Německý ústavní soud začíná projednávat přípustnost německé pomoci Řecku
Německý ústavní soud v Karlsruhe začne projednávat stížnost pětice ekonomů, kteří napadli finanční pomoc Německa slabším členům eurozóny. Akademici poukazují na to, že pomoc zadluženým zemím eurozóny je v rozporu s lisabonskou smlouvou.
Mezi skupinou akademiků je i známý euroskeptik profesor ekonomie z univerzity v Thübinegu Joachim Starbatty nebo bývalý šéf firmy Thyssen Dieter Spethmann. Podle nich by se kvůli finanční podpoře slabých zemí eurozóny mohla stát z Evropské unie pouze unie finančních transferů.
Jak v Dopoledním Radiožurnálu přiblížil nezávislý poradce pro strategické otázky Petr Robejšek, žalobci si stěžují zejména na čtyři hlavní body, které jsou všechny spojené s tím, že platby ve prospěch zadlužených zemí porušují určitá práva a zákony.
Německý ústavní soud jedná o přípustnosti německé pomoci slabším členům eurozóny. Podrobnosti jsme v Dopoledním radiožurnálu rozebrali s nezávislým poradcem pro strategické otázky Petrem Robejšekem.
„Prvním je porušení práva na vlastnictví. Podle žalobců se znehodnocuje euro a tím i vlastnictví německých občanů. Druhým je právo volit si vlastního zástupce. Německá vláda deleguje rozhodnutí o placení zadluženým zemím na cizí organizace,“ vysvětlil.
„Za třetí jde o porušení článku 125 o EU, podle kterého nelze převzít ani ručit za závazky jiného člena Unie. Čtvrtým bodem je to, že tím, že členové eurozóny vyrovnávají dluhy jiných členů, se stala EU v pojetí žalobců federálním státem. Tedy, že Německo již není suverénní a to je také protiústavní,“ doplnil Robejšek.
Načasování žaloby
Připomněl, že od první pomoci Řecku už uplynul téměř rok a soud nikoli náhodou projednává žalobu až poté, co byly rozhodující smlouvy uzavřeny a první kroky vykonány.
„To vrhá podivné světlo na nezávislost ústavního soudu. Ta je asi taková jako nezávislost Evropské centrální banky. To znamená, že neexistuje opravdu reálně. Ústavní soud funguje v určitém historickém kontextu, společenské situaci a je ovlivňován společenským klimatem a velmi silně i politickými elitami. A to jistě hraje svoji roli,“ přiblížil.
Podle Robejška nelze dnes vynesení verdiktu očekávat. „Soud věc dnes otevře, ale podle mě se celá záležitost nerozhodne v soudní síni. Myslím, že soud se spíš vymluví z toho, aby musel nějak rozhodnout. Byl bych příjemně překvapen, kdyby rozhodl ve prospěch žalobců. Nakonec se ale rozhodne v politickém prostoru,“ uvedl Robejšek.
„A rozhodne se tak, že občané bohatých zemí budou odmítat platit a zároveň budou občané zadlužených zemí odmítat spořit a z toho vyplyne, že některé země eurozónu opustí. Otázkou je jen jak dlouho to bude trvat a kolik to bude stát,“ dodal.
Právní experti soudí, že stěžovatelé nemají velkou šanci na úspěch. Opačný verdikt by pravděpodobně otřásl finančními kruhy. Konečné rozhodnutí ale padne zřejmě až na podzim.
