariupolu. Mezi nimi i zajatí velitelé, včetně příslušníků pluku Azov. A také třeba zdravotnice Katěrina Poliščuková přezdívaná „ptáček“ a známá pro svůj zpěv v krytech továrny Azovstal během bombardování.
Rusko propustilo 215 Ukrajinců zajatých po bitvě o Mariupol včetně velitelů pluku Azov, hlásí Kyjev
Číst článek
Naopak do Ruska přešlo asi pět desítek ruských zajatců společně s proruským politikem a ukrajinským oligarchou Viktorem Medvedčukem.
Jak Medvedčukovi, tak i obráncům Mariupolu měl přitom hrozit soudní proces. Medvedčuka Ukrajina podezřívá z vlastizrady a na ortel čekal od dubnového zadržení tajnou službou SBU.
Obránci jihoukrajinského Mariupolu pak padli do zajetí v květnu po bitvě o ocelárny Azovstal, kam se stáhli poté, co ruské jednotky začaly pronikat do samotného města. Jednalo se zejména o příslušníky ukrajinských pozemních sil, námořní pěchoty a pak také o členy takzvaného pluku Azov.
Zatímco Ukrajina považuje obránce za hrdiny, Rusko, a především pak separatisté je označují za neonacisty a práva válečných zajatců jim upírají.
• Russia-Ukraine prisoner exchange sees the release of some 280 people
— DW News (@dwnews) September 22, 2022
• Activists say over 1,000 arrested in Russia protesting the "partial mobilization"
• Zelenskyy demands Russia be stripped of Security Council veto in his UN speech
Today's top stories in 1 minute: pic.twitter.com/ZpddJHks77
Demonstrativní proces s nimi se měl uskutečnit přímo v Mariupolu, o přípravě vězeňských klecí přímo v tamní filharmonii informovala na konci srpna městská rada. Právě ukrajinští velitelé obrany Mariupolu byli procesem ohroženi nejvíce. Po výměně vězňů na základě dojednaných podmínek zůstanou do konce války v Turecku, do bojů by už tedy zasáhnout neměli.
Profily nejznámějších propuštěných zajatců přináší server iROZHLAS.cz ve stručných shrnutích.
Viktor Medvedčuk
Ukrajinský vyjednavač v Rusku, muž se skelným pohledem, šedý kardinál nebo kníže temnot. Všechny tyto přezdívky patří jedinému člověku – Viktoru Medvedčukovi. Ukrajinský politik a oligarcha, donedávna jeden z nejbohatších mužů na Ukrajině, je přítelem ruského prezidenta Vladimira Putina. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že ruský prezident je kmotrem Medvedčukovy dcery Dariny.
Do nejvyšších mocenských pater se na Ukrajině propracovával už od 90. let. Poprvé byl zvolen poslancem ukrajinského parlamentu v roce 1997, tři roky na to už působil jako jeho místopředseda. A od roku 2002 byl členem administrativy ukrajinského prezidenta Leonida Kučmy. Tehdy získal pověst člověka, který se neštítí užít i tvrdých prostředků k prosazení svých zájmů.
Medvedčukova politika byla jednoduchá – prosazoval silnou industrializaci a bližší ekonomickou spolupráci s Ruskem. I proto se Medvedčuk začal dostávat do stále pravidelnějšího styku s nejvyššími ruskými představiteli, včetně ruského lídra Vladimira Putina a exprezidenta Dmitrije Medveděva.
V roce 2004 ale přišla takzvaná „Oranžová revoluce“. Spor o výsledek druhého kola prezidentských voleb mezi proruským kandidátem Viktorem Janukovyčem a proevropským Viktorem Juščenkem vedl k opakování voleb a následnému vítězství proevropského kandidáta.
Ukrajinci chytili proruského politika Medvedčuka podezřelého z vlastizrady, oznámil prezident
Číst článek
Medvedčuk výsledek nesl těžce. Kritizoval Juščenka a jakékoliv snahy o sbližování s Evropou. Naopak zesiloval svou vazbu na Rusko. Pořádal časté konference, prosazoval větší hospodářskou vazbu s východním sousedem, a především pak vstup Ukrajiny do celní unie s dalšími postsovětskými republikami.
V roce 2012 na těchto idejích založil hnutí Ukrajinská volba a stal se politikem za stranu Opoziční blok – za život. Ta oslovovala především ruskojazyčné obyvatelstvo na východě a jihu země. A její podpora i po roce 2014 – takzvaném Euromajdanu a sesazení prezidenta Janukovyče, který se mezitím dostal k moci – dále rostla. Opoziční blok se dokonce v roce 2019 stal druhou nejsilnější stranou.
I po revoluci hrál klíčovou roli při udržování vztahů s Moskvou. Anexe Krymu sice proběhla z ruského pohledu relativně hladce, na východě Ukrajiny přesto stále zuřil konflikt mezi Ruskem podporovanými doněckými a luhanskými separatisty na jedné straně a centrální ukrajinskou vládou na straně druhé.
Krátce před ukrajinskými volbami jasně vede strana Zelenského, druzí jsou proruští oligarchové
Číst článek
Medvedčuk v té době sehrál klíčovou roli v jednáních se separatisty o výměně vězňů. Jak se sám chlubil, mělo se mu za čtyři roky konfliktu podařit vyjednat propuštění téměř 500 lidí. Do role vyjednavače ho tehdy navrhovala i někdejší německá kancléřka Angela Merkelová.
Medvedčuk tlačil při jednání s Ruskem a separatisty na kompromis. Hájil přitom i stanoviska Moskvy a podporoval Putinovu představu, jak řešit konflikt, který Rusko vyvolalo.
Od roku 2021 pak Medvedčuk čelil sérii obvinění kvůli podpoře donbaských separatistů a kvůli byznysovým stykům s anektovaným Krymem. Kvůli obchodům s neuznanými východoukrajinskými republikami pak figuroval i ve společné kauze s exprezidentem Petrem Porošenkem. Konkrétně šlo o obchody s uhlím v hodnotě 48,7 milionu eur, které se měly odehrát mezi lety 2014–15. Medvedčuk byl proto v domácím vězení.
Na čas se mu podařilo utéct krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu 24. února 2022. Podle kontrarozvědky SBU se ukrýval 48 dní na neznámém místě, než se zemi pokusil opustit. To později potvrdil i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Sám Medvedčuk poté několikrát navrhoval Moskvě svou výměnu za ruské zajatce.
Že by k ní mohlo dojít, naznačovaly signály přímo z Kremlu. Například Putinův tiskový tajemník Dmitrij Peskov se nechal slyšet, že kdyby ukrajinská vláda Medvedčuka poslouchala, nemuselo k žádné invazi dojít. Kreml měl podle něj osud oligarchy intenzivně „sledovat“ a k tlaku na jeho propuštění vyzýval i další zahraniční státníky.
S výměnou ale nejsou spokojení přední ruští propagandisté. Podle nich osvobození Medvedčuka za propuštění velitelů pluku Azov nestálo.
Obránci Azovstalu
Denys Prokopenko
Obličej Denyse Prokopenka je lidem známý asi nejvíce v temných kulisách podzemí železáren Azovstal v Mariupolu, kam se ukrajinští obránci města uchýlili k poslednímu odporu v době, kdy už město bylo zcela izolováno od zbytku ukrajinských jednotek.
Když začal boj o Azovstal, věděli jsme, že je náš poslední, říká voják pluku Azov zajatý v Mariupolu
Číst článek
Do té doby byl Prokopenko širší veřejnosti téměř neznámý. Vystudoval na Kyjevské univerzitě katedru germánské filologie se specializací na výuku angličtiny. Také sportoval a jako fanoušek klubu Dynamo Kyjev patřil mezi takzvané „ultras“. Odtud také pochází jeho přezdívka a volací znak „Redis“.
Války na Ukrajině se účastnil už od roku 2014. Postupně přebíral velení nad většími typy jednotek – nejprve čety, pak roty až nakonec v roce 2017 převzal i velení pluku Azov. Tím se ostatně stal v šestadvaceti letech nejmladším velitelem v historii ukrajinské armády.
Ještě před válkou poskytl rozhovor reportérovi Radiožurnálu. Vzkazoval tehdy, že se ukrajinská armáda nevzdala u Mariupolu v roce 2014 a nevzdá se ani o osm let později. Zůstal poté s dalšími stovkami bojovníků svého pluku, ale třeba i námořní pěchoty Ukrajiny nebo pozemních sil uvězněný pod ocelárnami Azovstal.
Odtud pocházejí jeho známé videovzkazy. Světové státníky často vyzýval třeba k uzavření oblohy nad Ukrajinou, aby nebyla nadále ničena civilní infrastruktura a nedocházelo k dalším civilním obětem. A také k umožnění evakuace civilistů právě z areálu železáren.
Prokopenko velel obraně Mariupolu až do 20. května, kdy se se zbylými obránci – na výzvu ukrajinského prezidenta Zelenského – nakonec vzdal. Prokopenkovo zajetí potvrdila o čtyři dny později i jeho manželka, které Rusko umožnilo se zajatým velitelem krátký telefonický hovor.
„Řekl, že je OK, a zeptal se, jak se mám,“ řekla Kateryna Prokopenková na konci května listu Guardian s tím, že podmínky, v jakých byli vězni drženi, byly „víceméně uspokojivé“.
Zprávy o zajatých vojácích z Azovstalu byly skoupé. V polovině srpna ruská média zveřejnila informaci o transportu Prokopenka do Ruska a následně o chystaném soudu s obránci Azovstalu na konci srpna. I proto bylo propuštění Prokopenka tak nečekané. Do války se ale zapojit nesmí, s ostatními propuštěnými veliteli musí strávit čas do konce války v Turecku.
Serhij Volynskyj
Třicetiletý Serhij Volynskyj, přezdívaný Volyna, sloužil jako velitel 36. samostatné námořní brigády Ukrajiny. Jeho jednotka působila na Krymu, po anexi poloostrova Ruskem v roce 2014 ale musel – stejně jako další vojáci, kteří se rozhodli, že nepřejdou pod ruskou armádu – jeho území opustit.
Přesunul se tedy na pevninskou část Ukrajiny, dále působil v námořní jednotce v nedalekém Mykolajivu. Od roku 2015 se pak i přímo účastnil bojů na Donbase. Po oficiální ruské invazi bojoval proti ruským jednotkám a donbaským separatistům na jihu země.
Osvobození pluku Azov je zásadní hlavně psychologicky, do bojů se vrátit nemohou, říká Procházková
Číst článek
V pozici majora byl nakonec přiřazen jako součást jednotek bránících jihoukrajinský Mariupol. Jenže smyčka kolem města se postupně utahovala. Část Volynského brigády v čele s jejím velitelem se pokusila obklíčení vyhnout a prorazit přes frontovou linii, což nakonec vedlo k jejich zajetí.
Volyna se místo toho s druhou částí brigády rozhodl ve městě zůstat a dále ho bránit. Ve videu na sociální síti telegram oznámil 12. dubna spojení s azovskými obránci města.
„Provedli jsme úspěšnou operaci s plukem Azov. Připojili jsme se k nim, provedli jsme úspěšné přeskupení. Pokračujeme v plnění bojových misí. Naše morálka je silná. Víme, co děláme, proč jsme tady. Uděláme vše, co se od nás vyžaduje k úspěšnému dokončení bojové mise,“ hlásil ve videu.
Od té doby byl znám jako „hlas z Azovstalského pekla“. Pravidelně publikoval na svých sociálních sítích vzkazy a videa. V polovině dubna napsal příspěvek k 50. dni obrany Mariupolu, v němž ukázal, jaké podmínky v bojové oblasti panují.
„Potřebujeme vaši pomoc. Nepřítel obklíčil město a drží statisíce civilistů jako rukojmí. V našich vojenských bunkrech se skrývají ženy, děti, včetně miminek. Většinou příbuzní našich vojáků, které Rusové hledají. Bez tepla, vody, jídla,“ popisoval stav v podzemí železáren.
