Přímo v centru Vukovaru, na soutoku Vuky a Dunaje, je digitální cedule, kolem které normálně celé město chodí a moc si jí nevšímá. Teď ovšem kolem postávají hloučky lidí. Zatím zachovávají klid, nikdo ovšem neví, jak to dopadne, jak vysoko Dunaj stoupne.

Všichni říkají, že se město musí ubránit, jako se to říkalo v roce 1991, když ho napadly srbské ozbrojené síly.

„Bráníme město vždycky za každé situace, za války nebo za povodní,“ říká slečna, která si rozvodněný Dunaj fotila.

Město navýšilo hráze o statisíce pytlů s pískem a vojáci navážejí další. U kříže na soutoku jakoby nic chytá ryby pan Milan:

„Ryby jsou zmatené. Dunaj je tlačí do přítoku, do Vuky.“

Ryby povodeň poznají dlouho dopředu. A z jejich chování rybář čte: voda bude velmi vysoká a centrum Vukovaru bude zaplaveno. Jako v roce 1965. Ty pytle, říká rybář a sází klobouk, jsou k ničemu. Do města se natlačí spodní voda a neodolá kanalizace.

Dnes uvidíme, jestli na jeho slova došlo, nebo ne. Už teď Dunaj vypadá jako moře.

Martin Ježek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít