Mám silný dojem hraničící s jistotou, že Tony Blair, někdejší dlouholetý nájemník v londýnské Downing Street číslo 10, neví, co s volným časem. V posledních týdnech a měsících přichází s nejrůznějšími návrhy a požadavky, kterých se ostrovní média logicky chytnou, vždyť jde o bývalého ministerského předsedu.

Blair se stal samozvaným lídrem odpůrců brexitu, z čehož asi dotyčný tábor označovaný výrazy „remainers“ nebo „remoaners“ nemá úplně radost. I když děsivé memento irácké války už přece jen poněkud vyprchalo, Tony Blair zůstává o parník nejtoxičtější postavou britské politiky, potažmo veřejného života. V jeho podání se podpora jakéhokoli bohulibého snažení a iniciativy stává de facto „polibkem smrti“.

Řada Britů by Blaira kvůli iráckému dobrodružství ráda viděla na lavici obžalovaných. Vím minimálně o dvou případech, kdy se obyčejní civilisté, včetně číšníka v londýnské restauraci, pokusili o občanské zatčení Tonyho Blaira. Lidé kolem současného předsedy Labour Party Jeremyho Corbyna mluví o Blairovi s větším opovržením než o soudobých autoritářských vůdcích kdekoli ve světě.

Blair přišel s radikálním a obsahově nikoli nezajímavým návrhem na reformu, myšleno zpřísnění unijních pravidel pro volný pohyb osob, včetně omezení možnosti čerpat dávky a v případě prudkého nárůstu počtu imigrantů zatáhnout za tzv. záchrannou brzdu. Někdejší britský premiér si myslí, že kdyby se Evropská unie k něčemu podobnému zavázala, Spojené království by teoreticky mohlo zůstat v Evropské unii. Kdyby se pod takový návrh podepsal Jeremy Corbyn, bylo by třeba tento plán brát i s ohledem na labouristické náhlé procitnutí ohledně brexitu zatraceně vážně. Blairovo autorství ale tuto možnost silně degraduje.

Coby fotbalový fanoušek jsem se od plic zasmál taky dalšímu z bezedné studnice Blairových výtvorů, a sice jeho neuskutečněné vizi společné britské fotbalové ligy, kterou duchovní otec New Labour připomněl v rozhovoru pro skotskou BBC. Podle Tonyho Blaira se svého času neudělalo dost pro to udržet kulturní a společenskou blízkost Angličanů a Skotů, kteří se v posledních letech od sebe skutečně povážlivě vzdalují.

Neshody čelných politiků možná ani dostatečně neodrážejí skutečnost, jakou na sebe Skotové a Angličané mají navzájem pifku. I v tomto kontextu je představa, kterak se policie snaží marně udržet pořádek na ligovém zápase takového Celticu proti Manchesteru United, poměrně zábavná. Nemluvě o tom, že čistě sportovně je společná liga skotských a anglických týmů úplně nesmyslná. Každopádně příští návrh Tonyho Blaira očekávám z oblasti vědy a techniky…          

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít