Kryptoměna darovaná státu mohla být použitá při transakcích na nelegálních tržištích s drogami. To policie spolehlivě neprokázala a stát bitcoiny jako dar přijal. Naopak velké kryptoměnové burzy by s tím mohly mít problém. Ve skutečném světě zločinci své špinavé peníze přimíchávají do jinak legálně fungujícího podnikání, které pak produkuje „vyprané“ peníze. Je možné podobně unikat z radaru úřadů s virtuálními bitcoiny?

Otázky a odpovědi Praha 0:10 5. června 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Pro bitcoin se často používá charakteristika, že je „pseudonymní“. To proto, že si peněženku na kryptoměny může zřídit kdokoli, a to bez uvedení osobních údajů. Nezáleží přitom na tom, s jak velkými částkami chce dotyčný operovat.

Bitcoin je poháněný takzvaným blockchainem, zjednodušeně řečeno ohromným seznamem všech transakcí, které jsou spolu kryptograficky provázané – každý uživatel může každou transakci sledovat, jen není na první pohled zřejmé, komu patří.

Pavel přijal Blažkovu demisi. Plánuje schůzku s Decroix, která má vést ministerstvo spravedlnosti

Číst článek

Člověk tak může vlastnit miliony v bitcoinech získaných nelegálně, například z hackerského útoku, a ty převádět mezi jednotlivými virtuálními adresami všem na očích, aniž by odhalil svoji identitu.

Pro člověka, který chce zůstat anonymní, je největším nebezpečím moment, kdy chce bitcoiny přeměnit na reálné peníze.

„Můžete pod povrchem dělat cestičky jako nějaký krtek, ale v momentě, kdy se chcete nadechnout, máte obrazně řečeno moc hlíny, které se chcete zbavit, tak ten kopeček, co po sobě necháte, už je většinou nějak identifikovatelný,“ popisuje ekonom Petr Bartoň.

Cesty nicméně existují, a to hned několik. A stejně jako v tradičních, neinternetových formách zločinu je vyšetřování a stíhání takových osob hrou o to, kdo je o krok napřed – zda zločinci, nebo úřady, jež mohou spolupracovat s regulovanými kryptoměnovými burzami či směnárnami.

‚Legalizace‘ bitcoinu

Právě regulované směnárny jsou místy, kde běžní uživatelé bitcoinu směňují své jmění buď za jiné kryptoměny, nebo za tradiční měny. Uživatel se na těchto burzách často musí vzdát buď části, nebo celé své anonymity, pokud chce přesouvat větší částky.

‚Dvě miliardy zmizely neznámo kam.‘ Záhada bitcoinové transakce, kvůli které podal Blažek demisi

Číst článek

Nutnost registrace ale zdaleka není jediným bezpečnostním opatřením regulovaných burz. Jelikož historie všech bitcoinových transakcí je veřejně dohledatelná, burzy mohou díky nástrojům analytických společností sledovat, zda dotyčné virtuální mince nemají „pochybnou“ historii.

Konkrétně v případě bitcoinové kauzy ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) byl dárce kryptoměny Tomáš Jiřikovský v minulosti spojený s černým trhem na darknetu.

A adresa, ze které ministerstvu Jiřikovský kryptoměnu daroval letos v březnu, je zase spojená s darknetovým tržištěm Nucleus Marketplace, které bylo známé především pro obchod s drogami.

Právě kvůli historii bitcoinů, které protékaly přes adresy spojené se zločinem, je pravděpodobné, že kryptoměnové směnárny jako Binance či Kraken by vůči nim byly podezřívavé. Směnárny takové peníze mohou v krajních případech zmrazit či na ně upozornit úřady nebo při mírnějším podezření požádat plátce o doložení jejich původu.

Co si o původu dotyčných bitcoinů myslí burzy, je zásadní, protože jsou tím místem, kde člověk může bitcoiny proměnit za tradiční měnu.

Spolupráce nicméně funguje i naopak – právě v případě Jiřikovského a českého ministerstva se stalo, že čeští vyšetřovatelé požádali regulovanou směnárnu o zmražení bitcoinů, které nejprve Jiřikovský daroval státu a stát následně jejich část v aukci prodal soukromým společnostem.

Ministerstvo spravedlnosti má vést Eva Decroix, oznámil premiér Fiala

Číst článek

„Ty firmy na tom byly nejvíce bity,“ popsal pro iROZHLAS.cz novinář a autor podcastu KryptoSpace Petr Lukáč. Společnosti si totiž bitcoiny mohly nakoupit jako investici v dobré víře s tím, že stát je spolehlivým garantem „čistoty“ kryptoměny.

Podle Aleše Jandy z přední světové analytické společnosti Chainalysis to však v obecné rovině skutečně platí. Pro velké burzy může být určitý bitcoin vystopovatelný k Nucleus Marketplace, ale pokud je dalším mezivlastníkem stát, měna je tím „očištěná“.

„Směnárna se řídí zákony státu, a pokud stát řekne, že podle něj jsou ty peníze čisté, tak jsou,“ popsal Janda pro iROZHLAS.cz.

Skok o řetězu

Analytici blockchainu přitom nesledují jen podezřelé adresy, sledovat mohou do jisté míry i konkrétní bitcoiny. Pohyb bitcoinu mezi uživateli v praxi mnohem více připomíná platby v hotovosti jednotlivými mincemi, spíše než přesuny peněz mezi bankovními účty, které jsou zastoupené pouze číselnými zůstatky třeba v internetovém bankovnictví.

Možností „vyprat“ špinavé bitcoiny je přesto řada. Zářným příkladem je loupež bitcoinů z burzy Bitfinex v roce 2016, kdy se v dalších letech pár Ilja Lichtenstein a Heather Morganová pokusil využít takřka všechny cesty, aby ukradené bitcoiny očistil.

Nejběžnější metody se snaží v síti bitcoinových transakcí buď vytvořit chaos, nebo nepůsobit podezřele. Kryptoměn kromě bitcoinu existují tisíce, přičemž některé jsou mnohem „privátnější“, například monero.

Převodem na anonymní kryptoměnu na takzvaném swapu se dotyčný může zbavit nečistého bitcoinu a nově nabytou kryptoměnu později převést zpět na bitcoin. Jde o takzvaný chain hopping, tedy skákání mezi řetězy.

Další možností jsou takzvané pračky nebo mixéry – služba nečisté mince za úplatu smíchá s mincemi čistými a v sérii plateb pak stejný objem vrátí uživateli.

Obě cesty nicméně především v západních zemích čelí stále větším omezením a takřka nemožné je využít k vyprání miliardových částek. Mimo jiné i proto, že v dotyčných kryptoměnách není dostatek dostupné likvidity.

Hodnotu všech kryptoměn sleduje například web CoinMarketCap.com, který však vyčísluje řádově víc, než kolik by hypotetický zločinec mohl mít k dispozici pro převod na jiné měny. Zmíněné monero se na seznamu měn pohybuje kolem 23. místa.

„Největším zlodějem kryptoměn je severokorejská skupina Lazarus Group, která zejména v roce 2021 ukradla miliardy dolarů, ale za čtyři roky se jí podařilo proprat jenom jednotky procent z této sumy,“ popsal v podcastu Vinohradská 12 novinář Lukáč.

‚Těším se, až to vyleze.‘ Část bitcoinů dárce rozešle jako odměny za výpomoc, odhaduje novinář

Číst článek

Rovněž obtížně využitelné pro velké částky je takzvaný chain peeling, tedy „loupání řetězu“ – dotyčný z bitcoinů „ukrajuje“ malé částky a rozesílá je po tisících adresách, aby byly mince obtížně vystopovatelné.

Hlavní zbývající metodou je využití neregulovaných burz. Na těch skončila i část bitcoinů z peněženky, odkud šly peníze i českému ministerstvu spravedlnosti. Offshorové burzy se lidově řečeno na nic neptají, když berou kryptoměnu výměnou za běžnou měnu. Dotyčný pak narazí na problém, když chce získané peníze uložit do tradiční banky.

Lichtenstein a Morganová využili tyto možnosti všechny, včetně několika dalších. Jejich dopadení předcházelo několikaroční vyšetřování.

O zločinu dvou lidí, který tehdy zapříčinil bezprostřední pád bitcoinu o 20 procent a v roce 2022 vedl k obvinění z pokusu vyprat kryptoměnu za v přepočtu téměř 100 miliard korun, vznikla řada reportáží i dokumentární film.

Vojtěch Dvořáček, cib Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít