Postavili se vojenské juntě, rodiče se jich zřekli. Ve strachu z armády tak učinily už stovky lidí v Barmě
Jsou to zhruba tři měsíce, co barmská vojenská junta přišla s novým opatřením, jak se vypořádat se svými odpůrci. Každý, kdo poskytuje útočiště lidem protestujícím proti loňskému převratu a vládě vojenské junty, může podle nového nařízení přijít o majetek a skončit ve vězení. V barmských státních novinách se proto každý den objevují prohlášení průměrně šesti až sedmi rodin, které se ve strachu z odvety armády rozhodly svých dětí veřejně zříci.
Jedním z demonstrantů, jehož jméno se v posledních týdnech objevilo na stránkách barmských novin, je i šestadvacetiletý Lin Lin Bo Bo. Od bývalého prodejce aut se rodina veřejně distancovala poté, co se připojil k jedné z ozbrojených skupin, které se rozhodly vydat do boje proti vojenské juntě.
Uplynulý rok byl pro Barmu devastující. Už to není puč, ale válka, říká lidskoprávní aktivista Blaževič
Číst článek
„Prohlašujeme, že jsme se zřekli Lin Lin Bo Boa, protože nikdy neposlouchal vůli svých rodičů,“ stojí v oznámení, které se objevilo ve státním deníku Keymon. V listopadu ho tam nechali zveřejnit rodiče mladého odpůrce vojenského režimu, aby tak předešli zatčení a ztrátě majetku.
„Kamarádi se mě snažili uklidnit, že je takový krok pro rodiny, které čelí velkému tlaku, nevyhnutelný. Ale zlomilo mi to srdce,“ říká pro agenturu Reuters Lin Lin Bo Bo ze svého nového útočiště v Thajsku, kam před časem utekl.
O rozhodnutí rodičů měl možnost mluvit také se svou matkou. K těžkému kroku se prý s otcem odhodlali poté, co do jejich domu přišli vojáci a ptali se, kde je jejich syn. O několik dní později se v novinách objevilo prohlášení, které šestadvacetiletý Barmánec podle svých slov oplakal.
Barmská vůdkyně Su Ťij dostala další trest. Soud ji za dovoz vysílaček poslal na čtyři roky do vězení
Číst článek
S těžkým srdcem četl prohlášení v novinách také novinář So Pyay Aun. Do problémů se dostal poté, co na internetu živě odvysílal tvrdý zákrok pořádkové policie namířený proti demonstrantům. Krátce na to po něm začaly pátrat úřady vedené vojenskou juntou, před kterými se snažil s manželkou a dcerou ukrývat.
Nějakou dobu cestovali z místa na místo, nakonec ale prchli do Thajska. V listopadu si pak v novinách přečetl, že se ho zříká jeho otec, který v Barmě zůstal. „Prohlašuji, že se zříkám svého syna, protože se navzdory vůli rodičů dopustil neodpustitelných činů. Tímto za něj nenesu žádnou odpovědnost,“ stálo v oznámení v Myanmar Alin – deníku, který je považován za hlásnou troubu státní propagandy.
„Bylo mi trochu smutno. Ale chápu, že rodiče měli strach z nátlaku. Zřejmě měli obavy, aby jim nezabavili dům nebo je nezatkli,“ říká pro agenturu Reuters, která přezkoumala téměř 600 dalších takovýchto oznámení zveřejněných v minulých měsících.
Místo puče válka
Protesty proti vojenskému převratu sice nejsou tak silné jako na začátku, ani rok po svržení demokraticky zvolené vlády barmské vůdkyně a nositelky Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij ale odpor demonstrantů v Barmě neutichl.
Vojenská junta v Barmě odsoudila dvojici prodemokratických aktivistů. Dostali trest smrti
Číst článek
Skupinky demonstrantů stále vycházejí do ulic nebo organizují takzvané tiché stávky, před kterými vyzývají lidi, aby zůstali doma a uzavřeli své obchody i další provozovny. Část společnosti se však dokonce přidává k ozbrojeným skupinám a snaží se s vojenskou juntou bojovat se zbraní v ruce.
