Špehovací ‚bumerang‘ se vrací. Izrael při kauze Pegasus řeší, jestli se bezpečnostní složky nevymkly kontrole

Skandál kolem sledovacího softwaru, který vyvinula izraelská firma a policie ho potom měla používat k nabourávání se do telefonu prominentních osob, nabírá na síle. Celá věc vyšla poprvé najevo už loni v létě. Břéťo, můžeme připomenout, za jakých okolností se to tehdy stalo a co se tehdy odhalilo?
Podstata byla vlastně spíš mezinárodní než vnitroizraelská. Ukázalo se, že tento software Pegasus, který dokáže nepozorovaně být vpraven do něčího mobilu a ten mobil potom úplně nezávisle na uživateli může začít fungovat jako mikrofon nebo jako kamera, monitorovat veškerou komunikaci, která přes něj prochází, tak se ukázalo, že izraelská firma s posvěcením izraelských bezpečnostních úřadů vyvážela tento software do světa řadě zemí.

A tam potom byl používán – někdo říká zneužíván – ke špehování opozičních politiků, odborářů, novinářů atd. Velká část odběratelů toho software byly různé nedemokratické, represivní režimy. A o to ten skandál vlastně byl, řekněme, šťavnatější.

Jak významný je posun, který se odehrál v Izraeli teď v posledních dvou třech týdnech?
Nové je to, že se ukázalo – alespoň podle místních médií, která s tím přišla –, že software nebyl používán jen v zahraničí, ale i uvnitř Izraele. A to proti kupříkladu některým novinářům nebo aktivistům, kteří stáli před časem v opozici k vládě Benjamina Netanjahua.

Paradoxně úplně poslední vývoj je, že dokonce podle tvrzení, která má teď vyšetřovat speciální nově vytvořená komise, software měl být používán i proti samotnému Netanjahuovi, když policie vyšetřovala jeho korupční skandály.

Pojďme na samý počátek, ještě než se pustíme do potenciálních implikací, které toto všechno může mít. Zkusme vysvětlit, o co v celé kauze jde trochu detailněji. Software vyvinula firma NSO Group. Víme, kdy a jak začala špionážní software vyvíjet? A proč?
Je to, jestli se nepletu, už nějakých deset let, kdy byl poprvé vyvinut. A ano, měla to být vlastně jakási zbraň – ono se to tak vnímá, že to je elektronická zbraň. Celá řada izraelských komentátorů to do této souvislosti dává: že v podstatě vývoz tohoto softwaru, protože je brán jako vojenský, má sloužit bezpečnostnímu aparátu, tak podléhá nějakému licenčnímu řízení. Není to prostě appka do mobilu, když to řeknu zjednodušeně.

Jeho hlavní zdůvodnění bylo, že má sloužit k odkrývání závažné kriminality, různých zločineckých gangů a terorismu. Skandál se z toho stal ve chvíli, kdy se ukázalo, že software byl postupně používán i v celé řadě jiných případů, které s terorismem vlastně nesouvisely a souvisely spíše nebo bylo to součástí porušování lidských práv a tak podobně.

Časem se ukázalo, že software třeba měli ve svém mobilu vpašovaný někteří lidé z okolí Džamála Chášukdžího, což byl saúdskoarabský kritický novinář, který – jak víme – byl v roce 2018 zavražděn na saúdskoarabském konzulátu v Turecku, v Istanbulu saúdskoarabským komandem. Ukazuje se, že dost možná sledování pohybu tohoto muže, který stal se nepohodlným saúdskoarabskému režimu, mohlo být sledováno právě díky tomu, že Saúdská Arábie koupila Pegasus od této izraelské firmy.

Příběh prakticky od počátku překračoval hranice Izraele právě tím, že software využívali někteří aktéři v zahraničí. Často to byly vlády, například v Polsku nebo v Maďarsku, tedy ve střední Evropě, v bezprostředním okolí České republiky. Břéťo, dá se ještě vysvětlit, nakolik byla do distribuce zapojená izraelská vláda, jestli jí samotné se to nějak dotklo?
Ano, to má několik rovin. Především už jsem říkal, že tento software nemohl být prodáván nebo vyvážen jenom na komerční bázi bez posouzení a bez schválení bezpečnostních hledisek. Podléhalo to v podstatě licenčnímu řízení jako vývoz zbraní.

Řeknu to jednoduše: Asi by neprošlo, aby Pegasus si koupila třeba íránská vláda. Ale zjevně Izraeli nevadilo, že ho koupily úřady ve Spojených arabských emirátech. To je jedna rovina.

A druhá rovina, o které se velmi často mluví: distribuce tohoto softwaru zrovna těm arabským zemím, které jsem zmínil – a je to třeba i Maroko –, tak se překrývá s obdobím, kdy izraelská vláda Benjamina Netanjahua uzavřela před dvěma lety mírové dohody, tzv. Abrahámovské dohody právě s těmito vládami. Trošku odbočím, ale víme, že Donald Trump sliboval dohodu století…

…což měla být mírová dohoda mezi Izraelem a Palestinci.

Když se ukázalo, že je naprosto neprůchodná a že je to fiasko, tak se najednou na stole objevily právě ty Abrahámovské dohody, kdy Izrael uzavřel mír s těmito státy – Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Maroko –, se kterými sice vůbec neválčí, ale bylo to něco pozitivního, že přece jen nakonec na blízkovýchodní scéně k něčemu došlo.

A teď se řeší, zda balíčkem, který měl tyto arabské režimy nějak přimět k uzavření míru s Izraelem – protože to do velké míry byl obchod – jestli součástí byl i Pegasus.

To je, řekněme, mezinárodní rozměr. Teď se pojďme podívat na to, jaký rozměr má zpráva, která vyšla najevo v uplynulých dvou třech týdnech a týká se samotného Izraele. Jeden z izraelských deníků informoval o tom, že podle jeho zjištění měla policie používat špionážní software přímo na izraelské půdě, jak jsi to říkal, a to proti běžným občanům, ale třeba i proti některým prominentním osobám, včetně okolí bývalého premiéra Benjamina Netanjahua. Břéťo, můžeš popsat i z toho, jak čteš, sleduješ izraelská média, jak závažné informace to jsou? A co to všechno způsobuje v Izraeli?
Začnu trochu zeširoka. V podstatě ve chvíli, kdy se ve světě už vědělo – ale vědělo se to i v Izraeli –, že Pegasus je poněkud kontroverzně používán v zahraničí, tak Izraelci to obecně brali jako něco, co se jich vlastně až tolik netýká.

Prostě je to součást izraelské politiky, Izrael potřebuje spojence, a jestli si koupí mír s tím či oním režimem za to, že tamní disidenti a opozičníci budou špehování? To se bere jako součást hry, řekněme. Ale najednou se ukázalo, že se to používá i v Izraeli.

Tvrzení deníku Calcalist, který s tím přišel, spočívá hlavně v tom, že to bylo používáno bez soudního svolení.

To znamená, že měli být třeba podle těchto zpráv, které ale vlastně nikdo úplně nerozporuje, špehováni třeba svolavatelé protivládních demonstrací proti Netanjahuovi. Jak víme, stále čelí korupčním skandálům, tak když lidé volali, aby odstoupil – bylo to ještě před loňskými volbami, které ho nakonec odstavily od moci –, tak že tito svolavatelé nebo někteří opoziční starostové měst měli být podobně také špehování.

A to najednou bylo nové. Proto se tím Izraelci začali zabývat. Proto se začaly objevovat v izraelském tisku titulky typu, že se Pegasus „vrátil Izraeli jako bumerang“.

Podle izraelských médií může mít kauza soudně politickou dohru a vrátit se i v podobě toho, že ovlivní proces, který se v tuto chvíli odehrává a týká se právě bývalého premiéra Benjamina Netanjahua, který čelí obvinění z korupce. Jak by to soudem mohlo zamíchat?
To jsou už dnes právní bitvy, které budou v době, kdy se tento pořad vysílá, mít nějakou fázi, za hodinu mohou mít fázi jinou. V podstatě jde o to, že Netanjahu, který mimochodem sám mobil nepoužívá, je v několika zásadních skandálech podezírán ze zneužívání moci, z korupce atd.

Teď je silné podezření, že některé tyto důkazy proti němu byly získány právě nasazením Pegasu, který měli mít lidé z tehdejšího premiérova okolí, například i třeba jeho syn atd.

V uplynulých dnech samozřejmě právní tým Netanjahua začal argumentovat, že pokud je to tak, tak tyto důkazy se stávají důkazy v uvozovkách, a jsou nepřípustné u soudu a tudíž je otázkou, jestli by celý případ neměl být smeten ze stolu, protože úřady, vyšetřovatelé proti Netanjahuovi nic s výjimkou těchto sporných materiálů, odposlechů a tak podobně, nemají. Takže v této fázi se teď nacházíme na izraelském hřišti.

Takže teoreticky by to mohlo zpochybnit celý soud a Benjamin Netanjahu by mohl vyváznout?
Tímto stylem to teď staví jeho obhajoba. Samozřejmě je to obhajoba. Takže to přehrává a tváří se tak, že nebýt Pegasu, tak proti Netanjahuovi není vůbec nic. Ale tam jsou potom i třeba jiné, hodně zajímavé politické aspekty.

Kupříkladu teďka strana Likud nebo někteří její činitelé tvrdí, že nebýt toho, že byl Netanjahu tehdy takto poškozen stíháním, vyšetřováním a úniky z vyšetřování do médií, tak by Likud měl lepší volební výsledek a Netanjahu mohl být premiérem stále a nikoliv jen vůdcem opozice. Takže říkají, že i touto „špinavou policejní prací“ byl Netanjahu nejen vláčen po soudech, ale i zbaven politické moci v zemi.

Paradoxně policejní špehování bylo ale všechno v době – alespoň to tvrdí izraelská média –, kdy Benjamin Netanjahu byl premiérem a kdy části soustavy a rozhodně ministerstva vedli jím jmenovaní lidé. Okolnosti, jak jsi to zmiňoval, má objasnit vyšetřování, které teď iniciuje vláda, dřívější opozice. Vysvětlila už policie alespoň částečně, z jakého důvodu proti lidem z Netanjahuova okolí špionážní software nasazovala?
To jsou věci, které se ještě úplně nedají jednoznačně říci. Třeba řeknu, že když se ukázalo – obecně teď mluvím v Izraeli, nejen v souvislosti s Netanjahuem –, že tento software byl používán, tak policie zprvu tvrdila, že nebyl používán vůbec.

Poté připustila některé případy. Ale s tím, že to bylo v právním rámci, že to nebylo nic ilegálního, nic nezákonného, nic bez patřičných povolení atd. Takže vidíme, že tady se najednou i argumentace policie tak trošku posouvá. Podobně je to i v případě Netanjahua. Prostě opravdu v tuto chvíli nevíme.

Je třeba velmi zajímavé, že policie někdy připouští používání spywaru, nějakého špionážního softwaru. Ale neříká explicitně, že se jednalo o Pegasus. Takže i to v tom třeba může hrát určitou roli. Bude to opravdu nejen těžký oříšek pro izraelská média a investigativní novináře, kteří se tím zabývají, ale i pro vyšetřovatele na obou stranách, kteří budou muset něco doložit.

Částečně už jsme se toho dotkli, ale když ještě chvilinku zůstaneme u procesu s expremiérem Netanjahuem – on byl zásadní politickou událostí, když odstartoval, už je to několik let. Vedl v podstatě i k politickému otřesu, vyvolal důležité otázky o fungování izraelské politiky a vůbec společnosti. Břéťo, pokud by současná kauza celý proces zmařila nebo ho nějakým způsobem narušila, co by to znamenalo z pohledu izraelského veřejného nebo veřejně-politického života?
Já si myslím, že obrovské prohloubení nedůvěry. Teď si jen tak z voleje neodpustím odbočku do domácí politiky. Vezměme si – tady byla kdysi zásadní vyšetřování týkající se premiéra Nečase…

Vlastně to svrhlo jeho mocenskou skupinu, když to řeknu takto zjednodušeně.

A následně se ukázalo, že ve skutečnosti žádná z těchto obvinění nevedla skutečně k nějakým zásadním soudním závěrům, která by původní podezření nebo obvinění nebo nařčení potvrdila.

Myslím si, že podobně to teď vypadá v Izraeli: že ve chvíli, kdy by se skutečně ukázalo, že policie používala špinavé metody vůči svému vlastnímu premiérovi, protože se ho nějaké mocenské křídlo chtělo už konečně zbavit, tak by to otřáslo nejen důvěrou v politiky. Ta je v Izraeli velmi nízká, ale i právě v bezpečnostní aparát, který se dosud těšil jakési standardní stabilní reputaci.

To jsem se tě právě chtěla ptát. Jakým způsobem by toto vůbec mohlo podrýt soudržnost v izraelské společnosti a do jaké míry tam je důvěra v bezpečnostní aparát? Je v tuto chvíli vysoká?
Dlouhodobě je vysoká a je postavena trochu jinak než u nás. Tam je prostě pořád ať už skutečná, nebo domnělá hrozba terorismu. Izrael čelí větším či menším vnějším hrozbám, a to lidi staví za bezpečnostním aparátem.

Ale teď, když se v tuto chvíli ukáže, že to bylo namířeno nejen proti premiéru Netanjahuovi, ale i vůči některým aktivistům, kteří – pozor – se nedopustili ničeho nezákonného. O to jde. Nebyli sledováni, protože by obchodovali s drogami nebo já nevím co. To byli lidé, kteří využívali možností občanské společnosti a demokracie, za kterou se Izrael stále označuje. Takže zase by to jako bumerang podrazilo bezpečnostní aparát, kterému izraelská veřejnost mnohé odpouští, když se to týká zahraničí.

Jsou ty zprávy pro samotné Izraelce ale skutečně tak velkým překvapením? Chtěla jsem se ptát z druhé strany, protože přece dlouhodobě je známé, že izraelské zpravodajské služby jsou velmi schopné, asi můžeme říct i lstivé, že dokážou nasazovat techniku prakticky kdekoliv v zahraničí, zasahovat úspěšně v zahraničí. Koneckonců nasazují třeba špionážní metody proti palestinským cílům, což už se blíží izraelskému území. Je to z hlediska izraelské společnosti skutečně tak šokující, že nový typ technologie využívají bezpečnostní složky na izraelském území?
Ano, to je svého druhu novum. Tys to zmínila, zajímavá je souvislost s Palestinci. Je to pár měsíců, co šest palestinských lidskoprávních organizací Izrael označil za teroristické, čímž je chce odříznout od financování, chce je zcela delegitimizovat a kriminalizovat. 

Teď se také ukazuje, že některé odposlechy – mimochodem ta teroristická klasifikace je velmi vágní, celá řada západních vlád to zpochybňuje, chce jasné důkazy, ale nějak se jich nedostává – ale i v tom každopádně měl být použit Pegasus.

A zase – nějak to moc nikomu nevadilo. Přece to bylo použito proti Palestincům, tak nám to nevadí. Ale teď skutečně míříš k jádru možného rozčarování, ke kterému teď může dojít a na kterém se paradoxně shodne jak izraelská levice, tak pravice: že je tady stát ve státě, jakási bezpečnost, která špióní i vůči řadovým nevinným členům demokratické společnosti.

Takže když kritikové už měsíce špionážní software Pegasus firmy NSO Group označují za hrozbu demokracii v tom, jak byl nasazený v zahraničí. Tak se dá teď vzhledem k novým odhalením říct, že podobné obavy z podrytí demokracie teď panují nebo mohou začít panovat i v Izraeli?
Kritici této situace ty hrozby demokracii samozřejmě třeba mohou přehrávat. Může to být jeden incident, což neznamená, že se zhroutí celá demokracie.

Ale faktem je, že Pegasus byl třeba vyvážen za Netanjahua, ještě když byl premiérem, nikomu to nevadilo. A teď najednou stoupenci Netanjahua, jeho mocenský tábor najednou bije na poplach, že to bylo používáno i proti samotným Izraelcům.

A samozřejmě najednou argumentují demokracií, o tom není sporu.

Je demokracie v Izraeli tímto vystavena přinejmenším nějakému většímu tlaku nebo větším otázkám ohledně toho, jak funguje?
Myslím si, že to je jen jeden ze střípků neustále probíhající diskuse, která se v Izraeli vede. Říkat, že kvůli Pegasu je podrytá izraelská demokracie, to by bylo přehnané tvrzení, pokud se všechno to, co médií prochází, pokud by se to potvrdilo.

Myslím si, že Izrael má celou řadu zásadnějších a dlouhodobějších problémů, když už se bavíme o stavu demokracie. Ale zase musíme upozornit na jednu věc – že v Izraeli se o tomto může debatovat. Vidíme, že všechny tyto věci… s nimi přicházejí izraelští investigativní novináři. Nedávný článek v New York Times, na něm se také podílel izraelský novinář atd.

Takže to třeba paradoxně zase může ukázat silnou stránku izraelské demokracie. Pegasus může být jakýmsi katalyzátorem, který ukáže, že demokracie je silná, protože se tam o tom může psát a protože třeba padnou hlavy dotyčných politických nebo bezpečnostních činitelů, to třeba to vyšetřování ukáže. A na to si budeme muset ještě nějaký čas počkat.