Z Oděsy odjížděla prezidentská delegace už za vyhlášeného leteckého poplachu. Paní z nádražního amplionu ale upozornila, že vlaky dál pojedou podle jízdního řádu. Černomořské přístavní město pak napadly desítky ruských nepilotovaných letounů a byl to zřejmě nejničivější útok od začátku války.

„V době, kdy začínají jednání o klidu zbraní a o možné mírové dohodě, provádět takto masivní útoky a ještě k tomu na civilní cíle vůbec není známkou toho, že by to ruská strana myslela vážně,“ prohlásil prezident Petr Pavel.

Prvním bodem prezidentova programu v Kyjevě byla návštěva Sofijského náměstí. Přesně tady 28. září 1914 slavnostně přísahali dobrovolníci české družiny a byl vysvěcen její prapor. Tím bylo zahájeno formování ozbrojených sil budoucí Československé republiky.

‚Důkaz barbarství‘

Dopoledne prezident navštívil Ochmatdyt, což je dětská klinika pro léčbu především dětí s onkologickými onemocněními vybombardovaná Ruskem.

„Já bych asi řekl ten nejsilnější zážitek a to bylo to, že si člověk uvědomí při návštěvě nemocnice, jak Rusko při své agresi vyloženě ignoruje mezinárodní právo a v podstatě se dopouští válečných zločinů tím, jak útočí nejenom na zdravotnická zařízení, ale třeba i na sanitky. A pokud někdo útočí na lidi, kteří jsou bezbranní a sami ošetřovaní, tak je to výrazný důkaz barbarství a já pro to nemám jiné slovo,“ řekl Pavel.

Prezident si prohlédl také projekt pomoci České národní knihovny pod názvem Archa, na které je nápis „Přežije-li kultura, přežije národ“. Tato mobilní buňka je určená pro oblasti ohrožené ruskými útoky a slouží k záchraně vzácných tisků, k jejich opravě a může být přesunuta z místa na místo podle potřeby.

„Je to především záchrana kulturního dědictví, protože kulturní dědictví je nejen symbolikou, ale páteří každého národa a pokud by se nepodařilo zachránit to, co Ukrajinci cítí jako zdroj své identity, pak by o ni částečně přišli. A vzhledem k tomu, co dělá ruská strana, že se snaží často argumentovat tím, že Ukrajina vlastně není žádný národ, tak když se tady mohou podívat na některé staré svazky, které jasně dokazují opak, tak si dokážeme představit, jak je to asi důležité pro Ukrajince samotné,“ uvedl prezident Pavel.

V Moščunu u Kyjeva se k delegaci připojil také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který se vrátil ze zahraničních cest. Společně s prezidentem Pavlem uctili památku zdejších padlých obránců.

‚Větší klid‘

Těsně před závěrem návštěvy jsem se prezidenta Pavla zeptal, jaké změny po dvou letech, které od jeho poslední cesty uplynuly, na Ukrajině uviděl.

„Já musím říct, že přestože válka už běží čtvrtým rokem a situace na frontě se nevyvíjí úplně příznivě pod Ukrajinu, tak jsem zaznamenal výrazně větší klid, než tomu bylo před těmi skoro dvěma lety. Tehdy vládla poměrně velká nervozita ohledně dalšího vývoje, ohledně podpory, které se bude Ukrajině dostávat dnes s tím, že už byla zahájena jednání o příměří, o možné mírové dohodě s vyjádřením jednoznačné podpory ze strany nejenom Evropské unie, ale i té koalice ochotných.“

„Myslím si, že Ukrajina směřuje s velkým odhodláním k cíli, se kterým se víceméně už vyrovnala. Mám tím na mysli cíl, který bude obsahovat nutný kompromis, ale zároveň bych řekl, že se Ukrajina za ty dva roky hodně naučila. Proto jsem přesvědčen, že její členství nejenom v Unii, ale i v NATO by bylo obrovským přínosem.“

„Protože na rozdíl od většiny z nás, evropských států, které žijí už 80 let v míru, válka Ukrajinu naučila mnoho užitečných věcí. Především postarat se sami o sebe, vystačit s málem, být vynalézaví, pokud jde o to, jak se bránit, jak nacházet efektivně řešení tam, kde jsou velké problémy, ale hlavně v sobě našla obrovské odhodlání bránit si to, co považují za drahé. A to je nezávislost, svoboda a vlastní země. A myslím si, že to řadě evropských zemí, včetně naší, chybí.“

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít