Vím, co je strach i peklo, říká vojenský kaplan z východní Ukrajiny. Káže v ruině kostela zničené osady
Město Izjum a okolí v Charkovské oblasti na východě Ukrajiny dodnes čelí následkům půlroční ruské okupace z roku 2022. Když obyvatelé jedné z místních vesnic třeba jen sejdou z pěšiny vedoucí k dřívější místní dominantě, dnes rozbořenému kostelu, hrozí jim, že šlápnou na minu. Tato vesnice bývala před válkou hlavně rybářská osada. Když se sem blížili Rusové, zůstali už jen ti, kdo se ji snažili bránit, nemocní a staří lidé.
Ti, kdo po osvobození zbyli, se účastní ukrajinsko-české ekumenické bohoslužby. Vojenský kaplan Dmytro Danylenko, který ji zahajuje, poznal z první ruky frontu. S armádou tu žije dva roky. Snaží se obyvatele osady povzbudit u trosek kostela, ze kterého zůstal jen kus pozlacené věžičky, schody a základy původní stavby.
Poslechněte si reportáž z východní Ukrajiny a města Izjum, které se dodnes vyrovnává s následky ruské okupace
„Vím, co je to se bát, vím, co je strach, vím, co je peklo. Není lehké pochopit válku. Vím, jak to v ní vypadá a tak teď dokážu najít i pro ostatní ta správná slova. To je úkol faráře,“ vysvětluje Danylenko.
Povzbudit místní
Povzbudit místní lidi sem do Izjumu a okolí přijeli dobrovolníci v rámci humanitární mise české nevládní organizace Neohnutí. Z vojenského hřbitova v Charkově spolu s nimi přijela i Viktorie Puškina, matka padlého mladého vojáka Kyryla.
„Drží mě hlavně vztah k rodné zemi a ti, kdo ji brání,“ říká Viktorie a přidává, že ačkoliv ví o evropské podpoře, Ukrajinci se v této válce cítí spíš osamoceni.
Dobrovolníci organizace Neohnutí vozí auta od českých dárců potřebným, k nimž patří i zdejší farář Danylenko. Další auto, konkrétně sanitku, dostane i nemocnice v Izjumu.
Dobrovolníci přivezli na Ukrajinu ojetá auta. ‚S přáteli, jako jste vy, vyhrajeme,‘ říká ukrajinský voják
Číst článek
Amputace končetin
Světlana Punda od roku 2023 asistuje při operacích jako zdravotní sestra v izjumské nemocnici. Říká, že fyzicky je to náročná práce, psychicky pak ještě náročnější. Je příslušnicí armády, stejně tak jako zdejší chirurg Jaroslav Poltavec.
„Nejtěžší je vidět smrt dětí nebo dělat amputaci končetin, po kterých se lidé stávají invalidy,“ popisuje chirurg Jaroslav Poltavec.
Je to zkušený voják, který od roku 2017 sloužil mimo jiné v exponovaných místech fronty jako je Pokrovsk nebo Avdijivka. Dodává, že síly už nemá, ale nemá ani strach. Spoléhá se na ukrajinský národ a jeho společnou odvahu dál bránit vlast.
