I zahradní trpaslík má svá práva, tvrdí Mezinárodní trpasličí strana. Chtějí ho dostat na seznam UNESCO
Zahradní trpaslík je německá kulturní hodnota, o kterou by se mělo pečovat. Na pravidelném kongresu v německém Durynsku se na tom shodli členové Mezinárodní trpasličí strany. Nejenže se pokoušejí dostat trpaslíka na seznam UNESCO jako tradiční německou kulturní hodnotu, podali už také žádost na ochranu trpaslíka u Spolkového antidiskriminačního úřadu.
„Klasický zahradní trpaslík existuje od roku 1864. To jsme vědecky doložili na našem posledním trpaslíkovém kongresu. To je nejstarší doklad, který jsme našli,“ popisuje Frank Ullrich, předseda Mezinárodní trpasličí strany.
Ullrichova strana je spíše takovým občanským sdružením. Má kolem 150 členů, které spojuje velká slabost pro zahradní trpaslíky.
„Když jsme v roce 2002 otevřeli durynské muzeum zahradního trpaslíka, probudila se ve mně pro tyto řemeslně-umělecké figurky určitá vášeň,“ pokračuje. V durynském Trusetalu má Frank Ullrich kromě muzea i park, ve kterém trpaslíky ukazuje v různých instalacích.
Mezinárodní trpasličí strana sleduje i soudobé trendy a s řadou z nich hrubě nesouhlasí. „Vyrábějí se trpaslíci, kteří jsou nahatí, kteří vystrkují zadek nebo ukazují vulgární gesta. To nemá s klasickým trpaslíkem nic společného. Takovéto zneužívání trpaslíků musí přestat."
Podle Franka Ullricha je to diskriminace. Nahé a obscénní trpaslíky chce nechat zakázat. Na antidiskriminačním úřadě už proto leží příslušná žádost.
Ostatně nebude to poprvé, kdy se budou úřady trpaslíkem zabývat. Soudy v Německu řešily už řadu sousedských hádek, ve kterých jeden soused tomu druhému dával najevo, co si o něm myslí, pomocí trpaslíka s vystrčenou obnaženou zadnicí. Ve všech případech soud nařídil trpaslíka odstranit.
„Pokud má trpaslík někde nějaké potíže, tak se tím naše strana zabývá,“ dodává Ullrich. Podle něj je zahradní trpaslík zejména německým kulturním bohatstvím, nikoli srandičkou, natožpak vulgární.
