Duda zdůraznil, že Gdaňsk jako místo, kde vypukla druhá světová válka, nemůže být scénou pro líčení, které zastírá odpovědnost viníků, zpochybňuje základy polské identity a uráží polské oběti.
Město Izjum a okolí v Charkovské oblasti čelilo půlroční ruské okupaci v roce 2022. Kaplan Dmytro Danylenko sám poznal válečnou frontu z první ruky, a tak ví, jak obyvatele zpustošené osady povzbudit.
Podle dekretu vydaného Kremlem musí všichni lidé na okupovaných územích přijmout ruské pasy do 10. září, jinak budou deportováni. Násilné vyhánění těchto lidí k hranicím Gruzie se však děje už dnes.
„Putin do této války jako ruský vůdce investoval svůj vlastní odkaz. Jediný dokument, kde by byl dobrovolně schopen se podepsat, by byla kapitulace Ukrajiny,“ zdůrazňuje politolog Anton Šechovcov.
„Zpráva o tom, že Hitler je mrtev, vyvolává dojem, že už jsme svobodní, už můžeme začít volně dýchat, ale to ještě nebyla pravda. To povstání je velmi brutálně potlačeno,“ popisuje historik Kyncl.
Praha/Olomouc||Adam Drda, Helena Kaftanová|Historie|Příběhy 20. století
V Příbězích 20. století líčí Lucy Topoľská příběh své rodiny v období nacismu. Narodila se v prosinci 1933 v Olomouci jako prostřední dítě v rodině advokáta Leo Hrbka a jeho židovské ženy Rosy-Růženy.
Kramatorsk i Cherson jsou terči ruského bombardování – o druhém zmíněném městě na břehu Dněpru západní média často píší jako o „nejnebezpečnějším“ na Ukrajině, především kvůli dronovým útokům.
„Rusové provádí všechno, co známe z okupace sovětské. Jsou to represe na civilním obyvatelstvu, okupační správa jde po konkrétních lidech,“ říká pro Český rozhlas Plus kriminolog Petr Pojman.
Naopak život ve městě Buča, které se stalo symbolem ruských válečných zločinů, se vrací alespoň zdánlivě do normálu. „Dnes už tam skoro nenajdete známky toho, co se tam odehrálo,“ říká Víchová.
Odchod Alexandra Dubčeka a nástup Gustáva Husáka znamenal definitivní tečku za pokusem o uvolnění poměrů v zemi. Místo toho se Československo naplno vrhlo do takzvané „normalizace“.
Totalitní režimy si vždy uvědomovaly, jaký je u filmů propagandistický potenciál – a dělali to nacisté i komunisté. V českých zemích byla éra rozvoje zvukového filmu spojena s osobností Miloše Havla.
„Šli jsme se s maminkou a tatínkem podívat, jak přicházeli Němci. Převážně jezdili na motorkách se sajdkárami. Jeden řídil, druhý seděl za ním a měl namířenou zbraň,“ vzpomíná na okupaci Pražáková.
Václav Kalina byl ve 30. letech vojenským atašé v Paříži. Spolu s československým vyslancem ve Francii Štefanem Osuským začal po okupaci v březnu 1939 organizovat protinacistický odboj.
Františku Plamínkovou gestapo poprvé zatklo v září 1939. Po šesti týdnech byla ale propuštěna a pokračovala v činnosti Ženské národní rady. Uznávanou osobností byla jak doma, tak v zahraničí.
„Nedokážu si představit, že bych se do Izjumu vrátila. Měla bych pocit, že bydlím na hrobě své maminky a svých blízkých,“ popisuje pro iROZHLAS.cz Tetjana Pryvalichinová.
Němci během říjnových protestů postřelili studenta Jana Opletala, který zraněním o necelé dva týdny později podlehl. Jeho pohřeb 15. listopadu 1939 se stal dalším výrazem vzdoru českého obyvatelstva.
Ukrajinským dětem v ruské škole podle organizace Save Ukraine nařídili, aby ruskou vlajku nosily až do konce vyučování. Pokud si ji chtěly sundat, vynadal jim ozbrojený voják, který na třídu dohlížel.
Pátera začala Státní bezpečnost (StB) „hlídat“ už rok po převratu (1949) a po zatčení putoval také před soud. Psal se rok 1951, takže šlo o „zvláštní“ soudní jednání.
Politika zaměřená zjevně proti zájmům jiných zemí je podle něj nepřípustná. „Na tyto hrábě nyní šlapou vůdčí země Západu,“ prohlásil šéf Kremlu. O válce na Ukrajině se v této souvislosti nezmínil.
Podle maďarského deníku příslušníci maďarské menšiny na Slovensku vítali v srpnu 1968 jednotky Maďarské lidové republiky na československém území jako osvoboditele. Pravá opak je pravdou, říká Varga.
Navzdory snaze okupantů o přerušení vysílání se ho podařilo pracovníkům rozhlasu udržet. Když se pražský rozhlas 21. srpna na pár minut odmlčel, převzalo vysílání plzeňské studio.
17. srpna 1968 odletěla z Prahy rumunská delegace, která ujistila Československo o svém přátelství a podpoře. V té době všichni doufali, že vojenský zásah ze strany Moskvy nepřijde.
„Diskuse o anexi může být součástí ruského plánu, kterak zaplňovat veřejný prostor a odvrátit pozornost od toho, co Rusko reálně dělá,“ tvrdí politolog Šír.
„Kdo nemá v úctě svobodu v celé její celistvosti, ten bude vždy v pokušení ji omezovat a překrucovat,“ řekl premiér Petr Fiala (ODS) na pietním shromáždění před Českým rozhlasem.
„Zrovna v nejtemnější chvíli zazněl poprvé do éteru signál: Jsme s vámi, buďte s námi! Signál, který o více než půlstoletí později v Česku zopakoval ukrajinský prezident,“ uvedla předsedkyně Sněmovny.
