V aktivní politice působil tři dekády, z toho téměř deset let jako premiér. Itálii Silvio Berlusconi změnil jako málokdo před ním. Jeho podnikatelskou i politickou kariéru provázalo množství skandálů, podle svých slov byl 500krát vyslýchán policií, i tak ale všechny kauzy přestál. Jeho divoký život ve věku 86 let ukončily komplikace související s leukémií.

Řím 14:05 12. června 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Berlusconiho příležitost vtrhnout do aktivní politiky nastala po obřím zemětřesení na italské politické scéně souvisejícím s akcí Mani pulite (Čisté ruce), kdy policie zkraje 90. let rozkryla rozsáhlé korupční vazby proplétající se všemi tehdejšími hlavními stranami.

V té době přichází druhý nejbohatší muž v zemi se svou stranou Forza Italia jako samozvaný zachránce před hrozbou vítězství komunistů. Jím vedená koalice pravicových stran získala 46 % hlasů a Berlusconi se poprvé stal premiérem.

1:49

Zemřel politik a mediální magnát Silvio Berlusconi. Bude mít státní pohřeb a Itálie vyhlásí den smutku

Číst článek

Berlusconi do značné míry přispěl k přepsání politologických učebnic. Dodnes bývá označován za pionýra populistické politiky. Přestože jako lobbista nebo zákulisní hráč aktivně působil a profitoval z období před akcí Čisté ruce.

Jeho první kabinet vydržel pouhých sedm měsíců, uvnitř pravicové koalice s regionalistickou Ligou severu a postfašistickou Národní aliancí se projevily personální neshody.

Berlusconiho první comeback přišel v roce 2001, kdy jím vedená pravicová koalice nazvaná Dům svobody získala opět přibližně 46 % hlasů a na pět let se vrátil do paláce Chigi, sídla italských premiérů. A když se mu poté ve volbách 2008 povedl druhý comeback, posadil se ještě naposledy do premiérského křesla.

Do této doby je situován film Oni a Silvio italského režiséra Paola Sorrentina, který popisuje období před rokem 2008, kdy je Berlusconi zlomený, pochybuje o sobě, ale nakonec dostává ještě poslední šanci.

Itálii nakonec vedl jako premiér téměř deset let: 1994–1995, 2001–2006 a 2008–2011.

Od odchodu z postu předsedy kabinetu ale existovalo jen minimum vlád, na které by neměl vliv. Kabinety Maria Montiho (2011–2013) a Enrica Letty (2013) jeho Forza Italia podporovala, s premiérem Matteem Renzim (2014–2016) se Berlusconi vždy dokázal domluvit, v první vládě Giuseppe Conteho (2018–2019) pravici zastupovala Liga Mattea Salviniho a v posledních dvou kabinetech Maria Draghiho (2021-2022) a Giorgii Meloniové (od 2022) měla a má Forza Italia své ministry.

Italská premiérka trpí ‚Putinova přítele‘ Berlusconiho a žehlí jeho výroky. Jeho vliv už je ale malý

Číst článek

Charakteristikou Berlusconiho politiky byla vždy velká míra korupce či korporativismu. Své firmy Mediaset či Fininvest všemožně provázal s politickou stranou Forza Italia. V souvislosti s propojením mediální, politické a ekonomické moci, které se za vlád Berlusconiho stalo tak samozřejmé, se začal používat výraz berlusconizace.

Televizní monopol

První větší peníze vydělal Berlusconi na bytové výstavbě na předměstí Milána a od 70. let se snažil prosadit v oblasti tehdy se rozjíždějícího komerčního televizního vysílání. Začal s regionálními stanicemi Telemilano 58 a Canale 5, během 80. let pak převzal konkurenční stanice Italia 1 nebo Rete 4 a v podstatě získal monopolní postavení.

Ještě v 80. letech se mu díky blízkému přátelství s lídrem socialistů Bettinem Craxim podařilo prosadit mediální zákony, které by mu pomohly zlegalizovat budovaný televizní monopol. Určitou dobu před nástupem internetu dokonce kontroloval až 90 procent televizního vysílání v zemi.

Na obrazovky přinesl barvitou a zábavnou produkci, kterou do té doby Italům veřejnoprávní televize neposkytovala. Vysílal televizní soutěže, politické debaty, sportovní přenosy i odlehčené formáty jako striptýzový pořad Colpo Grosso. Berlusconiho televizním úspěchem a zásahem celé společnosti se o dekádu později inspiroval zakladatel a ředitel TV Nova Vladimír Železný.

Během jeho posledního premiérského období ovšem organizace Freedom House přesunula Itálii ze svobodných zemí do kategorie částečně svobodných. Organizace Reportéři bez hranic, zabývající se svobodou a stavem médií a žurnalistiky v jednotlivých zemích, zařadila Itálii tehdy až na 57. místo na světě.

