Irák na prvním místě, hlásá vítěz voleb Sadr. Šíitského duchovního však bude brzdit Írán
Nečekaný vítěz voleb v Iráku, šíitský duchovní Muktada Sadr, chce sestavit vládu, pro kterou prý budou na prvním místě Iráčané, informuje agentura AP. Bývalý ozbrojenec a později populistický kazatel Sadr dlouhodobě kritizuje vliv Íránu i Spojených států v zemi. Po roce 2003 dokonce vedl povstání proti americkým jednotkám.
Sadr sám o poslanecký mandát neusiloval a premiérem se pravděpodobně nestane. Jeho hnutí však obsadilo nejvyšší počet poslaneckých křesel a začalo neoficiálně vyjednávat o vládní koalici.
Podle jeho mluvčího Saláha Ubajdího bude „hlavní zásadou“ nového kabinetu suverenita Iráku. „Varujeme všechny země, které by se chtěly vměšovat do irácké politiky,“ zdůraznil Ubajdí.
Muž s minulostí
Teherán však pověřil svého vysokého vojenského velitele Kásima Sulejmáního, aby dal dohromady koalici, která by působila jako protiváha k Sadrovu uskupení. Agentuře AP to řekl nejmenovaný velitel iráckých šíitských milicí, který je obeznámený s vývojem.
Podle něj Írán nedovolí, aby vznikl šíitský blok, jenž by ohrozil jeho zájmy. V sázce jsou prý nejdůležitější ministerské pozice, jako resorty vnitra a obrany.
Ještě v roce 2007 na tom ale Sadr příliš dobře nebyl. Proti jeho milicím stáli představitelé šíitů i Írán a pátrali po něm Američané, připomíná izraelský deník Jerusalem Post. A tak se klerik na šest měsíců stáhl a opustil Irák. Dospěl však k názoru, že největší nebezpečí představuje pro zemi Írán.
Muktada Sadr, jehož otce zavraždil Saddám Husajn, se vrátil v roce 2011, rok po dalších volbách. Hlavním kandidátem na premiéra byl tehdy sekulární kandidát Ajád Aláví, ale americká vláda Baracka Obamy upřednostnila proíránského šovinistu Núrího Málikího, protože se mylně domnívala, že přinese Iráku stabilitu.
Sadr si také myslel, že by mohl hrát v kabinetu určitou roli, ale Málikí ho zradil a zrušil dohodu s ním i s Kurdy. A tak se duchovní až do roku 2014 opět ocitl mimo hru.
Islámský stát a korupce
Následně přišel vzestup takzvaného Islámského státu, který pronikl až skoro k Bagdádu. Sadr zmobilizoval své ozbrojené milice a byl připravený džihádisty odrazit. Radost však neměl ani z irácké vlády, kterou obvinil z korupce.
V roce 2016 zorganizoval protesty v Bagdádu, při kterých jeho stoupenci pronikli až do chráněné diplomatické oblasti metropole a zdálo, se, že chtějí svrhnout parlament. Sadr však milice rozpustil a prohlásil, že totéž by měly udělat všechny ostatní šíitské skupiny.
Zpátky na scéně
Dnes je zpět na politické scéně; jeho hnutí obsadilo 54 poslaneckých křesel a nechce v zemi ani Američany, ani Íránce. Washington i Teherán nicméně dávají přednost dosavadnímu premiérovi Hajdaru Abádímu.
27:07
Jak Češi (ne)válčili v Iráku. Šlo o diplomatický 'majstrštyk', hodnotí to po letech politici
Číst článek
Spojené státy teď zvažují, zda mají se Sadrem jednat – duchovní proti nim bojoval a kritizoval i přestěhování amerického velvyslanectví do Jeruzaléma.
„Zdá se však, že se změnil a přiblížil se i Saúdům. Málikí i šíitský vůdce Hádí Ámirí, jehož strana skončila druhá, jsou proíránští extremisté. A Sadr si získal i respekt Kurdů a sunnitských Arabů, kteří mají stejné obavy z Íránu jako on,“ zdůrazňuje Jerusalem Post.
Muktada Sadr nebyl nikdy politikem a stejně jako třeba Donald Trump nemá žádné zkušenosti s vládnutím. Možná právě proto ho však Iráčané zvolili. Klerik chce, aby se všechny milice začlenily do národní armády, což si nebude přát Írán. Stejně tak se Teheránu nelíbí Sadrovo sbližování se Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty, nejzarytějšími nepřáteli Íránu.
Není však pravděpodobné, že by se mu podařilo vytvořit koalici bez politických skupin napojených na Teherán. Podle izraelského deníku je Sadr nakloněn jmenování dosavadního premiéra Abádího, jenž je v otázce íránských a amerických zájmů považovaný za centristu. Jenže Írán má v Abádího hnutí značný vliv i spojence, na které bude vyvíjet tlak, aby Sadrovo uskupení potopili, pokud se Teheránu jeho postup nebude líbit, varuje Jerusalem Post.
Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus.
