Přežívají v ostřelování. Ve východoukrajinském Vuhledaru zůstává několik set civilních obyvatel
V těžce ostřelovaném východoukrajinském Vuhledaru stále zůstává několik set civilních obyvatel. Své město nechtějí opustit. V jakých podmínkách tam žijí, natáčel stálý zpravodaj Českého rozhlasu na Ukrajině Martin Dorazín.
Od minulé cesty se tady hodně změnilo. Nejenom v tom, že město je o hodně zdevastovanější, ale i v tom, že lidé už si nevaří venku na ohni, ale mají doma, přesněji ve sklepě, plynové vařiče.
Poslechněte si, jak žijí lidé v ostřelovaném Vuhledaru na Ukrajině. Na místě natáčel zpravodaj Martin Dorazín
Obyvatelé teď potřebují dříví, aby si mohli zatopit v peci. A potřebují také plynové bomby.
V domě dole u schodiště instalovali nová kamínka. Paní hospodyňka už tady vaří brambory. Má zaděláno nějaké těsto a na židli u kamen pospává kocour.
Jeho majitelka, paní Rita, mi vaří čaj. Ptám se, jestli se kocour nebojí. A ona říká, že to někdy bývá strašné, že se dobývá, škrábe na dveře, chce dovnitř. A pak se uklidní. Lehne si u pece, leží a je mu nesmírně teplo. Až na zvuky, které sem doléhají zvenčí.
Jaderné velmoci se nesmí střetnout. Západní země ale ‚doslova tlačí‘ Ukrajinu do války, řekl Lavrov
Číst článek
Paní Varja si právě přišla pro plato vajíček. A pomocník Olega Tkačenka Vitalij přivezl lidem peníze. Oni mu bezmezně důvěřují. Jezdí sem skoro každý den, obyvatelé mu dávají své platební karty a on tam, kde fungují bankomaty, peníze vybere.
Lidé si potom nakoupí, co potřebují, protože i zde ve válečných podmínkách, v rozbombardovaných bytech, vzniká síť malých obchůdků.
Místní ví, kam si pro něco mohou dojít, ale k tomu potřebují právě hotovost. Síť je nesmírně důležitá, protože ve městě se nedá chodit příliš daleko.
Všichni se snaží zdržovat ve svém domě a v jeho nejbližším okolí. Jakýkoli výlet někam dál představuje riziko smrti nebo těžkého zranění.
Rakety
Což zažil před dvěma dny manžel a soused paní, která popisuje, že společně vyšli, aby koupili nebo si vzali chléb od humanitární pomoci. Soused se nevrátil, byl na místě mrtvý. Manžel naštěstí vyvázl jen s lehčími zraněními, která mu způsobily šrapnely.
Ocelová trubka na sporáku týdny vytápěla celý byt, popisuje novinář život v ostřelovaném Chersonu
Číst článek
Další paní si přišla pro vodu. Říká, že sem humanitární pomoc málokdy přijíždí. Prosí o ještě jeden balík navíc a bere si chléb. To je hlavní, co je tady potřeba.
Zatímco Vitalij rozděluje humanitární pomoc, dávám se do řeči se starým známým panem Alexandrem a novým známým panem Dimkou, kteří mi ukazují na čtvercovém náměstí nebo parku mezi paneláky pět obrovských jam po dopadu raket, zřejmě S-300.
Pan Alexandr byl pár metrů od toho, když to dopadlo. Jenom se prý zvedla země a nic jiného se nestalo. A Dima souhlasí, viděl taky něco podobného. Babička šla, kolem ní přeletěla raketa, zvedl se asfalt a naštěstí to dopadlo dobře. Naštěstí.
Docela děsivé jsou průhledy do obýváků, kuchyní, dětských pokojů v prvním patře. Přes rozbitá okna jsou vidět osobní věci, celé životy lidí, kteří tady nejsou. Jsou snad někde v bezpečí a nezahynuli tady.
Zvuky dopadajících raket znějí blízko. Myslím, že je nejvyšší čas toto město opustit.
