Západní Němci jsou věrní svým výrobkům, výjimkou je Červená Karkulka
V Mnichově, Stuttgartu nebo Hamburku se výrobky z nových spolkových zemí ani po dvaceti letech od sjednocení Německa neprosadily. Srdce západoněmeckých zákazníků si nezískaly ani u nás dobře známé spreewaldské okurky. Jedinou výjimkou je Červená Karkulka.
Před dvaceti lety teklo v Německu šampaňské proudem. Jakou značnou si tehdy Němci na znovusjednocení připíjeli, německé agentury nepíší. Dnes by to bylo nejspíš Rotkäppchen, tedy Červená Karkulka. Právě toto šampaňské je jedinou značkou, která se po dvaceti letech prosadila i ve starých spolkových zemích.
Cestu do nákupních košů západoněmeckých zákazníků našli, i když v mnohem menší míře, i některá východoněmecká piva, například Hasseröder. Jak ale ukázal aktuální průzkum, západní Němci zůstávají věrní svým výrobkům.
Východoněmecké výrobky se na západě neprosadily. Jedinou výjimkou je Červená karkulka. Téma pro Kláru Stejskalovou.
„Já se za původními značkami nijak neohlížím. Některé výrobky jako čokolády a čaje mi připadají vtipné, ale zda je to z východu nebo ze západu, nepovažuju za nic podstatného,“ říká novinář Renatus Deckert, který pochází z Drážďan, ale nostalgie mu na rozdíl od některých spoluobčanů připadá zbytečná.
Podle profesora Schrödera, který se dlouhodobě zabývá problémy, které přineslo sjednocení Německa, neochota poznat východoněmecké výrobky jen potvrzuje obecný trend.
„Mnoho západních Němců ignoruje východní Němce, nezajímají se o zemi, o lidi. A to samozřejmě východní Němce pobuřuje,“ říká.
Jak ukázal spotřebitelský test, obyvatelé někdejší NDR si právě proto z vlasteneckých důvodů také raději koupí hořčici z Budyšína než třeba bavorskou.