Berlusconi stihl během politické kariéry řadu skandálních momentů. Během tiskové konference s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v roce 2008 například předstíral střelbu na novináře.

Putin, Kaddáfí i Topolánek

Až do smrti patřil Berlusconi k největším evropským politickým spojencům ruského prezidenta. Loňskou invazi na Ukrajinu sice formálně odsoudil, dlouhodobě s Putinem ale udržoval vstřícné vztahy. Až natolik blízké, že byl z opozičních řad tradičně označován za „Putinova trojského koně“.

‚Nekompromisní‘ Meloniová po měsíci vlády: ve vyjednáváních uzemnila Salviniho i Berlusconiho

Číst článek

Loni na podzim dokonce prohlásil, že byl Putin k válce dotlačen a chtěl jen ukrajinské vedení v Kyjevě nahradit „vládou slušných lidí“. V době svého premiérství jej i soukromě hostil ve své vile na Sardinii.

„Trochu jsem obnovil vztahy s prezidentem Putinem… vlastně hodně. K narozeninám mi poslal dvacet lahví vodky a velmi milý dopis. Na oplátku jsem mu poslal lahve lambrusca a také milý dopis. Nazval mě prvním z jeho pěti opravdových přátel,“ řekl Berlusconi na nahrávce, kterou v řínu zveřejnil francouzský deník La Presse.

„Berlusconiho postoj k Putinovi je aspoň konzistentní. Je jedním z mála proruských politiků, který názorově zůstal na stejné pozici jako před válkou. Má pocit, že je Putinovým přítelem a že by ho neměl opouštět,“ popsal nedávno pro iROZHLAS.cz odborník na italskou politiku Martin Mejstřík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

I přes to je ale jeho Forza Italia součástí kabinetu Giorgii Meloniové, která velmi podporuje Ukrajinu. V loňských volbách Berlusconiho partaj získala už jen zhruba osm procent, a tak je její vliv na celkovou politiku vlády omezený.

Bratři Itálie premiérky Meloniové nechtějí obnovit fašistický režim. Jsou to ale ‚Mussoliniho vnoučata‘

Číst článek

„Berlusconi vždy v zahraniční politice kladl důraz na personální vazby,“ vysvětluje Mejstřík. „I proto Itálie během jeho vlád ztratila kredit v Evropě. Kvůli tomu, že se například s Angelou Merkelovou nebo Nicolasem Sarkozym neměl rád, se výrazně zhoršily italské vztahy s Německem nebo Francií. Kromě Putina se zase dlouho velmi přátelil s libyjským diktátorem Muammarem Kaddáfím.“

Otisk zanechal i v české politice. V roce 2008 letěl tehdejší český premiér Mirek Topolánek (ODS) na dovolenou do Berlusconiho vily soukromým letadlem a v létě 2009 zveřejnil španělský deník El País paparazzi fotografie z Berlusconiho vily, na kterých je i Topolánek.

Ten potvrdil, že na fotografii být může. Zároveň ale uvedl, že obrázek, na kterém má být nahý, je montáží. Český premiér celou kauzu označil za „produkt levicové kampaně“.

Fotbalová vášeň

S Berlusconim je také neodmyslitelně spjatá kopaná. Jako celoživotní fanoušek AC Milán klub v roce 1986 koupil a postupně ovládl nejen italský, ale i evropský fotbal. Než jej v roce 2017 prodal, vyhrál klub pětkrát Ligu mistrů nebo Pohár mistrů evropských zemí a osmkrát italskou ligu.

Na stará kolena si poté v roce 2018 koupil klub AC Monza a ze třetí ligy jej dostal do první. Loni svým svěřencům slíbil „autobus plný prostitutek“, pokud porazí AC Milán, Juventus nebo jiný silný ligový klub.

O Berlusconiho přetrvávajícím odkazu pro Itálii posledních třech dekád vypovídá i to, že jej jeho televizní kanály celý den oplakávají, změnily celodenní vysílání a i premiérka Giorgia Meloniová v pondělí zrušila všechny oficiální plány. Je velmi pravděpodobné, že Berlusconi bude mít státní pohřeb.

Po takové době v politice už se na něj v Itálii dívá nekriticky jen málokdo, pro levici byl vítaným terčem předvolební kampaně, ale s tím jak jeho vliv v poslední době spíše upadal, se pro mnohé především mladé Italy stal už jen televizním staříkem vyprávějícím přisprostlé vtipy.

„Na každodenní politiku má téměř nulový vliv, je mu téměř devadesát let a je už dnes jen jakýmsi trpěným elementem, který říká divné věci,“ zmínil k Berlusconimu před pár týdny odborník na Itálii Martin Mejstřík.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít