Mezinárodní sankce dopadají na běžné Íránce. Řeší to i místní parlament
V posledních dnech přibývá informací, že na Írán dopadají ekonomické sankce tvrději, než se původně myslelo. Západ dosud tvrdil, že sankce se běžných obyvatelů země nedotýkají. Nyní však dva americké deníky přinesly svědectví o dopadech embarga na íránské zdravotnictví.
Tvrdé sankce, nebo vojenský útok. To jsou podle řady západních politiků jediné dvě možnosti, jak přimět Írán k zastavení jaderného programu. Zastánci diplomatického řešení jsou v defenzívě, protože přes dosavadní rozhovory Teherán dál trvá na tom, že obohacování uranu je jeho právem.
Podle informací, které citují i americké deníky jako Washington Post či New York Times, se však v Íránu nedostává léků i speciálních látek pro výrobu specializovaných léčiv pro poměrně velké skupiny pacientů se závažnými chorobami. Situace je tak obtížná pro desítky tisíc lidí.
Íránští lékaři, kteří se k situaci také vyjadřují, tvrdí, že již několik pacientů v důsledku nedostatku léčiv zemřelo.
Situaci v Íránu dlouhodobě sleduje blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu Břetislav Tureček
Mezinárodní sankce nezakazují dovoz léků do Íránu. Problém je v tom, že zejména Evropská unie a Spojené státy neustále zpřísňují sankce i proti bankám, které zprostředkovávají transakce s Íránem. Ve výsledku tak Írán nemá jak platit západním výrobcům léčiv a dodavatelům dílčích farmaceutických surovin.
Existují i spekulace, že celá kauza je íránskou propagandou. Nikdo ze západních zemí však informace o chybějících lécích zatím nezpochybnil. Západ (včetně českých politiků) trvá na svém prohlášení, že sankce nemají žádný dopad na běžné občany země.
Stejná situace vyvstala v 90. letech v Iráku, kdy režim Saddáma Husajna využíval k propagandě utrpení lidí, které bylo z velké části způsobené mezinárodními sankcemi.
V přístupu samotného Íránu při interpretaci mezinárodních sankcí jsou zřetelné dvě tendence: jednak íránské vedení včetně samotného prezidenta Ahmadínežáda dlouho tvrdilo, že sankce žádný dopad nemají a že pokračování v jaderném programu se odehraje bez ohledu na postoje a akce západu. Tento postoj zaujímá jeden ze dvou silných konzervativních táborů íránského parlamentu.
Zástupci státu tak trvají na tom, že jaderný program je jen záminkou západu ke svržení režimu čili k podněcování občanů země k revoluci proti svému vedení.
Druhou tendenci pak v parlamentu reprezentuje druhý tábor konzervativců a kritiků prezidenta a také menší platforma reformátorů. Tito členové parlamentu vyzývají ke zpomalení či zmrazení jaderného programu a nabízení ústupků. Od tohoto postoje si slibují zmírnění sankcí.
Velkou roli hraje v současné situaci i dramatický, několikaměsíční, v důsledku téměř sedmdesáti procentní propad íránské měny, ríjálu. Oponenti prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda ze silného konzervativního parlamentního bloku obviňují z problémů domácí měny právě prezidenta.
