„Situace na Slovensku je poměrně negativní. Společnost je nešťastná z toho, jak některé věci vypadají, jak jsou prezentované různé hrozby,“ popisuje Karolína Farská pro Český rozhlas Plus.
„Ale problém je inflace. Zdaleka ne tak vysoká jako u nás v Evropě, ale Američané na ni nejsou zvyklí. Za kafe, koblihu a džus jsem vždycky platil tak osm deset dolarů. Dnes 24,50,“ popisuje Klvaňa.
A jak ve skutečnosti vypadá náš trh práce? „Je zamrzlý. Lidé nejsou příliš ochotní změnit práci a zůstávají v zaměstnání i za ne zcela adekvátních podmínek,“ míní Tomáš Ervín Dombrovský.
„V našem zájmu je, aby transatlantická spolupráce pokračovala a nevysilovali jsme se obchodními válkami. Protože jediný, kdo by tomu tleskal, by byli diktátoři celého světa,“ říká Pojar.
„Není to záležitost jednoho média, do kterého by nikdo nechodil, ale velmi výrazný a všeobecný trend,“ říká v pořadu Chyba systému moderátor Braňo Závodský.
„Obávám se, že jestli se Andrej Babiš dostane k moci a začne jednostranně prosazovat práva seniorů, vznikne zase jiná strana hájící zájmy mladých,“ upozorňuje novinář.
Slovenský premiér Robert Fico patří k nejúspěšnějším a nejkontroverznějším politikům ve střední Evropě. „Fico má mimořádné vlohy pro politiku, bere to jako své životní poslání,“ hodnotí Marek Maďarič.
„Instituce si velmi personalizujeme. A to je špatně, protože nám to zakrývá pohled na to, co nám přináší a jaká je mezi nimi rovnováha v celém systému,“ říká historička.
„Robert Fico (Směr) se snaží vrátit tradici jakési soudržnosti v korumpování: My se o své lidi postaráme, protože jsou dobří straníci,“ je přesvědčená Balogová.
Co to vůbec znamená ten feminismus? A potřebujeme vůbec feminismus? Copak nemáme důležitější problémy? Otázky, které si ve své eseji pro Český rozhlas Plus klade spisovatelka Klára Vlasáková.
Žantovský poukazuje na to, že teoretikové českého disentu jako Jan Patočka či právě Václav Havel zdůrazňují, že svoboda musí přicházet zevnitř od jednotlivce, jeho mravního vědomí, nikoli od státu.
„Žijeme v chybě systému, protože disrupce je tak rychlá, že se tomu systém nedokáže ve školství ani v justici dostatečně rychle přizpůsobit, daleko více si musí občanská společnost sama“ říká Kartous.
Péče o rodinu, nebo kariéra? Před podobnou volbou často stojí ženy v Česku. „Anebo se od nich očekává, že zvládnou obojí a nebudou si stěžovat,“ upozorňuje Klára Kalíšková.
Kvůli nízké důvěře v instituce se také Romové málokdy brání diskriminaci. Loni proti ní k ombudsmanovi podali jen 28 podnětů, z toho polovina se týkala bydlení.
Podle politického geografa Jana Kofroně Česko vstupem do NATO získalo nejsilnější možné bezpečnostní záruky, řekl to v pořadu Českého rozhlasu Plus Chyba systému.
„Někdy to na mě působí tak, že se jen čeká, jestli se ozvou Děti Země nebo jiný stěžovatel. V podstatě všechny stavby, které se dlouho táhnou, jsou zablokovány, často z bizarních důvodů,“ říká Sůra.
Jedním z hesel sametové revoluce bylo Zpátky do Evropy, a to nejen politicky, ale také ekonomicky. „Dohnat Západ“ se ovšem Česku nepodařilo ani za více než 30 let, míní hosté podcastu Chyba systému.
Balíček také nepřináší žádné strukturální opatření na změny systému. A příští vláda je opět zruší, říká v podcastu Chyba systému ekonom Tomáš Sedláček.
Pazderka vyzdvihuje, že se i přes četné problémy kolem přijímání a integrace ukrajinských uprchlíků ukázalo, že Češi dokážou být solidární a vybrali rekordní částky na humanitární pomoc.
„Nikdo se nezajímá o Slovensko tak jako naši čeští bratři,“ říká šéfredaktor deníku Postoj Martin Hanus, podle něhož česká média často papouškují to, co píšou ta slovenská.
Podle sociálního a environmentálního psychologa Jana Krajhanzla nemá příliš smysl strašit klimatickou změnou a jejími následky, protože tím většinou jen přesvědčujeme přesvědčené.
Nedostatek míst ve školách, dlouhodobé podfinancování a špatné pracovní podmínky učitelů a dalších pedagogických i nepedagogických pracovníků – to jsou některé z problémů českého školství.
Česká ekonomika po roce 1989 nabídla kvalifikovanou a levnou pracovní sílu a dobrou infrastrukturu i polohu v rámci Evropy. „Tento model se ale zcela vyčerpal,“ tvrdí Špicar.
Největšími producenty skleníkových plynů jsou Spojené státy, jejichž ekonomika je energeticky velmi náročná, a Čína, k níž Žák říká, že ve srovnání s Evropou neprodukuje vysoké emise tak dlouhou dobu.
Značnou část sociální práce místo státu vykonávají neziskové organizace, ve kterých ale panuje velká nejistota, zda uprchlíci z Ukrajiny nezačnou přicházet o bydlení.