V Ašdodu na jihu Izraele pomáhá lidem krizový štáb. Například radí, jak zabavit děti
Od minulé středy není na jihu Izraele a v přímořské palestinské enklávě bezpečno. Stovky izraelských náletů směřují na Gazu, stovky palestinských raketových útoků míří na Izrael. Ozbrojenou krizí nejvíce trpí civilní obyvatelé. Úřady se proto snaží starat o jejich bezpečnost a co nejlepší životní podmínky. To je i případ jihoizraelského města Ašdod.
V krizovém štábu Ašdodu je u telefonní linky i pracovnice magistrátu Jasmín.
„Lidé se ptali, jestli je ve městě nějaký program pro děti. Kvůli palestinským útokům není už od minulého týdne škola a děti jsou zavřené doma. Tak jsem jim poradila telefon kulturního střediska, kde by měli nějaké rozptýlení organizovat,“ popisuje.
Do jihoizraelského města Ašdód se vypravil blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu Břetislav Tureček
V podzemním operačním štábu ašdodské radnice mají opravdu napilno.
Jsou tam dvě až tři desítky profesionálních pracovníků města a městské správy, ale také dobrovolníků, kteří se za současné krize snaží pomáhat.
Sbírají hlášení od občanů a sledují situaci v ulicích. Jako první se také dozvídají od zástupců civilní obrany o dalších raketových útocích na město.
„Lidé se na nás obracejí s různými dotazy. Například je zajímá, když dítě ve věku do 14 let zůstává kvůli uzavřeným školám doma, jestli matce dál běží mzda, pokud o něj místo zaměstnání doma pečuje,“ vysvětluje paní Marina, která má na starost ruskojazyčné telefonáty.
Izrael a Palestinci se údajně shodli na zastavení bojů. Načasování není jasné
Číst článek
Podle šéfa krizového štábu Davida Dvaše jsou tu připraveni na všechno. „Mluvíme tu především hebrejsky, zároveň jsme ale připraveni pomoci lidem, kteří hovoří španělsky, rusky, francouzsky, anglicky, arabsky nebo amharštinou. To jsou všechno jazyky obyvatel Ašdódu,“ popisuje.
„Někteří volající třeba chtějí zajistit opravu zařízení v protiraketovém krytu. Často se ale jednoduše bojí a potřebují, aby jim někdo poradil, co dělat v případě poplachu, nebo aby na ně někdo z nás prostě jen vlídně promluvil a uklidnil je,“ uzavírá paní Marina.
Zvětšit mapu
