Podnikatel Krogman: Lepší dát Agrofertu pár set milionů korun, než aby odebíral ruský plyn
Petr Krogman podniká v zemědělství na Ukrajině, farmy má i na území, které je dnes okupované. I proto je přesvědčený, že je třeba, aby se Česko odstřihlo od ruského plynu: „Máme-li dnes zásoby plynu na tři měsíce a Evropská unie teď dováží z Ruska možná jen třetinu plynu, tak když každý měsíc přijdeme o třetinu z našich zásob, tak máme plyn na devět měsíců... Při pár opatřeních dokáže Evropa přežít i příští zimu bez ruského plynu.“
Námitku, že dovážet LNG plyn ze španělských a holandských terminálů je komplikované, podnikatel odmítá a navrhuje posílit dovoz plynu vlakem.
„Je ale potřeba zastavit pár výrob, které spotřebovávají neúměrně plynu a dovést hnojiva odjinud.“
A uvádí konkrétní případ: „Je potřeba jedna věc. Tady máme jednu firmu, která spotřebovává to samé, co všechny české domácnosti dohromady. Té firmě je potřeba kompenzovat zisk, který z toho má, to je pár set milionů korun, a poprosit ji, aby přestala ohrožovat energetickou bezpečnost České republiky. Ta firma je Agrofert.“
Zasít, nebo nezasít
Válka na Ukrajině zvedá ceny potravin už proto, že část sklizně zůstává ve skladech. Podle Krogmana letos klesnou výnosy z Ukrajiny o 40 procent.
„Bavíme se až o 1,5 miliardě lidí, kterých se dotkne nedostatek jídla. Tipuji, že v Africe se dá do pohybu zhruba 200 milionů lidí.“
Petr Krogman
„Zhruba 200 milionů lidí nebude mít co jíst. Rusko navíc úspěšně likviduje i svoje zemědělství. Bavíme se až o 1,5 miliardě lidí, kterých se to dotkne. Tipuji, že v Africe se dá do pohybu zhruba 200 milionů lidí,“ říká.
Problémy má i on sám: ruští vojáci prý na jeho půdě kradou obilí.
„Rusové nejsou ani tak moc do střetu s armádou, jako že spíš ničí infrastrukturu. Hodně obilí i kradou. Na okupovaná území teď přesouvají obrovské množství vlaků, aby odvezli co nejvíc obilí a slunečnice, které jsou pořád ještě ve skladech. Nám také vykrádají sklady,“ popisuje Krogman.
Jeho firma Agromino na Ukrajině hospodaří na 42 tisících hektarech. „S takovou výměrou bychom v Česku byli druzí největší, na Ukrajině jsme tak číslo třicet,“ říká. „Děláme asi 200 tisíc tun komodit, jsou to obilniny, olejniny, takže hlavně kukuřice, pšenice a slunečnice.“
„Standardně bychom jeli 24 hodin ve dvou směnách. Teď ale můžeme pracovat jen deset dvanáct hodin.“
Petr Krogman
Největší farmy má Krogman kolem Charkova, na západ a právě i na východ. „To je právě ta nešťastná, obsazená část ruskými vojáky,“ přibližuje s tím, že další farmy má Agromino na střední a západní Ukrajině.
„Nejdřív fungoval internet i na okupovaných územích, ale to už se Rusům podařilo zničit. Z okupovaných území moc informací nemáme. Ani tam neprobíhá setí, je tam něco málo z podzimu, ale počítám, že většina toho kvůli válce shoří v červenci. Bohužel.“
Jeho firma proto seje zatím jen na územích, která nejsou okupována, ani to ale není jednoduché.
„My z Charkova jsme tvrdší. Když na vedlejším poli spadne raketa, tak zastavíte stroj a schováte se. Ale pak jdou lidi pracovat dál. “
Petr Krogman
„Je třeba zákaz vycházení od osmi hodin večer do rána do šesti. Ale když může člověk teprve v šest ráno vyrazit, tak než se dostane se strojem na pole, je sedm osm. A už v šest nebo v sedm večer musí končit. Standardně bychom jeli 24 hodin ve dvou směnách. Teď ale můžeme pracovat jen deset dvanáct hodin,“ přibližuje Krogman.
„Hodně jsme museli přeskládat osevní postupy. Kdybychom měli to množství kukuřice co dřív, tak to nezvládneme zasít. Na to jsou třeba dva týdny. Ale protože nemůžeme pracovat v noci, tak jsme část kukuřice nahradili třeba hořčicí, která se seje o pár týdnů dřív. Jedeme naplno a ještě přeskládáváme plodiny tak, abychom to zvládli,“ říká podnikatel.
Vyzdvihuje, že nikdo z jeho lidí a manažerů neutekl. Přesto je práce na polích nebezpečná.
„My z Charkova jsme tvrdší, my jsme z té východní Ukrajiny. Když na vedlejším poli spadne raketa, tak samozřejmě zastavíte stroj, utečete se schovat, počká se několik hodin, aby se zjistilo, jestli to byl náhodný úlet, další šlendrián ruské armády, nebo soustředěný útok. Většinou je to jenom šlendrián a lidi jdou pracovat dál. To si v Česku nedokážu představit a vlastně ani na západní Ukrajině ne.“
„Jde o principy, o svobodu a demokracii. Abychom si mohli žít svůj život, jak chceme, a ne tak, jak nám bude někdo diktovat. To jsou ty největší hodnoty. Peníze, to je až někde vzadu,“ dodává Krogman.
Pomáhají Češi Ukrajině dost? S kým by se mělo Česko spojit, aby mohlo nabídnout ještě větší pomoc? Je Česko soběstačné, pokud jde o potraviny? Jak funguje hi-tech zemědělství na Ukrajině? Ptá se Petr Šimůnek.
