Nakolik jsou americká cla na Čínu oprávněná? Nejsou podmínky na čínském trhu pro americké výrobky opravdu nevýhodné? Na rozdíl od přístupu čínské produkce na americký trh.
Ten obchodní vztah je jistě dlouhodobě nevyvážený ve prospěch Číny, to ostatně není jen otázka Spojených států, ale Čínská lidová republika svou hospodářskou a průmyslovou politiku založila právě na jednostranném využívání přístupu na cizí trhy, aniž by nutně otevřela ten svůj.

Jistě tam nějaký prostor pro srovnání těch podmínek je. Cla, kterými teď vyhrožuje Donald Trump ve výši až 60 procent, by byla bezprecedentní. Uvidíme, jestli k něčemu takovému vůbec dojde.

Čína se na další obchodní válku se Spojenými státy připravovala nejpozději od zavedení tarifů v minulém Trumpově období. Jak to dělá?
Dělá to nejrůznějším způsobem. Jednak si vyhledává alternativní trhy, v tom postoupila velmi daleko, zejména v zemích globálního jihu, ale do jisté míry třeba v oblastech, jako je Evropa či Evropská unie.

Současně přichází s potenciálními protiopatřeními, které by mohly být dost bolestivé pro americkou stranu, jako jsou jejich vlastní kontroly exportu v některých nedostatkových komoditách, jako jsou vzácné zeminy apod.

Nástrojů má celou řadu, rozhodně mnohem více než během první celní války v první administrativě Donalda Trumpa po roce 2017.

Americký obrat k Rusku

Podívejme se na to, co se děje ve vztahu Spojených států a Ruska a jak na to reaguje nebo nereaguje Čína. Alespoň z evropské perspektivy to nekomentovala. Je to jen zdání, nebo opravdu zní z Číny velké ticho ohledně částečného sbližování Ruska a Spojených států?
Je takové trochu třeskuté ticho. Čínská lidová republika zatím zjevně vyčkává, pozoruje obrat Ameriky k Rusku se zájmem, možná i s jistou nervozitou.

Ale současně si uvědomuje, že všechny tyto kroky - zejména obrat k Rusku, ale i některé další, jako je vyhrožování Grónsku a podobně - do velké míry souvisí s případnou americko-čínskou konfrontací. Že je to celé tak trochu příprava na budoucí konfrontaci s Čínskou lidovou republikou, na kterou Spojené státy nahlížejí jako svého hlavního soupeře.

Zatím probíhá očekávání v podobě omezené celní přestřelky nebo ze sporu o fentanyl, ale myslím, že oběma stranám je jasné, že tady bude ve střednědobém horizontu nějaké dramatičtější vyústění.

Někteří analytici soudí, že se Washington svými relativně vstřícnými výroky směrem k Moskvě pokouší o politiku tzv. obráceného Kissingera, tedy oslabit jednotu Ruska a Číny. Koneckonců byly řečené takové věci, jako úvahy o těžbě vzácných surovin, také spolupráce Ruska a Spojených států v oblasti Arktidy. Pokud je to opravdu Trumpovým cílem, jak se mu daří narušit spojenectví mezi Čínou a Ruskem?
Je zcela evidentní, že se americká strana pokouší o diplomatický manévr, kterému se říká někdy obrácený Nixon nebo obrácený Kissinger.

K tomu je třeba říci, že doba je dnes úplně jiná a že pravděpodobnost, že by takový manévr mohl být úspěšný, je poměrně mizivá. Nixon a Kissinger mohli odtrhnout Čínu od Sovětského svazu na začátku 70. let, protože ty dvě země už byly dávno odtržené. Probíhala mezi nimi dokonce pohraniční válka. Vzájemně si vyhrožovaly atomovým úderem, takže nebylo obtížné odtrhnout jednu od druhé.

Teď je situace úplně jiná. Mezi oběma zeměmi panují dost pevné styky, zejména mezi vrcholným vedením v Kremlu a Pekingu. Takže ta pravděpodobnost je malá.

Navíc k tomu je třeba podotknout, že pokud by i něco takového bylo možné, tak americká taktika, asi není úplně nejšťastnější, protože v podstatě položili rovnou všechny své trumfy na stůl, aniž by se jim dostalo jakýchkoliv ústupků z ruské strany. Celý tento manévr mi připadá dost nešťastný a v podstatě iluzorní.

Tomáš Pavlíček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít