Velryby ve Francouzské Polynésii jsou pod rostoucím náporem turistů. Polynéská vláda bude zpřísňovat opatření spojená s provozem velrybí turistiky. Podle některých však nejsou dostačující.
S aplikací přišla americká výzkumná organizace HappyWhale z Oregonu. Jedním z cílů je podnítit zájem veřejnosti o přírodu – v tomhle případě o kytovce.
Lov velryb má dlouhou tradici v různých končinách světa. Už před 8000 lety lidé zaznamenávali svá setkání s těmito mořskými savci v rytinách na útesech na jihokorejském pobřeží.
To, co doložili vědci, zaujalo i badatele, kteří studují středověkou literaturu. Ukázalo se, že obrázky příšer v severské literatuře ze 13.století se nemusí vztahovat jen ke smyšleným příběhům.
Kytovci vypadají jako ryby, ale jsou to savci. Dýchají vzduch nad hladinou, a přesto dokáží kojit pod vodou. Jak to dělají a jaké vlastnosti má jejich mléko?
„Kdyby to byl útok, tak kosatky jsou schopné menší lodě dokonce převrátit. Takže já si osobně myslím, že je to spíš nějaká forma testování nebo možná dokonce hry,“ říká odborník na kytovce.
V roce 2020 lidská činnost vypustila více než 34 miliard tun oxidu uhličitého - pokud jsou tedy prognózy správné, oceány by mohly zachytit víc než polovinu ročních globálních emisí skleníkových plynů.
Kosatky se rozšiřují do ledových vod severně od Aljašky, Kanady nebo Ruska. Zjistili to vědci z amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru. Tito predátoři tak rozšířili svá dosavadní loviště.
Keporkak potápěče Michaela Packarda pozřel zřejmě omylem. Podle odborníků se podobné případy nestávají. „Je to jako kdyby vám při jídle vlétla do pusy moucha,“ reagoval biolog.
Velrybám se sítě a lana zamotávají kolem tlamy, trupu, ploutví nebo ocasu. Provazy mořským obrům způsobují krvavé šrámy, omezují schopnost pohybu a brání jim ve shánění potravy.
V roce 2019 vyplavilo moře v oblasti Sanfranciského zálivu nejméně 13 uhynulých plejtvákovců a vědci vyjádřili obavu, že hladověli a nedokázali dokončit každoroční putování z Mexika na Aljašku.
I když podmořským geologům velrybí písně většinou vadí, český vědec Václav Kuna objevil, že by šly využít. Jejich odrazy ode dna totiž pomohou určit složení a sílu spodních vrstev oceánské kůry.
Zvířecí akrobati se v noci krmí a přes den vplouvají do chráněných zátok odpočívat. Jsou velmi citliví na ruch a lidé se k nim nesmí přibližovat na pětačtyřicet metrů.
Velrybí mládě zapletené do sítí zahlédl brzy ráno muž. Ohlásil případ úřadům, ale hodiny utíkaly a pomoc nikde. Muži došla trpělivost, skočil do loďky a vzal věci do vlastních rukou.
Patrně se jedná stejné kosatky, které se před několika dny objevily u janovského přístavu. Za týden tedy uplavaly 800 kilometrů, řekla AFP mořská bioložka působící v Marecamp Clara Monacová.
Poslední dvě kosatky z kontroverzního ruského zařízení na Dálném východě jižně od Vladivostoku se dostaly na svobodu. Po pět dnů trvající přepravě byly vypuštěny do Ochotského moře.
Delfíní matku vědci zpozorovali také při kojení, což podle nich demonstruje úzký vztah zvířete k adoptivnímu mláděti. Výsledky pozorování této adopce biologové zveřejnili v časopise Ethology.
Celkově jde o 11 kosatek a 87 běluh. Všechny jsou drženy v několika malých ohrazených prostorech u pobřeží. Každá nádrž je sice zhruba velká jako plavecký bazén pro lidi.
„Je to další bolestná připomínka, jak zničující dopad má znečištění plasty na naše oceány a jaké škody páchá na mořských živočiších,“ uvedl Světový fond na ochranu přírody ve zprávě.
„Cítil jsem tlak kolem pasu a okamžitě jsem věděl, co se děje,“ uvedl Rainer Schimpf. Plejtvák si ale podle něj ihned uvědomil, že o potápěče nemá zájem a vyplivl ho.
„Kromě toho, že to je neuvěřitelná záležitost, tak jsme zmatení, co keporkak v únoru dělal u severního pobřeží Brazílie. To je velmi neobvyklá událost,“ řekla bioložka Renata Eminová.
Japonsko se rozhodlo vystoupit z Mezinárodní velrybářské komise, aby mohlo obnovit komerční lov velryb. Lov pro komerční účely má opět začít v červenci a bude prý omezen jen na výsostné vody Japonska.