Co se stane s Islámským státem po jeho porážce? Může se usadit v Africe i na Západě
Co bude s Islámským státem, až ztratí všechna dobytá území? Většina vojenských analytiků je přesvědčena, že pád iráckého Mosulu je jen otázkou času, píše americký týdeník Newsweek. Od loňského roku se oblast, kterou džihádisté obsadili v Iráku, zmenšila na polovinu. Ztratili také největší města v Sýrii. Až přijdou o Mosul, jejich protivníci se soustředí na Rakku, hlavní syrskou baštu IS. Její pád bude znamenat konec samozvaného chalífátu. Dokáže pak Islámský stát přežít bez vlastního území?
První možností je, že se IS uchýlí do ilegality s tím, že se časem znovu vynoří. Tento scénář však není příliš pravděpodobný, protože nebere v úvahu okolnosti, které Islámskému státu pomohly k vzestupu a které mu umožnily řadu vítězství v roce 2014 – tedy politické a vojenské vakuum, jež vytvořila občanská válka v Sýrii, nefunkčnost irácké vlády tehdejšího premiéra Núrího Málikího, rozpad irácké armády a lhostejnost většiny světa k ambicím skupiny. Je nepravděpodobné, že by všechny tyto okolnosti nastaly v budoucnu znovu.
Druhá možnost je, že se Islámský stát usadí jinde. V průběhu let si vytvořil základny na Západě, v západní a severní Africe, Jemenu, na egyptském Sinajském poloostrově a dalších místech. Někde rozmístil své bojovníky ze Sýrie a Iráku, jinde mu přísahaly věrnost místní skupiny, jako Boko Haram v západní Africe.
Ztráta chalífátu znamená krok zpět
Islámský stát předpokládal, že se tyto základny rozrostou a že místní uskupení obsadí nová území a propojí je, případně spojí s takzvaným chalífátem v Sýrii a Iráku. I tento scénář je však nepravděpodobný. Žádné ze skupin se příliš nedaří, a pokud se už nerozpadly, nemají k tomu daleko. Řadě teroristických uskupení se navíc nezamlouvá podmínka bezpodmínečné loajality Islámskému státu. Z některých potenciálních spolupracovníků dokonce udělala nepřátele.
Islámský stát by také mohl pokračovat v povstání v Sýrii a Iráku, jako to udělal afghánský Tálibán po americké invazi v roce 2001 anebo Al-Káida v Iráku. Tento scénář je pravděpodobnější než oba předchozí. Když měl však Islámský stát jednou chalífát, povstalecká činnost znamená krok zpět.
Jeho bojovníci považují chalífát za epochální událost, která je odlišovala od Al-Káidy. Džihádisté se ale budou chtít za svou porážku pomstít a to je silná motivace. Jako povstalci už však budou jen stejným uskupením, jako je třeba Fronta an-Nusra.
Skalní členy skupiny by také definitivní porážka mohla přesvědčit, že jejich cíl je nedosažitelný. Zároveň ale bude deprimující, a tak by mohli někteří bojovníci odejít jinam nebo se prostě, jak se říká, vypařit.
Krátká životnost a nedosažitelné cíle
Další možností je, že budou pokračovat v teroristických útocích po celém světě bez organizační podpory Islámského státu. I to je celkem reálné, třebaže jen nakrátko. Zničení chalífátu by rovněž mohlo oslabit schopnost skupiny produkovat a šířit propagandu a získávat stoupence.
Na druhé straně je na světě dostatek snadno ovlivnitelných a narušených jedinců, píše Newsweek a dodává: Ať už to bude jakkoli, dějiny nám ukazují, jak se účinně vypořádat s hnutími i jednotlivci, kteří vedou válku proti mezinárodnímu pořádku.
V 19. a 20. století útočili na vládce a symboly kapitalismu anarchisté. Zavraždili prezidenty Francie a Spojených států, císařovnu v Rakousku, krále v Itálii a řadu ministrů v Rusku. A pak vlna násilností najednou ustala. Začátkem velké hospodářské krize anarchisté působili už jen na několika izolovaných místech.
Historikové to vysvětlují několika důvody. Státy provedly politické a společenské reformy, jež některé stížnosti anarchistů vyřešily. Zavedly také nové policejní a sledovací metody. Policie různých zemí navázaly spolupráci.
Nejdůležitější je však možná fakt, že skupiny, které hodně riskují pro nedosažitelné cíle, mají krátkou životnost. A to by mohl být i případ Islámského státu, uzavírá Newsweek.
Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus.