Ani jedna ze stran nezveřejnila detaily úmluvy. Turečtí i američtí představitelé nicméně potvrdili, že její součástí je stažení kurdských jednotek z Manbidže. Dohoda se Spojenými státy je úspěchem především pro tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, pro kterého příhodně přichází jen několik týdnů před prezidentskými volbami, podotýká zase list New York Times.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Manbidž se stal potenciálním ohniskem střetu mezi oběma členy Severoatlantické aliance, když Erdogan v lednu vyslal své jednotky, aby převzaly kontrolu nad kurdskou enklávou Afrín. Turecký prezident tehdy prohlásil, že Manbidž je další na řadě a že hodlá kurdské milice vypudit i odtamtud. Kurdské jednotky jsou nicméně zároveň americkými spojenci v boji proti takzvanému Islámskému státu.

Na finálním znění dohody se ve Washingtonu dohodl americký ministr zahraničí Mike Pompeo se svým tureckým protějškem Mevlütem Cavusogluem. Některé zásadní body vyjednal již Pompeův předchůdce Rex Tillerson krátce předtím, než byl začátkem března z funkce uvolněn prezidentem Donaldem Trumpem.

Turecko dlouho vinilo Spojené státy z toho, že nedodržují dohodu původně sjednanou Obamovou administrativou. Podle té měli Kurdové zůstat na východním břehu řeky Eufrat. Syrští Kurdové nicméně v roce 2016 pomohli převzít kontrolu nad městem Manbidž od samozvaného chalífátu a následně v oblasti zůstali. Manbidž leží asi 30 kilometrů západně od Eufratu a necelých 50 kilometrů od turecké hranice.

'Fáze po Islámském státě'

Kurdští ozbrojenci patří k Lidovým obranným jednotkám (YPG), které v Sýrii tvořily základ americké bojové kampaně proti organizaci Islámský stát. Turecká vláda ale jejich příslušníky považuje za teroristy, kteří se zasazují o vznik permanentní turecké enklávy. Podle tvrzení Ankary prý také spolupracují s kurdskými separatisty v samotném Turecku.

Nová dohoda údajně obsahuje plán postupného stažení kurdských jednotek a zavedení nových bezpečnostních opatření v Manbidži. Ty mají být podle slov Mikea Pompea součástí „fáze po Islámském státu“, píše Washington Post. Američtí představitelé ale nepotvrdili informaci šířenou v tureckém tisku, že by se jednotky YPG měly stáhnout do 30 dnů; že by společné turecko-americké hlídky měly začít fungovat do 45 dnů; ani že by do dvou měsíců měly být ve městě ustanoveny nové správní orgány.

V současnosti o otázkách bezpečnosti ve městě rozhoduje rada tvořená převážně Kurdy. Postupně by nad pořádkem měli začít bdít členové místních arabských jednotek. „Cílem dohody není, aby Spojené státy nebo Turecko převzaly kontrolu nad Manbidžem. Cílem je, aby obyvatelé města mohli rozhodovat v otázkách městské správy a bezpečnosti,” sdělil americkým médiím pod podmínkou anonymity představitel ministerstva zahraničí ve Washingtonu.

Americko-turecké vztahy se v posledních několika letech výrazně zhoršily, upozorňuje Washington Post. Jedním z důvodů jsou právě i rozpory ohledně situace v Sýrii. Dalšími jsou například nevydání v americkém exilu žijícího klerika Fethullaha Gülena, kterého vláda prezidenta Erdogana viní z organizace neúspěšného pokusu o puč z roku 2016. A vztahy jitří i námitky americké vlády, která Ankaru kritizuje za rostoucí autoritářské tendence.

Mezi Ankarou a Pentagonem

Turecká armáda a spojenecké jednotky syrských rebelů minulý rok společně postupovaly na Manbidž s cílem vypudit tamní Kurdy, což v Pentagonu vyvolalo silnou reakci. Američané následně posílili jednotky působící v oblasti a varovali, že budou Kurdy bránit proti jakémukoliv útoku.

Posléze byla vytyčena demarkační linie a americké oddíly se ocitly mezi tureckými jednotkami na straně jedné a Pentagonem podporovanými syrskými milicemi na straně druhé. Obě tyto skupiny přitom od sebe dělí jen několik kilometrů. Američtí vojenští velitelé trvali na tom, že jejich kurdští spojenci mají v oblasti zůstat a pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu se zvyšovala. Američtí a turečtí diplomaté se mezitím snažili dosáhnout řešení.

Nyní podepsaná úmluva počítá s tím, že američtí vojáci budou i nadále působit v Manbidži a jeho okolí. „Doufáme, že budeme mít podporu tureckých armádních jednotek, našeho spojence v NATO, aby nám pomohly hlídat demarkační linii a nadále snižovat napětí mezi jednotlivými stranami,“ sdělil médiím jiný vysoce postavený činitel amerického ministerstva zahraničí, který si rovněž nepřál být jmenován.

Dohoda o stažení kurdských jednotek z Manbidže sice zlepší vztahy mezi USA a Tureckem, není to ale ani zdaleka jediný zdroj sváru, komentuje Washington Post. Dalším je například nákup 100 amerických bojových letounů F-35. Prodej technologicky pokročilých strojů Ankaře je momentálně pozdržen americkým Kongresem. Zákonodárci totiž upozorňují na omezování občanských práv tureckou vládou a také na její plány na nákup ruského protiletadlového zbraňového systému S-400.

Šéf diplomacie Cavusoglu v rozhovoru s americkou rozhlasovou stanicí PBS na začátku týdne podotkl, že Turecko již za nákup letounů zaplatilo a že podle dojednaného rozvrhu by měly být první letouny dodány ještě tento měsíc.

„Nemůžete kvůli protiletadlovým kompletům S-400 od prodeje jen tak odstoupit. Máme dobré vztahy s Ruskem, ale Spojené státy jsou naším strategickým spojencem. Snažíme se vyvážit naši zahraniční politiku, ale nikdo nemá právo po Turecku chtít, aby si vybíralo mezi jednotlivými zeměmi nebo stranami,“ řekl Mevlüt Cavusoglu PBS.

Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus. 

Natálie Zehnalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít