„Řešíme nestandardní situace ve vzdušném prostoru. Reagujeme na narušitele, na letadla v nouzi, na letadla, která ztratila spojení nebo se odchýlila od letového plánu a nekomunikují. Vzlétáme, pokud se objeví strategické bombardéry,“ vypočítává situace, se kterými se v práci setkává.

Vše se řídí přísnými pravidly, která musejí mít Sedmík a jeho kolegové – vojáci ze sedmnácti dalších aliančních zemí – v hlavě, aby se mohli rychle rozhodovat. Pokud se ale u hranic NATO objeví cizí stíhačky, vyráží se na ně „podívat“ vždy.

„Je to ukázka naší přítomnosti. Oni vědí, že tam jsme, a my víme, že tam jsou oni,“ shrnuje.

Tři sta ostrých vzletů

Uedemské velitelství je součástí integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO (NATINAMDS), tedy sítě vzájemně propojených národních a aliančních center a systémů.

Každá členská země se sama rozhoduje, co její armáda vyčlení ze svého pro potřeby NATO. Ve výsledku má pak Aliance vždy k dispozici stíhačky, které jsou v trvalé pohotovosti. Nejde ale jen o ně, jsou to i radary nebo různé senzory.

„Protivzdušná obrana je strašně široký pojem. Patří sem radiolokátory, protiraketové systémy, letectvo, systémy velení a řízení,“ vysvětluje Sedmík.

Všechny informace se scházejí na dvou místech, kde se pak rozhoduje, jak na případné narušení vzdušného prostoru nebo přílišné přiblížení k alianční hranici reagovat. Kromě Uedemu je to ještě španělský Torrejón, kde dohlížejí na nebe nad jižní Evropou.

Uedem má také na starost alianční „air policing“ misi v Pobaltí, kdy členské země posílají stroje na základny v Estonsku, Litvě a Lotyšsku, jejichž armády vlastní stíhací letectvo nemají.

Loni alianční stíhačky startovaly ke třem stovkám případů, kdy se ruská vojenská letadla pohybovala poblíž hranice NATO. A nejčastěji to bylo právě nad Baltským mořem.

„K většině incidentů dochází nad mezinárodními vodami,“ potvrzuje Sedmík. „Tam se může kdokoliv pohybovat jakkoliv. Pokud k takovému letadlu startujeme, tak to je proto, abychom byli připravení chránit hranice, pokud by mělo dojít k jejich narušení.“

Válka na Ukrajině podle něj pak žádné větší změny do jeho práce nepřinesla, tedy kromě mírného snížení intenzity letového provozu ruské armády.

Nakonec i Estonsko, které je v případě ruského útoku „první na ráně“, hlásí, že loni nedošlo ani jednou k narušení jeho vzdušného prostoru Rusy, což se stalo poprvé od roku 2014.

„Pokles počtu ruských vojenských letů (včetně incidentů) v Pobaltí je důsledkem války na Ukrajině, protože většina ruského bojového letectva je zapojena do ukrajinského konfliktu,“ vysvětlil v estonském rozhlase a televizi velitel estonského letectva plukovník Janek Lehiste.

Sedmík ale dodává, že za narušením hranice nemusí být vždy špatný úmysl, ale může k němu dojít i omylem, třeba vinou nepřesné navigace.

Samostatnou kapitolu a výzvu pak podle něj představují drony. Ty můžou být velké od pár centimetrů po několik metrů a obzvlášť ty malé můžou mít radary problém zachytit.

Kateřina Gruntová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít