Jak si vysvětlujete ruský útok na město Sumy v kontextu jednání o uzavření alespoň příměří mezi Ruskem a Ukrajinou?
Myslím, že je to další ruský zločin. Neumím ho vysvětlit. Myslím, že ukazuje, že Rusku nejde o mír, že Rusko není ochotné se bavit nebo ani příměří dodržovat. Ukrajina toto ochotná dělat je, ale Rusko zjevně žádné zábrany nemá. Je mu úplně jedno, že útočí na civilní obyvatelstvo.

Vladimir Putin má rád symboly v jednání, tak předpokládejme, že to byl jakýsi vzkaz. Co tím Rusko chtělo zřejmě říct?
Já myslím, že Rusko se zkrátka není ochotné bavit o míru. To je to hlavní, z čeho musíme vycházet. Rusko je možná ochotné k nějakému dočasnému příměří, aby nabralo síly. Ale pokud dneska slyšíme o tom, že cílem je mír, což si samozřejmě všichni přejeme, tak ale musíme vidět, že Rusko mír nechce. Rusko půjde tak daleko, jak mu Ukrajina nebo my jako Západ umožníme.

Slyšeli jsme první reakci představitelů Spojených států. Dá se podle vás z toho, jak zatím ta jednání probíhala, předpokládat nějaká změna v jejich přístupu nebo už je víceméně jasné, že ochota přitvrdit jednání proti Rusku tu zatím není?
Signály se z americké strany někdy mění. Jasné je to, že prezident Trump chce dosáhnout míru. Samozřejmě vidíme, že to není tak jednoduché. Bude určitě tlačit, a teď je otázka, jak moc bude tlačit na Ukrajinu a jak moc bude tlačit na Rusko. A my souhlasíme s tím, že mír má být dosažen skrz sílu. A jsme zase u toho, že my musíme dál podporovat Ukrajinu.

Jaký to bude mít dopad? Určitě to přinutilo americké lídry se znovu zamyslet nad tím, co Rusko dělá. A zároveň ale stále běží dialog Ameriky s Ruskem a my musíme mít jasno v tom, co chceme my. Chceme pomáhat Ukrajině, protože to je v našem zásadním zájmu pro celý region a pro celou Evropu.

‚Stále máme rezervy‘

Právě v pondělí ministři zahraničí zemí Evropské unie diskutují v Lucemburku i o situaci na Ukrajině. Pokud šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová mluví o tom, že je potřeba vyvinout maximální tlak, tak jak ho lze ještě zvýšit?
Stále máme ještě rezervy. Jednak se jedná o podporu Ukrajiny, ať už je to vojenská podpora, a v tomto hraje skutečně zásadní roli česká muniční iniciativa. Ale jsou to také další sankce na evropské úrovni.

Jsou to také naše domácí úkoly ohledně čelení ruskému vlivu přímo tady na našem území. A je to věc, která jednak musí běžet v rámci Evropské unie a zároveň běží v rámci různých koalic ochotných, kde jsou i země mimo EU, se kterými musíme úzce spolupracovat, ať už to jsou sankce, nebo vojenská podpora Ukrajině.

A pochopitelně pomáhat i dalším zemím, které jsou ve složité situaci, jako je třeba Moldavsko.

Evropská komise přišla s návrhem nové pomoci v hodnotě 20 až 40 miliard eur pro Ukrajinu, ale ten prý zatím nemá podporu všech unijních států. Tak jaké námitky se objevily? A jde o Maďarsko, nebo i o nějaké další země?
Já nechci úplně komentovat pozice jednotlivých členských států. To je prostě legitimní diskuse, která v Bruselu probíhá. Asi můžu říct, že vidíme obecně, že Maďarsko v tuto chvíli ve většině otázek stojí stranou, a proto také řada věcí běží na formátu koalice ochotných.

Někdy to mohou být politické důvody, někdy jsou to třeba u některých témat, jako jsou zmrazené ruské majetky, i právní důvody. My jsme se za poslední léta kvůli Putinovu chování zásadně posunuli i v evropské jednotě a i v tom, co jsme ochotni dneska společně dělat. Ale stále ještě vidíme, že máme určité zpoždění, protože ruská agrese trvá od roku 2014.

Reforma Unie?

To je možná právě ono, že sice je tu znát jakási jednota evropských států, ale pořád procesy, které probíhají v Evropské unii, jsou hodně pomalé. Dá se to nějak změnit?
To bychom se museli bavit o tom, jestli chceme nějakou hlubší reformu Evropské unie, včetně třeba toho, že nebudeme mít v některých otázkách jednomyslnost. Evropský mechanismus je někdy těžkopádný, ale zároveň je schopen se posunout ke kýženým výsledkům.

Ale pak strašně záleží nejen na straně evropských institucí, jako je Komise, ale záleží taky na vůli členských států. Pokud hlavní města nemají v něčem jednotu a máme tu jednomyslnost, tak máme problém.

Ale i proto dneska pracujeme jednak v rámci Bruselu v zásadě velmi pružně, rozhodně lépe, než jsme kdy pracovali, ale taky pracujeme v jiných formátech, včetně koalice ochotných.

Vy jste zmínil, že je potřeba čelit ruskému vlivu i na vlastním území. Tak co by se mělo změnit?
Musíme dál prosazovat věci, třeba jako česká diplomacie prosazuje omezení pohybu ruských diplomatů po schengenském prostoru.

Dál apelovat i na další naše partnery, aby šli cestou, jako jsme šli my, že jsme prudce snížili počet ruských diplomatů v Česku, že jsme se podívali na ruské majetky, že se prostě díváme na ruské vlivové nebo hybridní působení v řadě oblastí, včetně tématu dezinformací, vnitřní bezpečnosti, kybernetické odolnosti. A to všechno musíme dělat dál, protože Rusko dneska, a jak sami dobře víme i kvůli Vrběticím, provádí akce přímo na našem území.

Věra Štechrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít