Ukrajinci se v horkých dnech vracejí na pláže Černého moře. Nacházejí tam smutná svědectví války
Pláže na ukrajinské části černomořského pobřeží po dvou letech opět zaplnili turisti, které tam z měst vyhnala letní vedra. Oblíbená letoviska zela dva roky prázdnotou, letos úřady koupání na většině pláží povolily. Odpočinek se ale odehrává ve zvláštních kulisách pokračující války.
Vlny Černého moře omývají písečné pláže, na kterých posedávají hejna velkých racků a kousek od nich pod slunečníky i rekreanti – většinou ženy s dětmi, které si jako všude jinde na světě stavějí hrady z písku a dovádějí v mořských vlnách.
O kus dál už ale stojí krásně vyrovnané v řadě betonové tetrapody připravené pro případ nepřátelského výsadku a protitankové zátarasy omotané ostnatým drátem.
S panem Maxem Landem jedeme do centra vesnice Karolino-Bugaz, kde je otevřená samoobsluha a malá tržnice s místním ovocem a zeleninou. Max si na zdejší kose postavil velký dům, ale obchůdek, který měl za rohem, je bohužel od prvního ruského raketového útoku na Karolino-Bugaz před dvěma lety zavřený.
Max popisuje, jak sem dopadla raketa a zničila nebo silně poškodila 16 chat a domů i obchod, jehož majitel jako zázrakem vyvázl živý, protože si ve chvíli útoku musel odskočit. Krámek už sice má novou střechu, ale ruiny okolních chat zarůstají bujnou vegetací, protože jejich majitelé nemají peníze na opravu.
S Maxem jsme vystoupili z auta, abychom se podívali až do zřícenin z počátku války, které leží na úzké kose. Na jedné straně Černé moře, na druhé straně sladkovodní nebo brakický záliv.
Uprostřed této kosy až do války stál velký hotel vybudovaný v havajském stylu. Max mi vyprávěl zajímavou historii majitelů tohoto velkého rekreačního komplexu s bazény, několika budovami, restaurací, kulečníkem a krásnou zahradou.
Oni útok na začátku války přežili, protože seděli a pili vodku. Za dva týdny sem přiletěla znovu raketa, která zasáhla přímo celý jejich hotelový areál Oba zase seděli a pili vodku, anebo už spali. Jeden na jednom konci areálu, druhý na druhém. Z domů skoro nic nezůstalo. Ale oni přežili.
Po dvou letech místo zarůstá, protože už se pravděpodobně nedá opravit. Nikdo se o to ani nepokouší. Ale je tady spousta dozrávajících vinných hroznů, které původně zřejmě zdobily pergolu. Teď se tady plazí po zemi, ale rodí dál a hojně.
To, po čem kráčím, byla podlaha zřejmě nějakého tanečního sálu. Jmenovalo se to tady Hawaii Club. Teď je tu obrovský kráter na jehož dně už je takové romantické jezírko zarůstající rákosem.
