Od vojenského převratu v Barmě uplynul rok, podle lidskoprávního aktivisty Igora Blaževiče ale junta stále nemá situaci pod kontrolou. „Už to není puč, je to válka, kde na jedné straně stojí brutální armáda ochotná páchat zločiny obrovských rozměrů, a na druhé straně národ, který se brání vším, co má k dispozici,“ říká o situaci v Barmě, kde několik let žil. V rozhovoru popisuje také roli Číny nebo Západu, ale i to, jak lidem v zemi pomoct.

Rozhovor Rangún 5:00 30. ledna 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V úterý 1. února uplyne od vojenského převratu v Barmě neboli Myanmaru přesně rok. Jak tragicky tento den s ročním odstupem vnímáte?
Uplynulý rok byl pro tuto zemi nesmírně devastující. Rozhodnutí provést puč bylo provedeno v totální slepotě a nevědomosti, kam tento krok zemi přivede. Šéf armády Min Aun Hlain počítal s tím, že udělá chirurgický řez a velmi rychle zemi zpacifikuje, podobně jako se to stalo v Thajsku. Doufal, že rok nebo dva poté přichystá volby, které si hezky předpřipraví, pak si sám předá moc, místo uniformy se navlékne do civilu a stane se prezidentem. Takový byl plán, který ale vystavěli na naprostém nepochopení toho, co se v zemi stane.

Národ povstal a už rok vede heroický odpor, současnou situaci tedy můžeme nazvat válkou. Už to není puč, je to válka, kde na jedné straně stojí poměrně brutální armáda ochotná páchat zločiny obrovských rozměrů a na druhé straně národ, který se brání vším, co má k dispozici. V tuto chvíli je stále nerozhodnuté, jak tento zápas skončí. Bohužel bude trvat ještě dlouho, ale ať už to dopadne jakkoliv, pro Barmu to bude obrovsky destruktivní.  

Když jsme spolu před necelým rokem hovořili, poukazoval jste na to, že v rámci barmské armády existuje celá řada skupin generálů s různými mocenskými zájmy. Ještě loni v únoru jste tedy spatřoval určitou naději v tom, že část generálů od pokusu o puč nakonec ustoupí. Řekl byste, že jste byl tehdy možná až příliš optimistický?
Stejně jako tehdy si i dnes myslím, že jediná cesta ze současné krize je taková, že dojde ke zlomu uvnitř samotné armády. Pokud se nemá současná tragédie dál prohlubovat, musí se armáda vnitřně rozštěpit. Armáda nemůže zvítězit nad národem a odpor národa nemůže zvítězit nad armádou. Jediné, co tedy může zemi zachránit, je zlom v armádě samotné. Na nižších úrovních armády už dochází k přeběhlictví, do vyšších pater se to ale zatím nedostalo. Můžeme tedy říct, že jsem se mýlil, naději mám ale i dnes.  

Barmánci žijí ve strachu

Jak už jste zmiňoval, převrat z února 2021 vyvolal masové demonstrace, které ale armáda krvavě potlačila – podle dostupných informací bylo v zemi zabito více než 1400 lidí. Jak vypadá odpor barmského lidu dnes?
Brutální násilí armády protesty nepotlačilo, jen se změnila jejich forma. V první fází vycházeli lidé na ulici v masových počtech, armáda po nich začala cíleně střílet, mnoho lidí bylo zatčeno a skončilo ve věznicích. Tam byla část lidí umučena k smrti, jiní jsou ještě ve vězení a budou odsouzeni na dlouhá léta za mřížemi, dokud režim nepadne.

Barmská opozice vyhlásila armádě obrannou válku. Při střetu na západu země zemřelo nejméně 20 lidí

Číst článek

Protesty ale pokračují dodnes. Například na den lidských práv 10. prosince se společnost neskutečným způsobem zmobilizovala a udělala něco, čemu se říká silent strike (tichá stávka – pozn. redakce). Lidé po celé zemi zavřeli své obchody, nikdo nevycházel ven a ulice zůstaly zcela prázdné. Ukázali tak obrovskou mobilizaci společnosti. Nenásilný občanský odpor tedy zázračně dál pokračuje a nachází nové způsoby, jak se projevit.

Paralelně s tím se však lidé začali bránit také improvizovanými zbraněmi. Postupně začal vznikat také ozbrojený odpor, který využívá podomácku vyrobené výbušniny a další zbraně, které se jim podaří ukořistit od armády nebo na černém trhu.

Ve snaze rozdrtit disent vojenská junta odsoudila k trestu smrti desítky aktivistů, kteří se proti vojenskému převratu veřejně vyslovili. Plní tyto kroky svůj cíl, tedy vyvolat v lidech strach, nebo se armádě nedaří odpůrce umlčet, jak naznačujete?
Nedaří se je umlčet, mezi lidmi se ale daří vyvolávat obrovské trauma. Společnost žije ve strachu, nachází ale sílu ho překonávat a organizovat nejrůznější formy odporu. Manželka jednoho z prodemokratických aktivistů známého pod přezdívkou „Kou Jimmy“, který byl odsouzen k trestu smrti, na veřejnosti neustále hovoří o tom, jak je to pro ni traumatické, toto trauma se ale snaží přeměnit v sílu potřebnou k odporu.

Velmi tragicky dopadl převrat také pro svrženou barmskou vůdkyni a nositelku Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij, která si nyní odpykává šestiletý trest vězení. V několika různých kauzách byla odsouzena například za nelegální dovoz a držení vysílaček nebo za podněcování k násilí. Co víme o tom, jak na tom v tuto chvíli je?
Bohužel nic nevíme. Osobně jsem v kontaktu také s několika lidmi z vedení současné legální vlády z NLD (Národní ligy pro demokracii, strany Do Aun Schan Su Ťij – pozn. redakce), podle kterých je zcela odříznutá od světa, občas se setkává jen se svými advokáty, na které se ale vztahuje povinnost mlčenlivosti, takže ani oni nemohou nic vynášet ven. Tím, že byla Su Ťij znemožněna jakákoliv činnost, se nicméně otevřel prostor pro novou generaci lídrů demokratických sil – pro novější, modernější vedení, které není koncentrováno jen kolem jedné osoby.

Přijdou a vypálí vesnici

S prodemokratickými aktivisty jste stále v kontaktu, máte tedy do situace vhled. Můžeme dnes říct, že má vojenská junta situaci v zemi pod kontrolou, nebo tomu tak stále není?
Absolutně ne. Abych byl upřímný, nechápu, kde se bere narativ, že junta dostala situaci pod kontrolu, jak dnes tvrdí celá řada lidí. To v žádném případě není pravda. Junta nemá pod kontrolou zhruba 60 procent území. Z toho je asi 25 procent pod kontrolou etnických ozbrojených skupin, které jsou v tradiční opozici vůči juntě a mají víc autonomie než před pučem. Zbylých asi 35 procent území jsou nikým kontrolovaná teritoria, kam junta posílá své jednotky. Přijdou do vesnice, vypálí ji a vyvraždí část tamního obyvatelstva, junta ale nemá kapacitu tyto oblasti kontrolovat.

‚Bouře‘ okolností žene Barmu ke covidové katastrofě. Lidé bez kyslíku umírají, junta krizi zlehčuje

Číst článek

Jak odpůrci režimu současnou situaci vnímají? Vrátili se s odstupem času ke svému dřívějšímu životu, začali chodit do práce a podobně, nebo jak vypadají rok od pokusu o převrat jejich životy?
K práci se vrátil jen málokdo. Země se nachází v ekonomickém kolapsu a absolutně nefunguje. Velký počet lidí, kteří odešli do takzvaného civil disobedience (hnutí za občanskou neposlušnost vyzývalo obyvatele, aby na protest proti násilí páchanému vojenskou juntou zůstali doma a nechodili do práce) a opustili práci v nejrůznějších státních institucích, se dodnes do práce nevrátil.

Část mladších aktivistů se přesunula z měst do takzvaných osvobozených teritorií, kde prošli vojenským tréninkem a nyní se začleňují do ozbrojeného odporu. V oblastech, které nejsou pod kontrolou nikoho, vznikají také guerillové skupiny, které jsou v úkrytu, proti juntě ale občas podnikají určité akce. Obě skupiny se pak neustále přetahují o to, kdo bude území kontrolovat a kdo napáchá tomu druhému víc škod. Zatímco taktikou junty je páchat škody na civilním obyvatelstvu, guerillové skupiny se snaží zasáhnout měkké vojenské a politické cíle.

Jak mezi vámi vůbec funguje spojení? Můžete se o těchto věcech bavit, nebo mají lidé na místě strach z odposlouchávání?
Junta není v odposlouchávání úplně sofistikovaná. Vojenský režim v Barmě není jako ten v Rusku nebo jiné režimy, které jsou v tomto ohledu mnohem lepší. S lidmi v Barmě tedy komunikuji nejčastěji přes bezpečnější aplikace, jako je Signal a podobně.

Lidé prchají do Thajska

Zmiňoval jste, že se země nachází uprostřed ekonomického kolapsu. Na to upozorňuje také OSN, která zhruba před měsícem varovala, že země čelí „bezprecedentní“ socioekonomické i humanitární krizi, kterou způsobila nejen nejistota daná převratem, ale také růst cen a epidemie covidu-19. Jak se to odráží na životech běžných lidí? Jaká je jejich ekonomická situace?
Dramaticky se zhoršuje. Země ekonomicky kolabuje a silně to zasahuje životy lidí, v poslední době ale v Barmě pozoruji fenomén, který znám z vlastní zkušenosti během války v Bosně. Když se dostanete na nulu a vyčerpáte veškeré své zdroje, spadnete na ještě nižší úroveň, kde ale stále dokážete přežívat. To se stává i v Barmě, lidé klesají níž a níž, ten pokles je skutečně dramatický, ale zároveň to neznamená, že to tak nemůže jít dál. Je neskutečné, jakou nouzi jsou lidé schopní vydržet a pořád nějakým způsobem žít.

‚Chci odejít, ale nemůžu.‘ Někteří barmští vojáci se neštítí střílet i do lidí na pohřbech, jiní zběhli

Číst článek

Podle agentury AFP se kvůli této situaci snaží tisíce obyvatel Barmy odejít do Thajska. Jak těžké je pro lidi dostat se ze země pryč?
Velice těžké, uprchlíky ale musíme dělit na dvě skupiny lidí. První jsou aktivisté, kteří utíkají do osvobozených teritorií. Ta ale mají velmi omezenou kapacitu, kolik lidí mohou přijmout. Část aktivistů se proto snaží dostat do bezpečných zemí – někteří do Indie a mnohonásobně víc do Thajska, kam je ale velmi těžké se dostat.

Druhou skupinou lidí jsou klasičtí uprchlíci, kteří utíkají, protože se jejich vesnice staly terčem bombardování nebo byly vypáleny. Pro ně je také velmi složité dostat se pryč, protože okolní země drží Barmu vesměs zavřenou a pouštějí pouze občas pár lidí. Chtějí totiž, aby se konflikt sám udusil a aby se nepřelil do okolních států.

Složitá hra Číny

Pokud se ještě vrátíme k ekonomické situaci, jak se vojenský převrat promítl do zahraničních investic, které jsou pro Barmu klíčové?
Zahraniční investice se zastavily, dnes už v Barmě v podstatě nikdo neinvestuje. Ještě před pučem v zemi vládl pozitivní trend ekonomického růstu, díky kterému se dařilo přitahovat investice ze zahraničí, teď se ale stále víc investorů ze země stahuje a noví nepřicházejí. Situace je totiž velice nestabilní. Jak už jsem říkal, je to skutečně válka a do války nikdo investovat nechce, obzvlášť když nezná její výsledek a konečný dopad.  

Barmská menšina Rohingů žaluje sociální sítě za podněcování násilí, chce odškodnění 3,5 miliardy

Číst článek

Na kterou zemi nyní vojenská junta nejvíce spoléhá? Je to Čína, ke které se přiklonila ještě těsněji?
Není, Čína po celou dobu hraje složitou vyčkávací hru. Čína má v Barmě jediný zájem, a to aby byla země stabilní. Je jí jedno, jestli tam vládne vojenská junta nebo demokratická NLD. Kdokoliv zemi ovládne, musí mít s Čínou dobré vztahy z celé řady důvodů – je to geostrategicky blízká země, největší ekonomický hráč, v podstatě obr.

Čína má svoje důvody, proč generálům a juntě nevěří. Zároveň má ale přirozený antidemokratický instinkt, nemůže se proto stát velkým příznivcem demokratické opozice, která je podporovaná masovými protesty. Čína proto vyčkává, jak to v Barmě dopadne, a hraje složitou hru. Na jedné straně podporuje část etnických skupin, vedle toho udržuje vztahy s juntou, zároveň ale v zákulisí mluví s lidmi z NUG (zkratka pro vládu národní jednoty, kterou sestavili oponenti vojenské vlády a která zahrnuje členy bývalé vlády, stejně jako vůdce protestů či zástupce etnických skupin – pozn. redakce).

ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie – pozn. redakce) je vnitřně rozdělen, nemůže proto na jednu ani na druhou stranu. Jediným, kdo nyní aktivně a tak trochu cynicky otevřeně podporuje juntu, je Rusko, ale také Bělorusko. O něco méně viditelně to nicméně dělají také některé další státy, které s juntou kšeftují v oblasti prodeje zbraní.

Odstřihnutí junty od peněz

Jak s odstupem času hodnotíte reakci západních zemí na vojenský puč? Evropská unie schválila sérii cílených sankcí vůči představitelům vojenské junty a stejně tak učinila i Británie, USA nebo Kanada. Jsou tato opatření podle vás dostatečná?
Byl bych rád, kdyby Západ přidal už dřív. Teď je to ale mnohonásobně snazší, když Total a Chevron oznámily, že upouštějí od investic v Barmě, protože už to považují za neudržitelné (americká společnost Chevron a francouzská TotalEnergies, které patří k největším energetickým skupinám na světě, rozhodnutí hlásily během ledna a vysvětlily ho nekontrolovatelným porušováním lidských práv v Barmě – pozn. redakce).

Barmská vůdkyně Su Ťij dostala další trest. Soud ji za dovoz vysílaček poslal na čtyři roky do vězení

Číst článek

Kdyby Západ zavedl sankce na finanční toky peněz z plynu a nafty, což je momentálně pro juntu hlavní zdroj financí, proud těchto peněz by se sice nezastavil, ale výrazně by se zmenšil. Určitě je tedy prostor k tomu, aby Západ dělal víc. Ve skutečnosti ale hraje jinou hru – schovává se za ASEAN a tvrdí, že se do jeho záležitostí nechce vměšovat. Nechce totiž další horký brambor a řešit další složitou krizi, zároveň se ale obává, že čím víc se do toho bude vměšovat, tím větší reakce Číny to vyvolá. Čína je totiž částečně zdrženlivá i kvůli tomu, že se tam Západ příliš netlačí.

Situace je tedy bohužel taková, že všem důležitým světovým hráčům vyhovuje schovávat se za neúčinný ASEAN a usilovat o to, aby se konflikt sám v sobě udusil. To ale znamená prodlužující se tragédii lidí v Barmě.

Co tedy barmský lid v tuto chvíli potřebuje nejvíc, aby se dokázal vojenské juntě nějakým způsobem bránit?
Je potřeba, aby co nejvíce států uznalo NUG jakožto legitimní vládu, která byla zvolená během svobodných voleb, junta ale nedovolila, aby se zformovala. Kromě toho by se měl v co možná největší míře zastavit tok peněz směřujících k juntě, která za ně pak kupuje zbraně v Rusku či Bělorusku a pokračuje v terorizování národa.

Třetí věc je pak dodat zbraně lidem. Národ se brání, proti relativně dobře vyzbrojené armádě je ale momentálně bezbranný. Rusko a některé další státy ji neustále vyzbrojují, zatímco barmský lid zůstává bez prostředků. Když už tedy Barmáncům nikdo nepomůže, měli by alespoň dostat právo se sami bránit.

Eliška Orosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít