Nová italská vláda má za sebou první měsíc. Nejpravicovější kabinet od druhé světové války stran Bratři Itálie Giorgii Meloniové, Liga Mattea Salviniho a Forza Italia Silvia Berlusconiho má rozdílné postoje na válku i na Vladimira Putina. V tomto ale zatím větší potíže nenastaly, zlou krev mezi nimi udělalo rozdělování funkcí. Nová premiérka ale přes malé politické zkušenosti své koaliční partnery v této disciplíně předčila.

Řím 6:45 22. listopadu 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V parlamentních volbách v březnu 2018 získali Bratři Itálie pouhých 4,4 % voličských hlasů, tehdy šlo o stranu na samém okraji italského politického spektra.

Meloniová vyhrála volby. ‚Neznamená to, že v Itálii zavládne neofašistický režim,‘ mírní vášně odborník

Číst článek

Od té doby ale silná politická osobnost lídryně, nedostatek jiných alternativ i klíčové rozhodnutí nepodílet se jako jediná relevantní partaj na vládě národní jednoty Maria Draghiho přivedly Bratry Itálie k volebnímu vítězství. Letos v září získali 26 %, přičemž celá pravicová koalice má se 43 % hlasů jasnou parlamentní většinu.

Byť jde zatím o velmi omezený vzorek, za zhruba dva měsíce od voleb se podpora Bratrů Itálie pod tíhou dobytých pozic nijak nezhroutila, právě naopak. V posledním průzkumu agentury Tecnè se už přehoupli přes třicetiprocentní hranici. Klíčovou roli v tom hraje především osoba Giorgii Meloniové, první ženy v premiérské pozici v Itálii.

„Je to radikálně pravicová politička. Pokud bychom o některé ze současných evropských političek měli prohlásit, že je železnou lady, tak je to ona. V jednáních se ukázala být nekompromisní a umí být velmi tvrdá,“ říká pro iROZHLAS.cz odborník na Itálii Martin Mejstřík z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Tahanice o resorty

Neshody v novém kabinetu na sebe nenechaly dlouho čekat. Křehká koaliční jednota tří stran byla rozbita už na úvodním zasedání Senátu, když většina senátorů Berlusconiho partaje Forza Italia nehlasovala pro vládního kandidáta na šéfa komory Ignazia La Russu. K jeho zvolení nakonec pomohly hlasy senátorů z opozičních stran, trpkost ale v Berlusconim zůstala.

‚Nejnebezpečnější žena Evropy‘ Meloniová za pomoci Berlusconiho a Salviniho míří za volebním vítězstvím

Číst článek

Nesoulad se projevil i při rozdělování křesel ve vládě. 25členný kabinet tvoří kromě premiérky devět ministrů z Bratrů Itálie, pět křesel získala Liga, pět Forza Italia a poslední pětici tvoří bezpartijní ministři. Už tento výčet ukázal, že díky jasnému volebnímu vítězství má Meloniová vládu pevně v rukou. Svým koaličním partnerům dokonce zamezila získat jejich preferované posty.

Bývalý lídr italské pravice Matteo Salvini se po velmi slabém výsledku Ligy (8,8 %) chtěl vrátit do křesla ministra vnitra, ve kterém strávil rok a čtvrt v letech 2018–2019, nakonec se ale musel spokojit s postem ministra infrastruktury a dopravy, vnitro převzal nestraník Matteo Piantedosi.

„Salvini určitě chtěl být ministrem vnitra, ale kvůli slabému volebnímu výsledku byl nucen dát na ministerstvo Piantedosiho, který na resortu pracoval pod ním, když byl sám ministrem. Od Meloniové je to ukázka moci, protože všichni čekali, že Salvini na vnitro skutečně zamíří,“ popisuje Mejstřík.

„Nakonec skončil na ministerstvu, které je v Itálii velmi nevděčné. Itálie má s infrastrukturou a jejím podfinancováním velké problémy a ministři dopravy nikdy zářnou kariéru neudělali,“ doplňuje. Liga alespoň v povolebním vyjednávání získala post ministra financí.