Následovala další videa, ze kterých se stal Volynského obličej známý i širší veřejnosti. Výzvy k odblokování mariupolského přístavu a záchraně mariupolské posádky po vzoru operace Dunkerque v roce 1940 postupně přešly ve vytýkání nečinnosti západním státníkům. „“ psal v jednom z posledních květnových příspěvků před svou kapitulací.
Vzdal se jako součást posledních obránců Mariupolu 20. května. Dokazuje to i jedno z prvních videí, které s ním po jeho zajetí ruské invazní jednotky natočily. Jeden rozhovor nakonec ale nestačil. Ruská média ho využila ještě k dalším dvěma, poslední poskytl na začátku srpna. Jejich části odvysílala také ukrajinská média. Volyna byl součástí výměny vězňů 21. září 2022.
Svjatoslav Palamar
Svjatoslav Palamar se narodil a dětství prožil ve Lvovské oblasti v západoukrajinském Mykolajivě. Vystudoval na Lvovské obchodní akademii a následně se začal angažovat v rodinné firmě. Věnoval se ale také sportu a myslivosti. Má ženu a dítě.
V roce 2000 vstoupil do nacionalistické skupiny Patriot Ukrajiny, známé pro krajně pravicové názory a zaniklé v roce 2014. Byl účastníkem „Oranžové revoluce“, a když v roce 2014 začala na Ukrajině proevropská revoluce, takzvaný Euromajdan, zúčastnil se i jí.
Pluk Azov vzešel z krajní pravice, radikálů se postupně zbavoval. Nyní platí za významnou jednotku
Číst článek
Po Euromajdanu zamířil přímo do armády. Neměl vojenské vzdělání, proto působil jako kulometčík. Z armády pak odcházel jako starší seržant, to už byl součástí pluku Azov. Tam přijal svou přezdívku a volací znak „Kalina“ – prý proto, že okrasný keř je přímo spojený s Ukrajinou, protože „se nachází v písních, kronikách, bájích a legendách během kozáckého období“, jak řekl v jednom z rozhovorů.
Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 se se zbytkem pluku Azov připojil k obraně jihu Ukrajiny, a především města Mariupol. Jako zástupce velitele pluku vedl většinu bojů.
I jeho bylo v podzemí oceláren Azovstal možné často vidět na zveřejňovaných videích, Palamar pravidelně komunikoval s novináři, během obléhání se účastnil několika tiskových konferencí a rozhovorů. Jako byl třeba rozhovor z 21. dubna poskytnutý britské BBC.
„Po 52 dnech blokády a těžkých bojů nám docházejí léky. A pak také tady máme nepohřbená těla našich bojovníků, které potřebujeme důstojně pohřbít na území kontrolovaném Ukrajinou,“ popisoval situaci v železárnách s tím, že ruští vojáci shazují těžké bomby, které ničí i kryty, ve kterých se ukrývali civilisté.
Interview with Svyatoslav Palmar, #Azov’s Second in Command in #Mariupol.
kyivpost.com/multimedia/vid…
15:31 – 02. 05. 2022
V dalším zveřejněném videu o tři dny později apeloval na světové lídry, aby se pokusili Mariupol zachránit.
„Chci, aby každý v tento den přemýšlel o hodnotách, ať už je na frontě, doma, nebo na cestě. Myslím, že šedesátý den války si všichni uvědomili, jak cenné je obejmout své děti, mluvit s blízkými, užívat si ticha,“ řekl ve vzkazu.
V dalším rozhovoru pro Reuters pak mluvil 28. dubna. „Je tady asi 500 mužů s různými druhy zranění, různě vážnými. Je tady ale problém, že nemáme podmínky, v jakých bychom se o ně mohli postarat a zvládli složité chirurgické úkony,“ popisoval.
O pomoc a vyjednání svobodného odchodu „buď po zemi, nebo po moři“ pro obránce i zbylé civilisty žádal světové státníky také na videokonferenci 8. května. Deset dnů na to se začala šířit informace, že se Palamar vzdal. To popíral ještě na videu zveřejněném na sociální síti Telegram 19. května. Už den na to ale ruské ministerstvo obrany oznámilo, že se vzdala i poslední skupina ukrajinských obránců oceláren. I Palamar byl nakonec 21. září součástí výměny vězňů mezi Ruskem a Ukrajinou.
