Mexicko-americká hranice. Města Piedras Negras na jihu a Eagle Pass na severu dělí řeka Rio Grande. Nejvíc ilegálních přistěhovalců se pokusilo hranici v celé její délce překonat loni. Byly jich více než tři miliony a 200 tisíc.

V době vlády předchozího prezidenta dosáhl tlak na hranici svého maxima v roce 2019, kdy se přes ni snažil dostat milion a 100 tisíc lidí. To bylo ale ještě před covidovou pandemií. Situace v jihoamerických zemích se od té doby zhoršovala. K americkým hranicím se vydaly miliony lidí.

Přistěhovalci čekají hlavně v církevních centrech na mexické straně hranice. Jedno z nich je právě ve městě Piedras Negras v baptistickém kostele.

Paní Isaura přijela z Kuby. Nejprve letěla do Nikaraguy a pak autobusy, stopem a pěšky dorazila až na sever Mexika.

„Je to cesta ke svobodě. Na Kubě svoboda není. Tam je castrovský režim, ve kterém se nedá žít. Nesouhlasím s naší vládou, a tak jsem se rozhodla odejít do Spojených států,“ říká.

Paní Isaura je kadeřnice a za hranicí by se chtěla znovu věnovat řemeslu. Třeba pracovat v kosmetickém salonu. Chce se ale do Ameriky dostat legálně. Nezákonně nikdy. Jako Kubánka pravděpodobně dostane azyl.

Obavy z imigrantů

Na druhé straně hranice na tržišti města Eagle Pass paní Veronica původem z Mexika říká, že přistěhovalectví z jihu existovalo vždy, ale loni přicházelo z druhého břehu obrovské množství imigrantů. Jenže ne všichni chtěli pracovat. Dostávali pomoc a potulovali se po ulicích.

Prodejce pana Alejandra štve, že kvůli ochraně hranice zabrala pohraniční stráž parkoviště na americkém břehu řeky. Zákazníci z Mexika, kteří na trh jezdili nakupovat, nemají, kam dát auta, a proto přecházejí hranici pěšky a utratí na trhu mnohem méně, než když jezdili auty.

V Eagle Passu už pět let žije i učitelka angličtiny Emily. Imigrantů se nijak nebojí. Neměla s nimi nikdy negativní zkušenost. Ve městě se dlouho nezdržují a pokračují dál do vnitrozemí Texasu. Věří, že přistěhovalci jen hledají lepší místo k životu.

Iván, prodavačka starožitností z města Uvalde vzdáleného asi 100 km od hranic má takovouto zkušenost: „Bydlím kousek na kraji Uvalde. Přestříhali mi plot. Najednou mi přes pozemek běželo dvacet nebo třicet lidí. Byly to celé rodiny. Matky s malými dětmi. Pomáhali jsme je s manželem shromáždit a předat pohraniční stráži. Dali jsme jim vodu a něco k jídlu. Tohle se nám tady děje,“ popisuje.

Dostavět hraniční zeď a striktně uplatňovat zákony o ochraně hranic. To je podle paní Iván z Uvalde jediné dobré řešení současné situace.

Pojišťovák Bradley Stavinoha má české předky. Žije v dvoutisícovém městečku Needville nedaleko texaského Houstonu asi 500 km od mexických hranic. Podle něj představují imigranti také finanční zátěž pro americká města. Děti neumějí anglicky a obce jim proto zajišťují asistenty, a protože jsou rodiny chudé, dostávají i zdarma jídlo. To všechno se platí z daní Texasanů.

‚Kriminálníci‘

Donald Trump tvrdí, že mnoho přistěhovalců jsou kriminálníci nebo lidé z ústavů pro mentálně nemocné a jihoamerické země se jich záměrně zbavují a posílají je na sever.

Profesor historie na univerzitě One Star College v Houstonu Steve Davis to považuje za obyčejnou lež. Lidé prostě v Americe hledají lepší živobytí. Někteří dokonce utíkají před politickou perzekucí.

„V každé skupině obyvatel se najdou zločinecké elementy. Statistiky ovšem ukazují, že přistěhovalci dodržují zákony víc než běžní Američané,“ říká Davis.

Ukázalo se například, že Donaldem Trumpem opakovaná historka o tom, že přistěhovalci v Ohiu jedí psy a kočky tamních obyvatel, je zcela nepravdivá. Prostě lež.

Zítra se v dalším díle seriálu zaměříme na jiné ožehavé téma v Americe: dostupnost interrupcí.

Pavel Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít