W. A. Mozart a Brusel
Jednoho pošmourného říjnového odpoledne roku 1763 dorazil do Bruselu kočár s nepočetnou německy mluvící rodinou - otec, matka syn a dcera se ubytovali v elegantním Hotel d´Angleterre a otec se hned vyrazil ucházet o audienci u tehdejšího rakouského guvernéra - Karla Lotrinského.
Území dnešní Belgie totiž spravovala jeho prostřednictvím habsburská panovnice Marie Terezie a zmíněná rodinka - jinak z rakouského Salcburku - vlastně přijela do zastrčeného koutu své vlasti.
Otec jménem Leopold doufal, že se mu v Bruselu podaří najít v Karlu Lotrinském patrona (dnes bychom řekli spíš sponzora), který finančně podpoří jeho muzikální rodinu - především tehdy sedmiletého Wolfganga a dvanáctiletou Nannerl.
Ano. Byli to Mozartovi a v Bruselu se zastavovali spíš náhodou. Směřovali k vyšším metám - do Paříže a Londýna. Guvernérovi dolních zemí Karlu Lotrinskému, proslulému zálibou v lovu, dobrém jídle a vínu, trvalo nejdřív tři týdny, než si na ně našel čas. Pak si od Mozarta otce vynutil slib, že neodjedou z Bruselu, dokud mu nezahrají na koncertě, aby na to vzápětí zapomněl. Týdny plynuly a Mozartovi v Bruselu takříkajíc zabíjeli volný čas seznamováním s místními umělci a honorací.
Ale nebyla to zřejmě inspirativní, natožpak nezapomenutelná setkání. Nenavázali žádná trvalá přátelství a ani dárky, které Mozartovi od hostitelů dostávali je moc netěšily - aspoň Leopold si poznamenal, že půjde-li to takhle dál, budou si brzy moct otevřít obchod s tabatěrkami na šňupací tabák a jinými tretkami.
Vcelku se dá prostě říct, že na Mozartovi Belgie příliš velký dojem neudělala - snad jen Velké náměstí v Bruselu svou činorodou atmosférou a bazilika Svatého Michaela zvoněním. V dopisech svému příteli Lorenzovi Hagenauerovi se ale Mozart otec zmiňuje spíš o negativních stánkách jejich pobytu. Například o tom, jak se jim cestou z Liege polámal kočár a oni museli počkat na opravu v zájezdním hostinci. Do místnosti volně vcházela a pak z ní zase odcházela prasata, polévku a maso dostávali z obrovského kotle pro všechny a Leopold Mozart přirovnal výjev k dílům starých holandských mistrů - což v té době mohlo znamenat jediné: v jeho očích to byl prostě zážitek jako z minulého století. Postěžoval si také, že se Belgičané chovají k cizincům neuvěřitelně hrubě a oberou je kde mohou.
Velký dojem ale zjevně neudělali ani Mozartovi na Belgičany - o jejich pobytu se kromě zmíněných dopisů otce Leopolda nedochovala žádná oficiální zmínka. I bruselské operní a koncertní scény objevovaly Mozartovu hudbu dlouho po jeho smrti mnohem později, než jinde v Evropě.
Dnes už je všechno jinak - i zde v Belgii se připravuje mnoho akcí připomínajících 250. výročí narození génia. Wolfgang Amadeus by už dnes mohl směle říct nejen mí Pražané, ale i mí Bruselané mi rozumějí! A co se toho neurvalého chování k cizincům týče, na které si stěžoval Wolfgangův otec, to už dnes samozřejmě vůbec (ale opravdu vůbec!) není pravda.
