V troskách budov v Pásmu Gazy jsou dál těla mrtvých. Lidé je vyhrabávají vlastníma rukama
Rodiny a záchranáři v Pásmu Gazy pokračují s pomocí ručního nářadí a holých rukou v hledání pohřešovaných lidí, kteří zůstali uvěznění v troskách budov po izraelských náletech a ostřelování. Píše o tom americký deník The New York Times.
Gaza se stala hřbitovem o rozloze 140 kilometrů čtverečních. Každá zničená budova je jen dalším rozbořeným hrobem pro ty, kteří jsou v ní stále uvěznění. Podle zatím posledního listopadového odhadu ministerstva zdravotnictví ovládaného Hamásem je v Gaze pohřešováno přibližně sedm tisíc lidí. Humanitární organizace mají za to, že aktuální číslo budu o několik tisíc vyšší.
Do Gazy míří druhá loď humanitárního koridoru, Palestincům přiveze na 330 tun pomoci
Číst článek
Někteří z pohřešovaných byli pohřbeni ještě předtím, než je úřady mohly zahrnout do svých statistik. Jiní leží na místech příliš nebezpečných, než aby se k nim dalo dostat, další prostě zmizeli uprostřed bojů a jiné dost možná zadrželi izraelští vojáci. Zbytek nezvěstných s největší pravděpodobností zůstane dál uvězněný pod troskami rozbombardovaných budov.
Po izraelských náletech se na místě neštěstí většinou shromáždí malý zástup záchranářů. Po obětech pátrají profesionální pracovníci civilní obrany, rodinní příslušníci i sousedé. Šplhají po zaprášených troskách domů, aby kopali, hrabali a odnášeli kamení. Lidé, které hledají, jsou obvykle nalezeni mrtví, a to až po několika dnech, týdnech nebo dokonce měsících.
Lidé pohřbení v troskách tvoří podle The New York Times stínový počet mrtvých po izraelských útocích v Gaze. Je to taková poznámka pod čarou k oficiálnímu číslu zabitých, kterých je podle místních úřadů ovládaných Hamásem přes 31 tisíc. Zároveň je to otevřená rána pro rodiny, které doufají v zázrak.
Kvůli pokračujícímu ostřelování, křížové palbě a leteckým útokům je často příliš nebezpečné prohledávat trosky a pátrat po tělech. Jindy jsou na to příbuzní příliš daleko, protože se oddělili od zbytku rodiny a hledají bezpečí v jiné části Pásma Gazy.
Čtyřicet dní pod sutinami
„Čtyřicet dní je moje rodina pod sutinami a my se k nim nemůžeme dostat,“ řekl Salem Qassem v listopadu novinářům. Z Bajt Hanúnu na severu Pásma Gazy utekl do nedaleké Džabálije na začátku války, čtyři dny předtím, než se dozvěděl, že jeho otec je mrtvý. Když se mohl konečně vrátit, zjistil, že třípatrový dům jeho otce je v troskách. K nalezení nebyli ani další příbuzní, kteří tam bydleli.
Na severu Gazy už může být místy hladomor, hrozí i dalším částem Pásma, zní z amerického ministerstva
Číst článek
Když se v Pásmu Gazy zřítí několikapatrová budova, není možné kopec sutin očistit bez těžkých strojů a zásoby paliva. Často není k dispozici ani jedno, ani druhé. Od roku 2007, kdy Hamás převzal kontrolu nad oblastí, je Pásmo Gazy pod blokádou, kterou společně prosazují Izrael a Egypt. Na území je tak z velké části zakázané mít těžké stroje, které se obvykle používají při záchraně lidí po zemětřeseních a dalších ničivých událostech.
Jeden z pracovníků civilní obrany listu The New York Times řekl, že ví pouze o dvou bagrech, které jsou v Pásmu Gazy pro tento úkol k dispozici. Bez těžké techniky záchranáři spoléhají na lopaty, vrtačky a vlastní ruce. Je to ponurá monotónní práce, kterou vykonávají většinou muži plní hněvu a smutku, bez jídla, vody a odpočinku.
Když koncem října nálet zničil několikapatrovou budovu v Nusajrátu, bylo tam tolik trosek, že nejdříve musel přijet buldozer a vyčistit silnici, vypráví třicetiletý zdravotník Ahmed Ismael. Obětí útoku se stali jeho blízcí a také dvě rodiny ve vedlejší budově.
Vypadává internet
Netanjahu svolil k obnovení jednání s Hamásem o příměří. Izraelská delegace se vrátí k rozhovorům
Číst článek
Ahmedova rozvětvená rodina hledala v Nusajrátu útočiště. Několik jejích členů je teď pohřbeno v sutinách. Buldozer nepomohl. Budovy byly příliš mohutné a po vyčištění silnice řidič bagru řekl, že stejně nemá dost paliva. Nepomohlo ani volání na nouzovou linku 101, což je v Pásmu Gazy obdoba evropského čísla 112. Na celém území je slabý signál a telefonní a internetové spojení často vypadává úplně.
Místo volání se proto mnoho lidí vydává do ulic, kde zuří boje, aby požádali o pomoc na velitelství civilní obrany. I když se jim podaří projít, nedostatek paliva a pokračující útoky znamenají, že sanitky a záchranáři se jen těžko mohou pohybovat po Pásmu Gazy a pomáhat.
Od poloviny listopadu, kdy izraelská armáda obsadila většinu severní části Pásma Gazy, jsou navíc omezené i možnosti týmů palestinského Červeného půlměsíce. Organizace uvádí, že má od vojáků zakázáno do oblasti vstupovat. Nemůže tak nijak reagovat na zoufalá volání od lidí, kteří tam uvízli, popisuje závěrem deník The New York Times.
