Příbuzní zmizelých Syřanů prohledávají Asadovy věznice. Násilím vtrhli i do márnice
Po více než deset let mizely bez vysvětlení desítky tisíc Syřanů. Byli sebráni z ulice, z tříd na univerzitách i z obchodů. Příbuzným nikdy nikdo neřekl, co se stalo – ale oni to věděli. Mnozí ze zmizelých byli uvrženi do rozsáhlé sítě věznic prezidenta Bašára Asada, kde byli mučeni a zabíjeni. Po svržení Asadova režimu rodiny pohřešovaných doufají, že se s nimi znovu setkají, píše The New York Times.
V neděli dav lidí dorazil do jedné z nejznámějších syrských věznic v Sidnáji. V úterý se pak stovky lidí sjely do márnice v damašské nemocnici, kam bylo převezeno 38 těl objevených ve věznici.
Někteří násilím otevřeli ocelová dvířka chladicích boxů márnice, vytrhávali velké zásuvky a strhávali přikrývky a plachty zakrývající těla. Jiní se dobývali dovnitř místnosti, kde soudní lékaři pořizovali fotografie mrtvých a katalogizovali je, popisuje The New York Times.
Věznice v Sidnáji se nachází na vrcholu kopce na předměstí Damašku, je obklopená ostnatým drátem a poli posetými minami. Povstalci, kteří v sobotu večer vstoupili do vězeňského komplexu, zapálili pole ve snaze odpálit miny. Během několika hodin vycházely z bran věznice stovky vězňů.
Cely, v nichž se ještě před několika hodinami nacházeli zmizelí, vyprávěly o hrůze a strádání. Betonové podlahy byly pokryté vrstvami špíny a v místnostech, kde podle jednoho z bývalých vězňů byly najednou desítky lidí, bylo poházeno několik přikrývek.
O pár dnů později, zatímco se soudní lékaři lopotili v márnici v nemocnici Al-Moujtahed, čekaly rodiny venku na zprávy. V nově vytvořeném kanálu na telegramu si prohlíželi fotografie mrtvých, většinu z tváří ale nemohli poznat.
Jak se den vlekl, dav u márnice se zvětšoval – a byl stále netrpělivější. Lidé se tlačili a strkali, zoufale se snažili dostat dovnitř. V časném odpoledni dav zvítězil a lidé proudili do márniční lednice.
Většina těl byla vyhublá, kůže jim visela z kostí. Ramena jednoho muže pokrývaly jizvy po bodných ranách. Další měl kolem krku silnou červenou jizvu – podle vyšetřovatelů popáleninu od provazu. Dalšímu muži chyběly oči.
„Naše děti jsou mučedníci,“ křičela jedna žena a vypotácela se z místnosti. Jiní odcházeli mlčky s prázdnými pohledy ve tvářích a slzami stékajícími po tvářích, popisuje New York Times. „Naše děti jsou mrtvé,“ křičela další žena mezi vzlyky.