Sedláček: Cesta k zelené ekonomice nevede přes příkazy. Na prostředí nedbají chudé země
Jak české firmy přistupují ke společensky odpovědnému a udržitelnému podnikání? „Ještě jsme se nenaučili spolupracovat. Nenaučili jsme se věřit těm věcem. Bereme to jako diktát odněkud. A země, které nedbají na své prostředí, bývají často chudé země,“ říká v pořadu Jak to vidí... na Dvojce makroekonom, filozof a pedagog Metropolitní univerzity Tomáš Sedláček.
Podle Českého statistického úřadu tuzemská ekonomika v roce 2023 celkově klesla. Hrubý domácí produkt (HDP) se loni snížil o 0,4 procenta. Pokles ovlivnila především nižší tvorba zásob a propad spotřeby domácností. Naopak zahraniční poptávka růst HDP podpořila. Co si Tomáš Sedláček myslí o skloňování různých dat a statistik?
„Fascinuje mě měřitelnost pokroku,“ odpovídá ekonom. „Nárůsty a propady HDP pochopitelně sleduji, protože je to takové všeobecně uznávané měřítko. Česká republika ještě před dvěma lety byla na pelotonu postkomunistických zemí a teď po postcovidovém propadu jsme klesli o šest až osm míst v žebříčku nejbohatších zemí světa. Takže české ekonomice, myslím, tak trošku dochází dech. Potřebujeme ji přešaltovat na modernější, lehčí, vnější ekonomiku, která už není tak těžkopádná.“
Důvěra v lepší budoucnost
Podle Sedláčka je právě důvěra v ekonomiku zásadní. „Nám se stal takový civilizační předěl, a to na přelomu 18. a 19. století, kdy jsme začali věřit v lepší budoucnost. Do té doby lidstvo trpělo představou, že nás čas oddaluje od ráje, že ráj dokonalosti je kdesi v mytické době,“ vysvětluje Tomáš Sedláček.
„V ten moment se nám překlopila víra a my jsme začali věřit v lepší budoucnost, že budoucnost bude lepší než minulost. A tato víra pravděpodobně má, podle mnoha myslitelů, na svědomí právě to, že naše západní civilizace začala extrémním způsobem růst,“ uvažuje.
„Víra v lepší budoucnost má nejspíš na svědomí, že naše západní civilizace začala extrémním způsobem růst“
Význam důvěry lze podle ekonoma snadno ilustrovat na měně. „Měna funguje, pouze pokud jí věřím. Česká koruna je udržována u síly podobně, jako je udržován u síly papež. Kdyby neexistovala katolická víra nebo katolická církev, papež by byl normálním člověkem se srandovní čepicí. Podobně by tak naše bankovky byly jenom srandovními papírky s obrázky, kdybychom měně nevěřili.“
Rezistence vůči ideologii
Jak se daří českým podnikatelům a firmám dostát kritériím zodpovědného, společensky odpovědného podnikání a investování?
„Na jednu stranu tu cítím takový typický český skepticismus, který může být zdravý, protože my jako Bohemie tuto věc vlastníme, jakousi rezistenci vůči ideologii. Naším územím jich prošlo tolik, že jsme se naučili vůči nim být rezistentní a dělat si z nich buď švejkovskou srandu, nebo se jim husovsky postavit,“ odpovídá ekonom Sedláček.
„Ale nenaučili jsme se ještě spolupracovat. Nenaučili jsme se věřit těm věcem. Bereme to jako diktát odněkud. A země, které nedbají na své prostředí, bývají často chudé země,“ podotýká. „Cesta k zelenější a lepší ekonomice anebo společnosti nejde cestou příkazů a regulací.“
„Ve Finsku žádného z podnikatelů ani nenapadlo vypustit jedovatou vodu do řeky. Tady jsme na to měli 20 tisíc komisí, které neměly dělat nic jiného než hlídat společné řeky a pastviny. A přesto se to tady pokazilo. V každé komunistické zemi nebo socialistické zemi se kazilo životní prostředí víc než těch kapitalistických. A je to tak dodneška,“ uzavírá Sedláček.
