Němci neutíkali jen z Východu. Ze spolkové republiky emigrovalo do NDR půlmilionu lidí
Berlínskou zeď nechali komunisté postavit proto, aby jim občané přestali utíkat z jejich socialistického ráje. Stavba zdi exodus výrazně utlumila, ovšem nezastavila. Za celou padesátiletou existenci NDR utekly na Západ více než čtyři miliony lidí. To jsou poměrně známá čísla. Že se ale emigrovalo i v opačném směru - tedy ze západu do východního Německa, už tolik známé není.
„Největší skupina těch, kteří odcházeli ze Západu na Východ, byli takzvaní navrátilci. Lidé, kteří z NDR odešli a pak se z různých důvodů rozhodli vrátit se. Nejčastěji z rodinných," popisuje Maria Nookeová z Nadace Berlínská zeď, která se fenoménem opačné emigrace zabývá a která o ní připravila vůbec první výstavu v Německu s názvem „Z obou stran".
Němci utíkali i ze západu do NDR. Více si poslechněte v reportáži Pavla Poláka.
„Pak tu byli lidé, kteří na Východ odcházeli z přesvědčení. V 50. letech to byli hlavně duchovní, protože církve v NDR neměly dostatek lidí na pastorační služby. Církve ve východním Německu se je proto snažily rekrutovat na západě. Ukázkovým příkladem je otec kancléřky. Angela Merkelová přišla s rodiči jako malé dítě z Hamburku do NDR, kde její otec převzal farnost," říká Nookeová.
Do východního Německa přicházeli v 50. letech také ti, kteří věřili v socialismus a necítili se dobře v západoněmeckém kapitalismu. Zásadním předělem pro emigraci, a to v obou směrech, byla stavba Berlínské zdi v roce 1961. „Ale přesto - a to je zajímavé - i nadále až do pádu komunistického režimu odcházeli lidé na Východ. Tisíc až dva tisíce lidí ročně," vysvětluje Nookeová.
Jedním z lidí, kteří odešli ze Západu na Východ, byla třeba Frauke Naumannová. Ta se rozhodla odejít do NDR za svou láskou. Zamilovala se do vojáka Národní lidové armády, který byl navíc přesvědčený komunista. Procitnutí přišlo záhy.
„Okamžitě nás rozdělili, ani jsme se nemohli rozloučit," popisuje Frauke Naumannová první okamžiky poté, co se dostala na území NDR a také do péče státní bezpečnosti. Následovaly výslechy. „Trvalo to šest týdnů. Stále se ptali na můj životopis, kdo jsou moji rodiče, sourozenci, kdy se narodili a tak dále," řekla Naumannová.
Její vyprávění a vyprávění mnoha další exulantů ze západu je součástí výstavy, kterou Nadace Berlínská zeď připravila. Láska stejně jako manželství vydržely Frauke Naumannové jeden rok. Vrátit na Západ se nemohla a po pádu komunismu se rozhodla zůstat ve svém novém domově. Jde o jeden z půlmilionu příběhů, o kterých se podle Nookeové dlouhou dobu vůbec nemluvilo.
