Na nástupiště devět na helsinském vlakovém nádraží přijíždí vlak s nápisem Alegro na boku. Je to pravidelná linka, přiváží lidi, kteří odjíždějí z Ruska pryč. Vlak není přeplněný, ale lidí je v něm poměrně hodně. 

„My už jsme Rusko opustili v roce 2019. Teď se tam jenom vracela pro nějaké věci, co tam nechala,“ vysvětluje mi občan Polska, proč na nádraží čeká na svou manželku Rusku, své jméno ale uvést nechce.

Někteří nechtějí mluvit vůbec, další lidé, kteří vystupují z dálkového vlaku, tvrdí, že jedou na dovolenou.

Rodinka, tatínek, maminka, dítě, na kufrech, kterých mají skutečně spoustu, nočník, holčička si nese svůj malý batůžek. Skutečně na nich je poznat, že se stěhují někam pryč.

„Máme trvalý pobyt v Izraeli, tak jsme se tam za těchto podmínek rozhodli odstěhovat,“ říká otec tříčlenné rodiny Nikolaj.

„Chceme žít ve svobodné zemi, nelíbí se nám ta omezení, která vláda zavedla. Tak jsme si řekli: A dost!“ Rozhodující prý byla samotná invaze a navazující kroky. „Sankce pro nás nebyly až tak důležité. Spíš kroky naší vlády, to byl bod zlomu,“ vysvětluje Nikolaj.

Velmi nepříjemný prý byl i samotný odjezd. „Bylo to nechutné. Kontrolovali všechny bankovky, které si odvážíme, kontrolovali úplně všechny naše doklady. Opravdu nechutné,“ doplňuje.

Cestu přes Finsko zvolilo v posledních týdnech podle odhadů veřejnoprávní televize Yle několik tisíc lidí. Ještě více Rusů ale odchází do Gruzie, Turecka nebo Arménie.

Jakub Lucký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít