Zpravodaj ČRo v Sýrii: V zemi se rozšířily bleskové demonstrace
Spor mezi vládou a opozicí v Sýrii trvá už přes rok. I přes křehké příměří, vyjednané bývalým šéfem OSN Kofi Annanem, přicházejí každý den ze země zprávy o nových obětech. Vyjít do ulic je pro lidi stále příliš riskantní. Armáda a tajná policie jsou všude a jsou připraveny proti demonstrantům tvrdě zasáhnout. Je to riskantní, ale protesty se v Sýrii přesto odehrávají. Utajeně a hlavně rychle. Na jednu bleskovou demonstraci se zblízka podíval náš zvláštní zpravodaj v Sýrii Jaromír Marek.
Právě se stmívá a my vyrážíme na okraj Damašku. Moji průvodci Hani a Bayan patří mezi mladé aktivisty, kteří organizují demonstrace a každodenní protesty. Na jeden takový protest mě právě berou s sebou.
„Tady to je, vidíš ten kouř támhle?“ ukazuje jeden z nich. „Tohle je ulice Bahsa, teď jsme ji zavřeli. Je to odpor proti tajné policii. Náš vzdor,“ říká Hani. Hlavní ulice je zablokovaná, už z dálky je vidět stoupat k nebi černý dým. Na silnici leží řada zapálených pneumatik, které přehrazují cestu a vzniká tady docela velký zmatek. Zatím tady ale žádná policie ani vojáci nejsou.
Celou reportáž Zblízka přímo ze Sýrie od Jaromíra Marka si můžete také poslechnout
„Zapálili jsme na silnici ohně. Na protest. Je to otázka jedné dvou minut, pak musíme zmizet,“ vysvětluje mi Bayan. Objíždíme místo ze vzdálenosti několika metrů, ale zastavit nemůžeme. Není čas, protože za chvíli tady bude policie nebo bezpečnostní složky. Není radno se tady příliš dlouho zdržovat.
Na silnici leží hromádka papírů. Vítr je roznáší po ulici. „To jsou naše zprávy. Proti režimu,“ objasňuje Hani. „Slyšíš? Dělbuchy. Tajná policie už je na místě. My nemáme žádné zbraně. Ty má jen Syrská svobodná armáda. Ta je ale hlavně na venkově. Ne ve městech jako je Damašek,“ upozorňuje Hani. Vracíme se zpátky do jeho bytu.
‚Aby nás nechytili...‘
Podobných protestů se jen tady v Damašku denně odehraje několik - tři, někdy i pět. Trvají vždycky jen pár minut. „Říkáme tomu ‚tyjára‘, to znamená rychlá akce. Je to blesková a bezpečná demonstrace. Snažíme se všechno zorganizovat tak, aby nás nechytili. Kdyby nás zatkli, to by bylo špatné,“ vysvětluje Bayan.
Vše se organizuje přes internet. Na jednom takovém rychlém protestu se podílí až stovka lidí. Nejprve vyberou místo, kde se akce odehraje. Hlavní kriterium je prý bezpečnost. Když je všechno ověřeno, podrobnosti zveřejní aktivisté na internetu.
Bayan vyťukává heslo do sociální sítě. A právě jsme se připojili. Tady se všechno organizuje. „Toto je naše tajná skupina. Tady zveřejňujeme kdy a kde se bude konat nějaká demonstrace, kudy se tam dostat a jak zase bezpečně zmizet.“
Podrobný plán demonstrací
Všechno je docela profesionálně zorganizované. I ta sebemenší protestní akce je podrobně popsaná, kde se bude odehrávat a kdy. Je připojena mapa, na které jsou vyznačeny i případné ústupové cesty.
„To je to místo, kde jsme před chvílí byli, vidíš? Ta modrá čára vymezuje, kde se bude protest odehrávat. Ulice označené červeně jsou nebezpečné - jsou tam policisté nebo vojenská posádka, těm se musíme vyhnout. Zeleně vybarvené ulice jsou naopak bezpečné - tudy můžeme zmizet. Bezpečnost, to je naše priorita.“
Tlak ze strany policie velký. Protesty jsou omezeny jen na malé, spíše symbolické akce. Mají vůbec smysl? A jak dlouho jsou aktivisté připraveni pokračovat? „Vrátit už se nejde. Režim by nás zabil všechny. Dalších padesát let by si nikdo netroufl zvednout hlavu,“ poznamenává Hani.
„S protesty nemůžeme přestat, někdy jsme už unavení, trvá to příliš dlouho. Všichni víme, že vrátit zpátky se už nemůžeme. Je to úžasný pocit, dáme najevo, že jsme tady. Že se nebojíme, že jsme svobodní lidé,“ říká na závěr Bayan a její spolužák Hani jen přikyvuje hlavou. Takových mladých lidí jako jsou oni jsou tady v Sýrii stovky, možná tisíce.