„Už to není puč, je to válka, kde na jedné straně stojí poměrně brutální armáda ochotná páchat zločiny obrovských rozměrů a na druhé straně národ, který se brání vším, co má k dispozici,“ popsal v nedávném rozhovoru pro iROZHLAS.cz lidskoprávní aktivista Igor Blaževič, který v Barmě žil a tamní dění stále sleduje.
Rok po převratu, který 1. února 2021 zahájil generál Min Aun Hlain se zbytkem vojenské junty, tak situace v Barmě zůstává velice napjatá. Podle údajů barmské Asociace na pomoc politickým vězňům si tvrdé potlačování protivládních protestů za uplynulých 12 měsíců vyžádalo životy už více než 1400 civilistů a další tisíce lidí včetně desítek novinářů skončily za mřížemi.
Účastníkům stávky přitom vedení junty hrozí obviněním z porušení protiteroristického zákona a s tím spojeným trestem až doživotního vězení, případně konfiskací majetku. Ve snaze rozdrtit disent ale vojenská junta sahá i po radikálnějších řešeních, několik desítek aktivistů odsoudila dokonce i k trestu smrti.
„Brutální násilí armády protesty nepotlačilo, jen se změnila jejich forma… Nenásilný občanský odpor zázračně dál pokračuje a nachází nové způsoby, jak se projevit. Paralelně s tím se však lidé začali bránit také improvizovanými zbraněmi. Postupně začal vznikat také ozbrojený odpor, který využívá podomácku vyrobené výbušniny a další zbraně, které se jim podaří ukořistit od armády nebo na černém trhu,“ osvětluje novou barmskou realitu Blaževič.
Podle něj ale vojenská junta stále nemá vyhráno, navzdory veškerému útlaku a násilí páchaném na vlastním obyvatelstvu.
„Junta nemá pod kontrolou zhruba 60 procent území. Z toho je asi 25 procent pod kontrolou etnických ozbrojených skupin, které jsou v tradiční opozici vůči juntě a mají víc autonomie než před pučem. Zbylých asi 35 procent území jsou nikým kontrolovaná teritoria, kam junta posílá své jednotky. Přijdou do vesnice, vypálí ji a vyvraždí část tamního obyvatelstva, junta ale nemá kapacitu tyto oblasti kontrolovat,“ přiblížil v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Rozloučení natrvalo
Odplata junty však nedoléhá jen na samotné demonstranty a lidi, kteří se jí rozhodli postavit se zbraní v ruce. Hněv nové vlády se stále častěji obrací také proti rodinám opozičníků, jejich příbuzným proto mnohdy nezbývá nic jiného než se jich veřejně zřeknout.
Barmská menšina Rohingů žaluje sociální sítě za podněcování násilí, chce odškodnění 3,5 miliardy
Číst článek
Takový krok nicméně není zárukou, že se tak skutečně zachrání. V listopadu na to upozorňoval také mluvčí vojenské vlády Zaw Min Tun. Během tehdejší tiskové konference uvedl, že i navzdory prohlášení v novinách mohou příbuzní protirežimních odpůrců čelit obvinění, pokud se zjistí, že ve skutečnosti opozici podporují.
Přestože se ho rodiče zřekli, Lin Lin Bo Bo podle svých slov doufá, že se jednoho dne bude moct podívat domů. Například novinář So Pyay Aun se ale obává, že jeho odloučení od rodičů bude trvalé. „Nemám ani domov, do kterého bych se po revoluci vrátil,“ říká pro Reuters a dodává, že má o rodiče velký strach.
Agentura Reuters se pokusila spojit s rodiči obou Barmánců, aby mohli rozhodnutí zřeknout se vlastních dětí vysvětlit. Ani v jednom z případů se jí to ale nepodařilo. Novináři se nicméně dokázali spojit s jinými rodiči, kteří se ocitli ve stejné situaci. Ti své rozhodnutí vysvětlují jako snahu vyslat úřadům signál, že by neměli být odpovědní za činy svých dětí. Věří přitom, že jim děti dokážou odpustit.
„Moje dcera dělá to, čemu věří, jsem si ale jistá, že bude mít strach, pokud se dostaneme do problémů. Vím, že chápe to, co jsem jí udělala,“ říká pod podmínkou anonymity jedna z matek.
