Ruské ‚jedovaté pilulky‘ Ukrajině a ‚nahrávka‘ Kremlu. Co (ne)přinesl hovor Trumpa s Putinem?
Telefonický rozhovor mezi prezidentem USA Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem skončil jen s omezeným výsledkem. Namísto odsouhlasení dočasného příměří se Trump s Putinem domluvili na pozastavení útoků na energetickou infrastrukturu, což podle některých analytiků nahrává spíše Moskvě, pro kterou jsou tyto ukrajinské útoky bolestivým místem. Znepokojivým signálem pro Kyjev je i tón, s jakým Bílý dům o jednání informoval.
„Máme jen kondenzované informace o tom, co se probíralo, a řekněme, že Trump zjevně nebyl na Putina úplně tvrdý, což asi není překvapení,“ komentuje výsledek hovoru mezi Trumpem a Putinem politický geograf Jan Kofroň z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
8:39
Trump se nechová chytře, Putin si s ním hraje a neustupuje ani o krok, hodnotí ministr Dvořák
Číst článek
Za „lehce bizarní záležitost“ považuje to, že se oba státníci dle vyjádření Kremlu shodli na tom uspořádat v USA a v Rusku hokejové zápasy mezi hráči severoamerické ligy NHL a ruské KHL. „Jinak ale Rusko zopakovalo svoji pozici, což opět není překvapivé,“ dodává Kofroň pro iROZHLAS.cz.
Telefonát, který trval více než dvě a půl hodiny, žádný zásadní zlom nepřinesl. Po týdenním čekání na stanovisko Kremlu k návrhu na třicetidenní příměří, který minulé úterý dojednali zástupci ukrajinské a americké delegace v saúdské Džiddě, je tak výsledek rozhovoru mezi Trumpem a Putinem jen slabou útěchou a spíše zklamáním.
Podle stanice BBC dal Putin šéfovi Bílého domu jen tolik, aby šéf Trump „mohl tvrdit, že dosáhl pokroku ve vyjednávání o míru na Ukrajině, aniž by to vypadalo, že se Kremlem nechal obehrát“. Jediným hmatatelným výsledkem hovoru je Putinův souhlas s Trumpovým návrhem, aby se obě strany konfliktu na 30 dnů zřekly útoků na energetickou infrastrukturu. To je však na hony vzdálené od požadavku na kompletní dočasné příměří, které před týdnem dojednali američtí a ukrajinští vyjednavači.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl, že americký návrh na zastavení útoků na energetickou infrastrukturu podporuje. Jak ale upozorňují někteří analytici, takový krok je v současnosti výhodný pro samotné Rusko, kterému ukrajinské útoky na ropná zařízení působí značné škody.
Útoky, které cílí na ‚životní mízu‘ války. Proč Ukrajina míří na ropné rafinerie v ruském týlu?
Číst článek
„Vzhledem k rozšiřující se kapacitě Kyjeva pro vzdálené dronové útoky na ruské energetické cíle je tohle jediná oblast, kde příměří přispívá Rusku víc než Ukrajině,“ upozorňuje na stránkách think-tanku Atlantic Council bývalý americký velvyslanec v Rusku a někdejší náměstek generálního tajemníka NATO Alexander Vershbow.
Také americký deník The Washington Post píše, že pozastavení útoků na energetickou infrastrukturu je zjevným ústupkem Trumpa jeho ruskému protějšku, a výhodnost tohoto závěru pro Moskvu vidí i politický geograf Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
„Asi nelze říct, že by to byla v tento okamžik nějaká velká výhoda pro Ukrajinu. Neříkal bych, že útoky na ukrajinskou infrastrukturu jsou pro Ukrajinu zcela irelevantní. Minimálně dokud byla zima, byl to pro Ukrajinu docela problém. S příchodem jara ale jsou tyto útoky pro Ukrajinu méně podstatné, takže lze skutečně říct, že to nahrává spíše Rusům,“ říká Kofroň s tím, že pozastavení útoků na energetickou infrastrukturu nijak znatelně neovlivní průběh války a jde spíše o marginálii.
Rusko klade podmínky
Jak upozorňuje bývalý americký velvyslanec v Rusku Alexander Vershbow, výstup z telefonického rozhovoru je plný ruských „podmínek, výstrah a jedovatých pilulek“, které Ukrajina během dalších jednání o příměří „určitě odmítne“.
