Opuštěné domy i přesunuté hroby. Normandii ohrožuje stoupající moře, útesy hrozí zřícením
Vzestup hladiny moří a oceánů ohrožuje normanské pobřeží. Podle klimatologů může voda do konce století vystoupat o metr. Některé scénáře jsou dokonce ještě pesimističtější. Ohrožené jsou stovky francouzských obcí a desítky tisíc obyvatel žijících na pobřeží. Zatímco na některých místech Normandie se snaží s vodou aktivně bojovat stavěním hrází a zpevňováním pláží, na jiných místech se začínají přizpůsobovat a moře plánují vpustit do vnitrozemí.
Moře tady v Quiberville ukusuje stále větší část z vysokých bílých normandských útesů. Spolknulo už část opevnění, které tady za druhé světové války vybudovali Němci, bunkry, stejně tak jako část panelové silnice, která vedla podél pobřeží. A moře stále ohrožuje domy, které jsou postavené přímo na těchto vysokých útesech.
Alain bydlí takříkajíc v první linii. Jeho dům stojí na vysokém útesu. Před ním je už jen pláž a moře. „Tohle je to rajské představení. Moře se stále mění, občas se ráno probudíte a je klidné, má dobrou náladu. Občas zase řádí,“ popisuje.
Dechberoucí výhled na moře je vykoupený dávkou nejistoty. Útes, na kterém stojí Alainův dům, se totiž pomalu hroutí. Alain si nebezpečí nepřipouští. Říká, že na stejném místě žije už 29 let a že jeho pozemek je stabilní. Druhým dechem ale přiznává, že jeden sesuv půdy s manželkou pamatují:
„Je to tak 15 let, co jsme tu měli menší sesuv půdy kvůli podzemní vodě a kanalizaci. Trochu to narušilo stabilitu útesu. Udělali jsme nějaké úpravy a od té doby nemáme žádný problém,“ říká. Alainovi vzdálenější sousedé se museli odstěhovat. Jejich dům byl na nestabilní části svahu, a proto ho obec odkoupila za nižší cenu s využitím státní dotace.
Vesnice Quiberville bojuje s vodou i dole na pláži. Ještě nedávno u ní stával kemp, který ale ohrožovaly záplavy a rostoucí hladina moře „V roce 1999 jsme tu zažili hrozné záplavy. V kempu bylo metr šedesát vody. Plavala nám tu asi stovka karavanů. Vylila se tu řeka, která ústí do moře. Problém byl v tom, že ústí bylo příliš malé a průtok jednoduše nestačil,“ upřesňuje starosta Jean-Francois Bloc.
Městečko se rozhodlo k velkým úpravám. Bagry a traktory v těchto dnech bourají bývalý kemp a v následujících měsících rozšíří místo, kde se řeka vlévá do moře.
„To bude znamenat, že se moře při každém přílivu dostane do vnitrozemí, do míst kde stával kemp a kde jsou teď pastviny. Výrazně se tím změní ráz krajiny. Vlastně se vrátíme 250 let do minulosti. Tehdy na pobřeží taky nebyly žádné zdi a moře se sem vylévalo pravidelně,“ říká starosta.
Jean-Francois Bloc v Quiberville vyrůstal. Coby starosta už 37 let pozoruje přírodní změny a přiznává, že sám změnil přístup. „Když jsem jako starosta začínal, tak jsem patřil k těm, kteří chtěli odolávat a stavět bariéry pomocí tetrapodů a kamenů. V dalším období jsem jen snášel všechny ty přírodní jevy a teď se na ně snažím připravit,“ popisuje.
Moře a hroutící se útesy ohrožují i románský kostel ve vesnici Varengeville-sur-Mer a taky přilehlý hřbitov, kde je pohřbený francouzský sochař a malíř Georges Braque.
„Kolem roku 2000 jsme tady postavili tuhle zeď, která má stabilizovat pozemek a zabránit posunům kostela. Kdybychom to neudělali, tak by už teď byla ohrožená sakristie,“ říká Alison Dufourová. Je členkou asociace přátel kostela, který je už sto let zapsaný na seznamu francouzských památek.
Kvůli hroutícím se útesům už přemístili starší hroby umístěné v odlehlejší části hřbitova. Kdyby to neudělali, tak by spadly ze svahu. Stejný osud by podle odborníků mohl do třiceti let čekat i kostel. Proto asociace zvažuje plány na jeho přesun.
„Pracovní skupina kontaktovala stavební společnost Bouygues. Řekla nám, že je technicky možné zdvihnout kostel a přesunout ho o 250 metrů dál k novému hřbitovu,“ uzavírá Alison Dufourová z asociace přátel kostela. Přesunout celou památku i se starým hřbitovem by ale vyžadovalo miliony eur a roky práce.
