Slovenské učitele trápí nepřizpůsobiví. Jejich děti jsou prý zanedbané a špinavé
Třídenní stávka ve slovenském školství zatím končí. Protestní akce má vybojovat hlavně zvýšení platů pro učitele a další zaměstnance škol. Východní Slovensko ale čelí jinému problému, o kterém se při stávce skoro nemluví. Do škol tam chodí velké procento dětí z nepřizpůsobivých rodin. Učitelé tak namísto výuky často krotí anarchii a snaží se přežít pracovní dobu ve zdraví.
Erika Polgáriová a Eleonóra Liptáková by dnes byly obyčejné venkovské učitelky. Kdyby před pár měsíci nenapsaly dopis, který oběhl Slovensko a způsobil poprask. Přitom učitelky jenom popsaly to, co každý den zažívají ve své škole.
„My jsme vždy cítily potřebu, že je co nejdříve potřeba začít se věnovat dětem ve věku 6 let, které nastoupí do školy, když od malička neviděly opravdu základní věci, jako jsou barvy, kostky, nikdy neměly v ruce hračku,“ vysvětlují učitelky.
S učitelkami z města Dobšiná, které nedávno napsaly otevřený dopis ministrovi školství, natáčel zpravodaj Českého rozhlasu Vojtěch Berger
„Chci podotknout, že nejde o romské děti, máme plno romských šikovných dětí, ale jde o to, z jaké rodiny děti přicházejí. Romské děti, které přicházejí z rodin, kde se jim opravdu věnují a kde je prostředí podnětné, mají všechny pomůcky a dosahují velmi dobrých výsledků, reprezentují školu,“ tvrdí.
Definice nepřizpůsobivého žáka na východním Slovensku v jasné většině případů pasuje na romské děti. To je fakt, před kterým není třeba uhýbat. Učitelkám z Dobšiné je ale úplně jedno, jestli jsou děti bílé, černé, nebo třeba zelené. Vadí jim, že jakékoli dítě musí vyrůstat ve špatných podmínkách, a že učitelé ve škole pak jenom marně dohánějí to, co zanedbala rodina.
„Dítě nahé, hladové, vyhublé. My vidíme, co nám přijde ráno – čtyři rohlíky v igelitce, to je všechno. Špinavé, smradlavé, hrabe se tam v lidských výkalech a policisté chodí po dvoře a nezakročí,“ zlobí se pedagožka.
Ve stávce učitelů na Slovensku se nejčastěji mluví o platech, o tom že jsou nízké a nedůstojné. Tohle vadí učitelům všude, nejvíc asi v Bratislavě, kde jsou vysoké životní náklady. Tady na východě jako třeba v Dobšiné se dá z učitelského platu vyžít o něco snáz. O to horší jsou ale pracovní podmínky učitelů.
„Nikdo neřeší to, že my domů nosíme blechy, vši, že vcházím do třídy s tím, že se mi chce s prominutím zvracet, protože to je nenormální smrad v některých třídách. A nejde jen o nás, ale i o ostatní děti, které se v těchto podmínkách musí vzdělávat,“ popisuje poměry ve škole.
Jedna učí 20 let, druhá teprve 4 roky. Jak Eleonora tak Erika se ale shodují, že ze školství nechtějí odejít. Naopak, chtějí zůstat a situaci změnit, aspoň u nich ve městě. Začít chtějí u svých bývalých žaček, které ještě na základní škole otěhotněly.
„Máme s nimi úžasné vztahy, scházíme se, myslím si, že je tam oboustranná důvěra a právě na tomto bychom to chtěly budovat. To budou takové první vlaštovky, na kterých bychom chtěly otestovat, jestli je možné vychovávat rodiče k výchově,“ vysvětlují.
„Je to bohužel velmi vyčerpávající. Ale na druhou stranu si neumím představit jinou práci. Lépe placené možnosti bych měla, ale já chci dělat právě toto,“ tvrdí učitelka.
Slovenská vláda chystá zavedení povinné předškolní přípravy právě pro děti z romských osad. To by pomohlo zlepšit situaci v Dobšiné i v dalších školách na východě. Samotná stávka za vyšší platy s tím ale nepohne ani o milimetr.
