Dluhová krize v Evropě pořádně zamíchala karty
Protesty v ulicích letos nezažil jen autoritářský arabský svět, ale i demokratická Evropa. A také na našem kontinentu se kácely vlády. Důvodem byla především dluhová krize v eurozóně. Její intenzita se oproti loňskému roku ještě výrazně vystupňovala.
Evropská unie tak zažila něco, co by ještě nedávno bylo nemyslitelné: v některých zemích vedl spojený tlak trhů a ostatních evropských lídrů k zásadním vládním změnám.
Hlavní politickou obětí dluhové krize se stal italský premiér Silvio Berlusconi.
Jeho demisi slavily před jeho premiérským sídlem davy lidí. Ve zpěvu radostných písní a skandování hesel ale nemohlo zaniknout to podstatné: premiér nepadl kvůli své klesající popularitě nebo neshodám ve vládní koalici.
O moc ho připravily tři velmi mocné síly: Angela Merkelová, Nicolas Sarkozy a finanční trhy.
Itálie se v létě stala další obětí dluhové krize. A evropští lídři a trhy prostě nevěřili, že kontroverzní Berlusconi dokáže prosadit nezbytné reformy. Proto si jeho pád v podstatě vynutily.
Merkelová a Sarkozy jasně naznačili, že mu nevěří. Na otázku, zda je pro ně Berlusconi důvěryhodným partnerem reagovaly mlčením a významně pozvednutým obočím. Jejich vystoupení na společné tiskové konferenci v Bruselu doprovázel smích přítomných novinářů.
Ale tento bezprecedentní tlak na vládu významné evropské země byl z jejich pohledu pochopitelný.
Itálie je třetí největší ekonomikou eurozóny a její pád do dluhové krize začal vážně ohrožovat samotnou existenci společné měny.
Jednoduchá řešení neexistují
Obětí dluhové krize a spojeného tlaku trhů a Evropy se ale nestal jen Berlusconi,. Skončil i řecký premiér Jorgos Papandreu.
Papandreu v říjnu získal příslib škrtnutí výrazné části řeckých dluhů, ale ihned poté udělal krok, kterým své partnery doslova šokoval: vyhlásil referendum o mezinárodním plánu na záchranu své předlužené země.
V Evropě vypukla panika, protože případný negativní výsledek by mohl na trzích vyvolat bouři. Merkelová a Sarkozy Papandrea v podstatě donutily referendum odvolat.
S tím, jak se dluhová krize v eurozóně neustále vyhrocuje, rozhodly se Německo a Francie konat. Na konci roku prosadily smlouvu, která má do budoucna prostřednictvím tvrdých pravidel a sankcí zabránit nadměrnému zadlužování.
Kancléřka Merkelová ale upozorňuje, že eurozónu čeká ještě hodně práce:
„Žádná jednoduchá a rychlá řešení neexistují. Dluhovou krizi nelze zvládnout za okamžik. Jde o proces, který bude trvat nikoli týdny či měsíce, ale roky.“
Vlády v Řecku a Itálii padly zejména kvůli tlaku trhů a Evropské unie. Není to pro demokracii nebezpečné? Zamýšlí se Petr Drulák z Ústavu mezinárodních vztahů
Otázkou pro rok 2012 zůstává: má vůbec eurozóna tolik času k dispozici? Nevede poslední vývoj ke štěpení samotné Evropské unie poté, co Velká Británie zablokovala snahu o změny Lisabonské smlouvy?
A pokud ano, kam se přidá Česko?
Dluhová krize prostě v Evropě v roce 2011 zásadně zamíchala nejen ekonomické, ale i politické karty.