Ve válce přišli o nohy a teď hrají basketbal. Veteránům na Ukrajině tělesně i duševně pomáhá sport
Sport pomáhá tělesně i duševně ukrajinským válečným veteránům, kteří přišli o nohu nebo nohy a utrpěli i jiná těžká a nevratná zranění. Někteří odhalili krásu basketbalu a vytvořili několik týmů, které mezi sebou soupeří. „Důležité je, aby ti chlapci cítili, že jsou potřební, že mají cíl, naději a důvod chodit na tréninky,“ popsal pro Radiožurnál výkonný ředitel oděské basketbalové federace Serhij Strazov.
V oděské basketbalové hale už je vše připraveno na slavnostní zahájení zápasu tří družstev, Levi Kyjev, Oděsa Basket a Titanoví. Účastníci zápasů jsou vojáci, kterým byly amputovány dolní končetiny, i lidé zranění například při dopravních nehodách.
Utkání o pohár Černého moře zahájil prezident oděského basketbalového klubu. Na úvod účastníkům připomněl, že dole jsou kryty pro případ, že by byl vyhlášen letecký poplach.
Miniturnaj prvním zápasem zahájili Lvi Kyjev a Oděsa basket, hrálo se čtyřikrát po šesti minutách.
Všichni hráči mají speciálně upravené vozíky s posílenou kovovou konstrukcí a šikmo nastavenými koly kvůli lepší stabilitě.
„Dřív jsem košíkovou vůbec nehrál, to až po tom zranění mi nabídli, abych si zahrál. Zpočátku jsem moc chuti neměl, ale hned při prvním zápase mě to chytlo a věděl jsem, že tohle je moje hra. Možná že se basketbalem budu zabývat profesionálně anebo zplodím hodně dětí a budu je vychovávat,“ řekl Bohdan, který v Kupjansku přišel o dolní část pravé nohy a má poškozené i levé koleno.
Úroveň rehabilitační péče je pro zraněné vojáky v kyjevském centru na úrovni, celkově ale na Ukrajině dost chybí. Zraněným vojákům proto hodně pomáhá sport.
„V první řadě je to integrace zraněných, kteří dlouho leželi v nemocnici, do společnosti. Situace je ale těžká, stát sice dělá, co může, ale chybí dostatečné financování protéz a rehabilitace. Já jsem byl zraněný u Bachmutu, museli mi amputovat nejen nohu, ale i obě ruce, takže s klubem jezdím na zápasy jen jako fanoušek,“ popsal Bohdanův kolega Anton.
Vozíčkáře přišla podpořit fotografka Iva Zímová, která basketbal hrála. „Ve vozíku je to ale úplně něco jiného, je to jiná hra,“ popsala.
Výkonný ředitel oděské basketbalové federace Serhij Strazov připomněl, že při miniturnaji nejde o to, jaký klub je lepší.
„Důležité je, aby ti chlapci cítili, že jsou potřební, že mají cíl, naději a důvod chodit na tréninky. Doufám, že nehledě na nějakou prohru – i když ta vždycky mrzí – se všichni spřátelí, kruh přátel se rozšíří, upevní a nikdo nebude chtít košíkové nechat. Je to důležitá součást jejich rehabilitace. A kdoví – možná že v budoucnosti vytvoříme profesionální tým na mezinárodní úrovni,“ řekl Strazov.
Klubu Titanových se ujal Dmytro Bazelevskij, trenér ukrajinské reprezentace, mistr sportu a nejlepší basketbalista Ukrajiny v roce 1997.
„I pro úplně zdravého člověka je velmi složité začít s košíkovou až v dospělosti. A to má obě ruce a obě nohy. My se snažíme veterány naučit hrát kvalitně a rychle, ale zatím věnujeme trochu méně pozornosti technice a víc fyzické zátěži a dobrému pocitu hráčů. Košíková vyžaduje zapojení a pohyb celého těla – od hlavy až k patě, nebo až do pasu, pokud nemáte nohy. A jak se říká: vozík je prodloužením těla,“ dodal Bazelevskij.
