Třetina Řeků balancuje na hranici chudoby. Konec krize je v nedohlednu
Řecko se topí v dluzích a jeho ekonomika se už pátým rokem propadá. Vláda musí chtě nechtě škrtat a škrtat, za statistikami a grafy se ale skrývají skuteční lidé. Třetina řecké společnosti se rychle dostala na hranici chudoby.
U výstupu z metra prodává bělovlasý muž loterijní kupony. Maximální výhra: dva a půl milionu eur. To by bral každý, říká, ale na takové štěstí věří málokdo. O kupony zájem není.
V centru Atén je zato v poslední době zájem o něco jiného, a sice o výkup zlata. V jedné z mnoha aténských pasáží je malá místnost, v ní pouze jeden stůl a za ním sedí pětadvacetiletý Dimitris.
Do řecké společnosti, která žije v krizi, nahlédl v reportáži Zblízka zvláštní zpravodaj Radiožurnálu Pavel Polák
Výkup zlata otevřel před rokem. A nebyl zdaleka sám.
„V Aténách bylo před krizí asi jenom padesát obchodů, kde se vykupovalo zlato. Dneska jich je víc než tisíc, možná i dva tisíce," potvrzuje.
„Chodí k nám různí zákazníci, třeba státní zaměstnanci, kterým zkrátili platy a kteří mají potíže se splácením svých pohledávek. Ale někdy také lidé, kteří jsou na tom ještě hůř. Prodávají své zlato, aby měli na jídlo," říká Dimitris.
Kdo nemá peníze, vytahuje z rodinných šperkovnic svoje cennosti. Většina Řeků se uskromňuje, ale drží se. Kdo šperkovnice nemá, padá na společenské dno mnohem rychleji.
Na dohled od antické Akropole je Kiada, obecní sociální centrum, které dává najíst lidem v nouzi a bez domova. Před dvanáctou stojí Řekové dlouhou frontu na oběd.
„Jídelna pro chudé je tady už deset let. Dřív sem chodilo možná tak šedesát lidí. Ale teď, v době krize, jich chodí až šest set," vysvětluje dobrovolnice Dimitra Kolia, zatímco rozdává plastové misky. Dnes jsou v nich makarony s řídkou omáčkou.
„Míval jsem dílnu, kde jsem opracovával mramor, vyráběl jsem stoly a různé věci. Dvacet let. Měl jsem i obchod," vypráví padesátník Stavros. V ruce drží misku s makarony a plastovou vidličku. Bezdomovce z něj udělala řecká krize. Z kopce to šlo ve chvíli, kdy lidé přestali mít peníze.
Řecko se chystá na parlamentní volby. Rozhodnout mohou malé strany
Číst článek
„Byl to pozvolný proces. Měl jsem menší a menší příjmy, vláda přitom ale zvedala daně a sociální pojištění. Neměl jsem za co kupovat suroviny a najednou jsem se dostal do situace, kdy jsem zkrátka musel obchod zavřít."
Ve dvaapadesáti se prý práce hledá těžko, zvlášť v Řecku, kde je navíc dvacetiprocentní nezaměstnanost. Stavrosovi se kvůli tomu rozpadlo manželství, neměl na nájem a musel na ulici. A teď, jak říká, že spí dole v přístavu.
„Mám dvě dospělé dcery. Obě žijí v Aténách. Na návštěvu k nim ale nechodím, protože nechci, aby viděly, jak jsem dopadl," dodává.
Drtivá většina těch, kteří posedávají na dvoře Kiady a jedí oběd pro chudé, nechce o svém osudu moc mluvit. Pochopitelně, je to zraněná lidská důstojnost. A také jistá zahořklost.
„Celý život jsem platil daně a sociální pojištění. A co z toho mám? Tuhle misku a špagety," posteskl si Stavros.
