Výdaje na obranu bude třeba držet přiměřené. Česká dluhová brzda je velmi přísná, upozorňuje Hampl
Schodek státního rozpočtu by se podle ministra financí mohl příští rok kvůli výdajům na obranu vyšplhat až na 280 miliard korun. „V časech, kdy v Evropě dochází k masivnímu rozvolňování pravidel, jsem rád, že máme ještě národní pojistku,“ poukazuje na již platnou dluhovou brzdu předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl.
Vláda minulý týden, tedy necelé tři měsíce před sněmovními volbami, schválila návrh novely Ústavy. Chce do ní doplnit požadavek na zdravé veřejné finance. Z vašeho pohledu, je důležité, aby takový požadavek byl součástí Ústavy?
Začnu tím, že my jsme mysleli, že se tento návrh objeví v jiném okamžiku fungování této vlády.
Úplně nejlepší je, když má politická elita dost rozpočtové zodpovědnosti sama za sebe. Na druhou stranu víme, že v ideálním stavu světa nežijeme, říká předseda rozpočtové rady Mojmír Hampl
Protože to bylo součástí programového prohlášení, měli jsme za to, že se objeví třeba v době konsolidačního balíčku nebo při schvalování důchodové reformy. Teď je evidentní, myslím, že to všichni přiznávají a připouštějí, že se návrh stejně nestihne za života této vlády projednat nebo schválit.
Návrh má doplnit do Ústavy článek 8, který doslova zní: „Stát a územní samosprávné celky dbají o zdravé a udržitelné veřejné finance.“ To je celé. S takovou úspornou formulací jste spokojen?
Když si přečtete Ústavu, tak mi dáte za pravdu, že je tam spousta takových deklaratorních ustanovení a článků. Často je k nim pak přidáno, že podrobnosti stanoví zákon. Jako obecná deklarace, obecný princip – já s tím nemám žádný problém. Důležité je, jak by to bylo provázáno na normy nižší váhy, to znamená na běžné zákony.
O tom jsme vedli s ministerstvem financí debatu. My jsme říkali, že by za ustanovením aspoň mohlo být, že podrobnosti stanoví zákon. Nicméně ministerstvo v rámci připomínkového řízení deklarovalo, že v případě, že by to prošlo – a to je velká otázka – se pokusí provázat tento princip s běžnými zákony: se zákonem o rozpočtových pravidlech a se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, což nás v tu chvíli uspokojilo.
Dluhová brzda
Vy už jste se zmínil o tom, že v Česku je zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Platí už osm let. Ostatně, právě na základě tohoto zákona byla zřízena Národní rozpočtová rada. Ten zákon má i tzv. dluhovou brzdu, pokud zadlužení dosáhne k 55 procentům HDP. Není toto dostatečná zákonná úprava
Jak dostatečná je, uvidíme v okamžiku, kdy potenciálně narazíme na dluhovou brzdu, což bych nerad, aby se stalo, ale nemůžu to vyloučit.
24:34
Dluhové brzdy měly svou logiku, kritizuje jejich odjišťování Lacina. Česko na tom však může vydělat
Číst článek
Protože se vždy musíme připravovat dopředu na věci, které přijdou, tak jak to bylo údajů na obranu, i u dluhové brzdy musíme být nachystáni na to, co se teoreticky může stát.
Náš výklad, který jsme sdělovali i rozpočtovému výboru – to znamená politické elitě k tomu odpovědné – je takový, že v okamžiku, kdy bychom narazili na dluhovou brzdu, tak v následujícím roce poté, co to bylo zjištěno, by v zásadě měl být sestaven vyrovnaný rozpočet. Čili je to velmi přísný výklad a já si myslím, že by to mělo dostatečně odrazovat od flirtování s nezodpovědností.
Pokud by v Ústavě byla ta věta navíc, znemožňovalo by to poslancům znovelizovat tento zákon a změnit parametry dluhové brzdy?
