Manžela pohřbila v den narozenin jejich dcery. Paní Ala popisuje život v dnes již osvobozené Pavlovce
Osvobozená vesnice Pavlovka v Doněcké oblasti Ukrajiny odhaluje brutalitu ruské invaze až na dřeň. To, co tamní lidé zažili za tři měsíce okupace, by si asi nikdo nedokázal vymyslet. Mnozí se proto i z těchto osvobozených území snaží odjet jinam. Někteří ale nemohou.
S humanitárním pracovníkem Olgem Tkačenkem jedeme do Pavlovky nejen s potravinovou pomocí, ale také naložit lidi, kteří odtud utíkají. Ruská armáda se sice stáhla, ale teď se zřejmě Pavlovce mstí každodenním ostřelováním.
Oleg neodváží z těchto ohrožených vesnicí a měst jenom lidi, ale také zvířata. Místní obyvatelé například přišli s tím, že chtějí, abychom sebou odvezli vlčáka a pitbula.
Majitelka těchto psů paní Ala říká, že bez nich nikam neodjede. Má vlčáka a pitbula. Popisuje také, jak na své zahradě pohřbila svého muže, kterého zabili 14. června a pohřbili ho v den narozenin dcerky, to je den poté, 15. června. V září by mu bylo 50 let.
Odjel do sousední vesnice Jegorovky pro jídlo, aby ho přivezl místním babičkám a po cestě jeho auto zasáhla střela. V té chvíli se při vyprávění paní Aly ozvaly zvuky připomínající výbuchy.
Boje pokračují
S paní Alou jsme musili doslova zakleknout u nejbližší stěny a chvíli počkat. To nebyly zvuky příletů, ale odletů. Po těch ale obvykle následuje odvetná palba a paní Ala takové chvíle tráví v místě, které mi nyní ukázala.
Když bylo nejhůř, tak se paní Ala uchýlila do domku sousedů a tady si zažila to nejhorší. Byla tady i se psy. Jednoho si vzala sebou do sklepa a druhého zavřela do zahradního domku.
4:00
Bolestné loučení při evakuaci. Zpravodaj natáčel v Pavlovce, kterou Ukrajinci získali před pár dny zpět
Číst článek
Raketa udeřila do jedné ze zdí tohoto pěkného domku, jakoby se chtěla zavrtat do sklepa. Tam, kde právě seděla paní Ala se svým psem. Říká, že vůbec neví, jak to celé přežila. Pamatuje si jenom, jak se najednou zvířila hlína pod jejíma nohama, ale naštěstí to všichni přežili.
Druhá raketa Grad předevčírem dopadla na cestu pouhých 20 metrů od místa, kde jsme se spolu bavili. „Ani vám neřeknu, odkud to přiletělo. Když jste ve sklepě, tak vůbec nevíte, odkud ten hluk jde. Z jaké strany to jde,“ popisuje paní Ala.
Zeptal jsem se jí proč v Pavlovce zůstává, když je to tam tak smrtelně nebezpečné. Odpovídá, že kvůli svým psům. Její dva psi se spolu nemají rádi a nikdo ji s nimi nikam nevezme. Do jednoho auta se naložit nedají. My s Olegem tak bereme alespoň jednoho psa a to ovčáka Raye. A možná poté se paní Ale z této ostřelované vesnice podaří odjet.