Čtyřnásobný italský premiér Silvio Berlusconi si po dlouhých letech brousil zuby na návrat do domácí politiky. Přestože čelí mimo jiné obžalobě z podplácení svědků v některých svých aférách, řekl médiím, že jeho strana získá post ministra spravedlnosti.

Italský expremiér Berlusconi se zastal Putina. ‚Jeho výroky jsou tragické,‘ reagují italští politici

Číst článek

Dokonce se spekulovalo i o tom, že by jej zastával sám Berlusconi. Nestalo se ani jedno, justici získali Bratři Itálie a 86letý „nesmrtelný“ politik vůbec není součástí vlády. Co do funkcí je jen řadovým senátorem, navíc mu hrozí rozpad vlastní strany.

„Forza Italia si určitě myslela na lepší vládní funkce, než získala. Část partaje jde spíš na ruku Meloniové, druhá část v čele s Berlusconim nakonec ve vládě skoro není. I v tomto případě premiérka ukázala, že má vše pevně v rukou. Dala mu najevo, že když se mu to nelíbí, tak může odejít, v tom případě by se mu ale rozpadla vlastní strana,“ popisuje Berlusconiho situaci politolog Mejstřík.

Klíčovou roli v tomto štěpení hraje druhý muž strany Forza Italia Antonio Tajani, který ve vládě plni pozici ministra zahraničních věcí. „Pro Meloniovou má obrovskou cenu v tom, že je umírněnou tváří pro Evropu. Byl předsedou Evropského parlamentu, je desítky let známý. Nikdy navíc nebyl radikální, vždy to byl muž kompromisů,“ vysvětluje odborník.

Stíny minulosti

V předvolebním období bylo jedním z důležitých témat varování před radikálními až extremistickými postoji exponentů všech tří koaličních stran.

V tomto kontextu se připomínal především fakt, že Bratři Itálie vycházejí z neofašistického Italského sociálního hnutí (Movimento Sociale Italiano, MSI), a i když se fašismu v 90. letech oficiálně vzdali, přesto dále používají symbol plamene v barvách italské trikolory.

Sama nová premiérka se v mládí pochvalně vyjadřovala o fašistickém diktátorovi Benitu Mussolinim a vychvalovala jeho politiku. „Když jsme založili Bratry Itálie, zakládali jsme středopravou stranu. Kdybych byla fašistka, řekla bych to a neskrývala, to nedělám. Nejsem fašistka,“ říká dnes. Obsáhlý profil Giorgii Meloniové si můžete přečíst ZDE.

Vládní koalice se však v tomto směru do značné míry nedržela pozadu při volbě předsedů obou komor parlamentu. Šéfem Senátu se stal zmíněný La Russa z Bratrů Itálie, který byl desítky let členem MSI. V roce 2018 deníku Corriere della Sera ukázal, že má doma sbírku memorabilií s Mussolinim. Během pandemie covidu-19 na sociálních sítích vyzval Italy, aby se místo stisknutí rukou zdravili hajlováním. Příspěvek později smazal.

Předsedou sněmovny se stal Lorenzo Fontana z Ligy. Ten je jedním z nejbližších spolupracovníků Salviniho, vystupuje proti sankcím vůči Rusku a vyznává tvrdě konzervativní katolické postoje. Tvrdí o sobě, že denně odříkává 50 Zdrávas Maria, a je například pro omezení práva na potrat. Uvedl, že manželství osob stejného pohlaví a masová imigrace „mají za cíl zničit naši společnost a naši tradici“.

Ostře sledované postoje

Postoj k válce na Ukrajině je otázkou, která se v souvislosti s novou vládou velmi řeší. Vzhledem k tomu, že se menší koaliční partneři Salvini i Berlusconi nijak netajili vstřícným postojem k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, upíná se na postoje nové premiérky k válce, kterou Rusko rozpoutalo proti Ukrajině, velká pozornost.

Ruská ambasáda v Římě zveřejnila fotky italských politiků po boku Putina. ‚Je na co vzpomínat,‘ píše

Číst článek

Na jedné straně Meloniová zatím potvrzuje sliby, kterými před volbami ujišťovala. Do společného programu pravicové koalice byl vepsán slib zachovat podporu Ukrajině a pevné ukotvení v EU i NATO.

„Meloniová má chytřejší přístup. Zvlášť když viděla izolaci, která obklopila Salviniho a Berlusconiho, když vyšly najevo jejich úzké vztahy s Putinovým Ruskem,“ popsal před časem italský publicista Andreas Pieralli.

Ujištěním spojenců je i to, že resort obrany obsadil věrný poradce Meloniové a jeden ze zakladatelů Bratrů Itálie Guido Crosetto. Ten v pondělí oznámil, že vláda požádá parlament, aby přijal nový zákon týkající se poskytování vojenské a humanitární pomoci Ukrajině i v příštím roce. Uvedl také, že Itálie bude pokračovat v dodávkách zbraní tak, jak se na tom dohodne se spojenci v NATO a s ukrajinskými představiteli.

Na druhé straně ale pověst nové vlády poškozují již zmíněné nadstandardní vztahy Salviniho a Berlusconiho s ruským vládcem.

Salvini se v minulosti nechal zvěčnit v tričku s obrázkem Putina, dlouhodobě kritizuje protiruské sankce a jeho Liga čelila kritice za nadstandardní vztahy s ruskými společnostmi, které se měly týkat i případného financování.

Berlusconi choval s Putinem blízké vztahy, už když byl předsedou vlády, dokonce ho hostil ve své vile na Sardinii.

Pár dní před zářijovými volbami se ho zastal, když prohlásil, že byl podle něj k invazi na Ukrajinu donucen „ruským lidem, svou stranou a svými ministry“, že Putin reagoval na výzvy proruských separatistů a že chtěl vládu v Kyjevě nahradit „slušnými lidmi“.

S touto rétorikou nepřestal ani po volbách. Francouzský deník La Presse před měsícem zveřejnil nahrávku z uzavřeného jednání, na které Berlusconi vypráví, že si vyměnil milé dopisy se svým opravdovým přítelem Vladimirem Putinem.

„Trochu jsem obnovil vztahy s prezidentem Putinem… vlastně hodně. K narozeninám mi poslal dvacet lahví vodky a velmi milý dopis. Na oplátku jsem mu poslal lahve lambrusca a také milý dopis. Nazval mě prvním z jeho pěti opravdových přátel,“ říká italský expremiér na nahrávce.

Migrační karta

Za poslední měsíc se v Itálii také hodně přetřásala výbušná otázka nelegální migrace. Tu si premiérka v rámci vládních kompetencí stáhla do značné míry pod svůj úřad. I to je jeden z důvodů, proč zamezila, aby se Salvini vrátil na resort vnitra, ze kterého před lety vůči běžencům velmi tvrdě vystupoval.

První velký incident v této oblasti na sebe nenechal dlouho čekat a řešení, které prosadila Meloniová, si nijak nezadalo s tím, jakým se proslavil právě Salvini.

Lodi Ocean Viking s 234 migranty na palubě neumožnila zakotvit u italských břehů, po téměř třech týdnech na moři je nakonec musela přijmout Francie. Deník Le Parisien spor označil za „otevřenou krizi mezi Paříží a Římem“. Francie italský postoj odsoudila jako „nepochopitelný a nepřijatelný“ a v reakci zpřísnila kontroly na společné hranici. Meloniová uvedla, že hněvu Francie nerozumí.

Politolog Mejstřík popisuje, že už teď je zřejmé, že dokud nenastane v domácí politice výraznější krize, není důvod dosavadní taktiku kabinetu měnit.

„Směrem k Evropě se vláda navenek tváří velmi konformně a smířlivě, na druhou stranu dovnitř země se poměrně radikálními nebo extrémními kroky snaží uspokojit svou členskou základnu – ať už jde o migrační politiku, nebo ideologický profil předsedů obou komor parlamentu,“ uzavírá expert z Institutu mezinárodních studií.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít