Syřanka: Cítíme euforii. Ale také jsou tu rodiny 100 000 Asadových vězňů a strach z toho, co najdeme
Na pád Bašára Asada v Sýrii reagují i miliony Syřanů, kteří žijí jinde ve světě, často kvůli režimu. „Je to pro nás pro všechny obrovská satisfakce a my jenom se závistí sledovali, jak naši přátelé v Sýrii oslavují přímo na místě,“ popisuje pro Český rozhlas Plus Samíra Sibaiová, syrská lékařka, která působí v Česku. „Máme naději v tom, že to nebylo povstání nějaké skupiny, ale celonárodní povstání – od začátku až do dnešního dne,“ dodala.
Vy jste kvůli Asadově režimu a občanské válce bohužel přišla o několik příbuzných. Co říkáte tomu, co se teď děje v Sýrii?
Především je to obrovská euforie. Ti z vás, kteří si pamatují na pád komunismu v tehdejším Československu, si musí taky pamatovat ovzduší, radost, naději a pocit satisfakce po všech letech. Ale tento pocit je v Sýrii vynásobený 13 lety vraždění, bombardování a mučení.
Poslechněte si rozhovor se syrskou lékařkou, která působí v Česku Samírou Sibaiovou
Je to pro nás pro všechny obrovská satisfakce. Jenom se se závistí jsme sledovali, jak naši přátelé v Sýrii oslavují přímo na místě. Vysílají nám to přes facebook naši známí. Třeba ve městě Homs celou noc, kdy padl režim, lidé oslavovali v ulicích.
Je euforie na místě, i když povstání vedli islamisté?
Povstání zdaleka nevedli jenom islamisté. To je jenom jedna část povstalecké armády. Pak tam máme ještě Syrskou národní armádu a místní povstalecké skupiny, které se se začátkem ofenzivy znova aktivovaly.
Takže třeba z jihu země postupovali povstalci na Damašek zcela nezávisle na severní frontě. Několik oblastí v okolí mého města Homs bylo osvobozeno od syrské armády ještě dřív, než tam povstalecká armáda dorazila.
Takže ano, euforie přetrvává. Jsme optimističtí, ale samozřejmě opatrní. Mezi lidmi zaznívá, že nesmíme znova dopustit, aby vznikl kult osobnosti vůči komukoliv. Zaznívá, že musíme všichni spolupracovat, budovat všechno společně.
Bílé přilby ukončily pátrání ve vězení, kam Asad zavíral své odpůrce. Další zadržované nenašly
Číst článek
Zároveň nám dává naději to, že všechno proběhlo bez většího krveprolití a bez toho, že by vypukl chaos.
Bylo vidět, že celá ofenziva je velmi pečlivě připravená, zkoordinovaná, že to není nějaká hurá akce. Doufáme, že do jisté míry je takto zkoordinováno a připraveno i přechodné období.
‚Celonárodní vzepětí‘
Já vám rozumím, že je tam velká úleva z odchodu autoritářského režimu. Ale ptala jsem se na islamisty i proto, jestli čekáte, že opravdu umožní nástup civilní vlády a svobodné volby? Jestli přece jenom země ještě nezůstává nebezpečná?
Tak určitě není zcela bezpečná. To určitě ne. Určitě tam bude nějaké období turbulence a budeme muset opravdu všichni dávat velký pozor, aby se to pohnulo tím správným směrem.
Bude to na všech Syřanech. Ale máme naději v tom, že to nebylo povstání nějaké skupiny, ale celonárodní povstání – od začátku až do dnešního dne. Bylo to celonárodní vzepětí. A to je vždycky těžší dostat pod kontrolu jednou skupinou, než kdyby to bylo něco, čeho se nezúčastní celý národ.
Kromě euforie bych ale chtěla upozornit na to, že tisíce syrských rodin teď čeká na to, jestli se najdou jejich příbuzní, které Asadův režim za léta třináct let odvlekl do vězení.
Bičování a elektrošoky. Dva bývalé Asadovy vojenské zpravodajce obvinily USA z válečných zločinů
Číst článek
Jde téměř o 100 000 lidí, o kterých se neví, jestli jsou živí, nebo mrtví. Teď se tyto příšerné mučírny jedna po druhé osvobozují, vězni vycházejí. Ale pořád je tu 100 000 lidí, které nikdo nemůže najít.
Našly se drtičky kostí, našla se i místa, kam házeli mrtvoly i dosud živé lidi a zasypávali je solí.
Rodiny se teď stahují kolem věznic a doufají, že se ještě najdou další ukryté kobky, kde by jejich blízcí mohli být. Ale začínáme mít pořád větší strach, že už se budou nacházet jenom hromadné hroby.
Audiozáznam rozhovoru si můžete pustit v úvodu článku.