Ruská propaganda změnila kurz. Agresivní tón vůči USA zmizel, s Trumpem se ale Kreml může spálit
Číst článek
Příkladem je požadavek na úplné ukončení zahraniční vojenské pomoci a poskytování zpravodajských informací Kyjevu, které Putin označil za „klíčovou podmínku“ pro ukončení eskalace. Kromě toho pak šéf Kremlu poukázal na „podstatné momenty“ pro jednání o příměří, mezi které dle Putina patří zastavení mobilizace sil na Ukrajině, ukončení přezbrojování ukrajinské armády a otázky týkající se zajištění kontroly nad případným příměřím.
Pokud by Trump na úplné ukončení zahraniční vojenské pomoci a poskytování zpravodajských informací Kyjevu přistoupil, podle Kofroně by to pro Putina a Rusko znamenalo vítězství.
„Je jasné, že to Rusové chtějí, a kdyby to dostali, obzvláště pokud by sami nemuseli dělat žádné ústupky, řekl bych, že se jim ta hra skutečně povedla. Jsou tam ale i další věci. Chtějí, aby Ukrajina přestala mobilizovat, což je z mého pohledu možná ještě problematičtější. Nevím, jak zařídit to, aby Ukrajina nemohla mobilizovat a zároveň Rusko mohlo. To už mi přijde opravdu extrémní,“ říká odborník.
Ruská snaha posunout termíny
Telefonický rozhovor tak ukázal, že se Kreml stále drží taktiky dohodu o příměří oddálit a zároveň Trumpovy návrhy jednoznačně netorpédovat. „Putin evidentně nechce říct Donaldu Trumpovi ‚ne‘, jeho požadavky ale jsou pro ruského vůdce cestou, jak odmítnout návrh, aniž by to řekl,“ podotýká Vershbow.
5:41
Putin hraje o čas. Je na Američanech, jestli uvidí upřímné snahy jednat o příměří, popisuje expertka
Číst článek
Podle Kofroně přitom Rusko má dobré důvody, proč by mělo chtít určitou formu příměří. Válka zemi přináší značné lidské ztráty i množství zničené techniky, ruská ekonomika navíc musí „jet ve velmi nestandardních podmínkách“ nejen kvůli sankcím, ale také proto, že velká část rozpočtu jde na obranu. Na frontové linii si ale drží iniciativu, proto příměří pro Rusko v tuto chvíli nedává smysl a klid zbraní by byl výhodnější spíš pro Ukrajinu.
„Nejsou v situaci, kdy by nezbytně museli táhnout jednání k nějakému konci během čtrnácti dnů nebo měsíce. Pokud budu tipovat, oni tuší, že válku mohou bez problémů vést dalšího půl roku nebo rok. Co bude potom, těžko říct, ale nemusí nutně spěchat. Cítí, že ten, kdo musí spěchat, je Donald Trump, protože šel do voleb s tím, že konflikt vyřeší,“ podotýká Kofroň.
Pokud by tedy rusko-ukrajinská válka pokračovala další rok, Trump to může těžko prezentovat jako úspěch. Musí proto hledat cesty a tlačit na jednu stranu, nebo naopak slibovat něco straně druhé.
„Toho všeho si jsou Rusové vědomí. Myslím, že jsou nadšení z toho, k čemu došlo mezi USA a Ukrajinou. A teď by chtěli maximalizovat svou pozici. Pokud odhlédneme od nějaké morálky, to, co dělá Rusko, je naprosto pochopitelné. Snaží se posunout termíny možného příměří či urovnání tak daleko, jak to jen půjde. A teď nemyslím časově, ale ve smyslu cílů, které si kladou,“ dodává odborník.
Mírný Trump
Zpravodajský server Politico k rozhovoru mezi Trumpem a Putinem poznamenává, že „znepokojivým signálem“ pro Ukrajinu a její evropské spojence je mimo jiné tón, s jakým Bílým dům o závěrech telefonátu informoval. Namísto zdviženého prstu nad ruskou neochotou přistoupit na příměří totiž prohlášení Bílého domu vyzdvihuje vyhlídky na „obrovské ekonomické dohody“ mezi Washingtonem a Moskvou a značný přínos, který má přinést zlepšení jejich bilaterálních vztahů.
5:47
Už nejsou 70. léta, USA se ‚obrácený Nixon‘ nepovede. Vztahy Číny s Ruskem jsou pevné, říká sinolog
Číst článek
Důvodů, proč Donald Trump volí vůči Moskvě mírný postoj, je podle politického geografa několik. Prvním je už jen skutečnost, že urychlené ukončení bojů mezi Ruskem a Ukrajinou sliboval už v předvolební kampani a stejně tak zpochybňoval i výši americké pomoci Kyjevu.
„Pokud řekne, že chce válku ukončit rychle, těžko může hrát tvrdší kartu. Řekněme si také, že nechce Ukrajině dát velké objemy zbraní a Ukrajině se zároveň nechce moc mobilizovat, což byl problém už za Bidenovy administrativy,“ uvádí Kofroň a dodává: „Asi by pro něj byl politicky problém výrazně a dlouhodobě posílit podporu Ukrajiny, takže co může dělat? Vyjít vstříc Rusům, bohužel na úkor Ukrajiny.“
Postoj Američanů vůči pomoci Ukrajině se v posledních týdnech nicméně proměnil. Podle aktuálního průzkumu společnosti Gallup si 46 procent dotázaných Američanů myslí, že USA nedělají dost, aby Ukrajině v konfliktu s Ruskem pomohly. To je o 16 procentních bodů víc než v prosinci a nejvyšší podíl od začátku války v roce 2022. Z aktuálního šetření zároveň vyplývá, že se snížil počet Američanů, podle kterých USA dělají pro Ukrajinu až příliš (nyní 30 procent, v prosinci to bylo 37), a snížil se i podíl těch, podle kterých je úroveň americké pomoci adekvátní (nyní 23, v prosinci 31 procent).
Dalším důvodem, proč Trump nevolí vůči Rusku tvrdší postoj, jsou podle Kofroně také jeho „zjevné animozity“ vůči Zelenskému. Třetí rovinou a zároveň největší otázkou je podle něj to, zda je přístup současné administrativy vůči Rusku skutečně důsledkem snahy o rychlé ukončení konfliktu, anebo je za tím nějaká hlubší strategická reorientace Spojených států. Politický geograf přitom poukazuje na období studené války, kdy se Spojeným státům podařilo normalizovat vztahy s Čínou a zajistit, aby Peking nebyl na straně Sovětského svazu.
„Část republikánů nyní uvažuje o tom, že by chtěli zkusit udělat to samé s Ruskem a vyvázat ho z orbity Číny. Dobře si uvědomují, že válka vedla k tomu, že Čína celkem úspěšně penetrovala Rusko, kterému nikdo jiný v podstatě nezbyl. USA považuje za hlavní problém Čínu a uvědomují si, že ten, kdo mezinárodně politicky a asi i ekonomicky vydělává na válce zdaleka nejvíc, je Čína. Je proto možné, že relativně mírný postoj Trumpa a lidí kolem něj může být hodně tažený touto logikou, tedy snahou dostat Rusko z čínské orbity. To pro nás není hezká představa, protože Rusové si za to něco řeknou,“ varuje.
Další vývoj
Na Trumpův rozhovor s Putinem v blízké době navážou další jednání, která mají po více než třech letech plnohodnotné ruské války proti Ukrajině vést k příměří. Jak krátce po telefonátu uvedl zvláštní zmocněnec USA pro Blízký východ Steve Witkoff, další jednání jsou naplánované na neděli v saúdskoarabské Džiddě. Podle Zelenského se zde sejdou týmy na technické úrovni, aby projednaly zastavení bojů v energetickém sektoru a na moři.
Nočním útokem Putin odmítl příměří, míní Zelenskyj. Jednání v Džiddě mají začít v neděli
Číst článek
Politický geograf ale od dalšího jednání v Džiddě zatím žádná velká očekávání nemá. „Nemůžu říct, že bych si z telefonického rozhovoru (Trumpa s Putinem) vzal něco, co by mě překvapilo. Přiznám se proto, že nemám velká očekávání ani od těchto vyjednávání. Bude ale zajímavé, kam se posune otázka teritoriální držby,“ říká Kofroň.
Zásadní otázkou tak podle něj bude, jak velká území si Rusové nakonec „budou moct nechat“, tedy jestli půjde o území, která v současnosti kontrolují, nebo zda bude Rusko požadovat další ústupky.
„Další věcí, která mě zajímá, je, jestli dojde na přetřes otázka, která se řešila už před válkou v roce 2022, tedy už v roce 2021. To jsou ruské požadavky na změnu bezpečnostní architektury v Evropě. Požadovali, aby NATO stáhlo svoje jednotky ze zemí NATO, které přistoupily po roce 1997, tj. včetně nás, s tím, že by velká vojenská cvičení na těchto územích podléhala odsouhlasení Moskvy. To je určitě něco, co bychom nechtěli, a doufám, že se to na stole neobjeví. Určitě bych to ale pečlivě sledoval,“ dodává.