Určitě nikdo nemůže zabránit poslancům, kteří mají moc přijímat zákony, přijmout nějaký zákon nebo změnit zákon. To je jejich ústavní právo, které je definováno stejnou právní normou.
Ale jak jsme si říkali na začátku, mohlo by se pak stát, že část zákonodárců bude mít za to, že taková úprava není v souladu s ústavním principem a bude to chtít u Ústavního soudu testovat. To už bych si představit uměl.
To znamená, že by do toho mohl zasáhnout Ústavní soud.
Samozřejmě za předpokladu, že by byla vůle to k Ústavnímu soudu poslat. Vy jste se ptal správně, zda je nebo není dobře, že by Ústavní soud dostal takovou moc. To je zase rozhodnutí politiků, komu svěří moc a komu svěří oprávnění o něčem takovém rozhodovat.
Kdyby toto jako ústavní zákon prošlo – muselo by to mít ústavní většinu – tak pak politická elita deklarovala, že chce, aby tam taková pojistka tam byla a že chce tzv. judicializaci připustit. To znamená, že chce připustit možnost, že Ústavní soud bude rušit zákony, které tatáž politická elita přijímá.
Mluvíme o ústavním závazku dbát na zdravé a udržitelné finance. Stejný ministr financí, který předložil tento návrh na doplnění Ústavy, tedy Zbyněk Stanjura z ODS, avizuje, že vláda navrhne na příští rok rozpočet s deficitem až 280 miliard korun. Ministr financí argumentuje náklady na dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany, také vyššími výdaji na bezpečnost a obranu. Je to pro vás uspokojivé odůvodnění?
Rozdělme to. Dukovany, to je speciální režim. Budování Dukovan tzv. návratnou finanční výpomocí, to je finanční operace, která z hlediska maastrichtského evropsky srovnatelného salda nebude mít dopad a saldo neovlivní.
Podle evropských pravidel, když stát půjčuje na investici a očekává, že mu bude vrácena, je to jen změna finančního majetku. Není to, že peníze vydáte a už je nikdy neuvidíte, naopak očekáváte, že budete mít zpět.
Pololetní schodek rozpočtu je nejnižší od pandemie. Zároveň je ale šestým nejhlubším v historii Česka
Číst článek
Proto podle evropských pravidel tento typ dočasného zvýšení deficitu neovlivňuje maastrichtské saldo. Ovlivní hotovostní saldo, o kterém mluvíte a které se nejčastěji probírá ve sněmovně, mezi politiky a novináři. Takže to je speciální režim a tam jsme, řekl bych, v pohodě, protože víme, jakým způsobem to bude probíhat. Víme, že to bude Eurostatem takto bráno a akceptováno.
Jiná věc je obrana. Protože jsem ekonom, musím říct, že není téměř nic typičtějším běžným výdajem státu, než je výdaj na obranu a bezpečnost. To je téměř definiční znak státu.
Tam jsem rád za to, že ještě předtím, než došlo k relativně velkému uvolnění evropských pravidel, jsme si stanovili přísnější omezení na národní úrovni. Znamená, že sice můžete o určitý typ výdajů navýšit celkové výdaje veřejného sektoru bez toho, abyste narážel na zákonná omezení, ale zhruba pětkrát méně, než co by nám umožnilo rozvolněné evropské pravidlo.
Čímž dodávám: nejenom, že vidíme všude ve vyspělém světě velký tlak na nárůst výdajů a dluhů, ať už v západní Evropě nebo ve Spojených státech – tam masivně. Ať je to, jak je to, my máme za to, že je potřeba se i v tomto držet rozumu, uměřenosti a přiměřenosti.
Znovu říkám, jsem proto rád, že v časech, kdy v Evropě dochází k tak masivnímu rozvolňování pravidel, že bych skoro řekl, že kus evropských pravidel skoro nefunguje nebo nebude vymahatelný, jsem rád, že my máme ještě národní pojistku a pojedeme podle národního zákona, který je přísnější.
