V tomto okamžiku se mu tedy hodil svrchovaně loajální partner, petrohradský právník Dmitrij Medveděv, který mu prezidentské křeslo na další čtyři roky takříkajíc pohlídá a pak se zase pokorně stáhne.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Panoptikum ruské politiky – Dmitrij Medveděv

I když od samého počátku jeho prezidentství bylo jasné, kdo je skutečným patronem země a kdo veškeré Medveděvovy kroky z pozadí řídí, přesto nový prezident mohl na leckoho působit jako autonomní politický zjev. Opticky sice patřil k tzv. petrohradskému klanu, který si do Moskvy Putin přivedl, ale nikdy nebyl spjat s KGB jako ti ostatní.

Možná i proto zejména na Západě působil na rozdíl od stále autoritativnějšího Putina a jeho nejbližších dojmem liberála, který by pro svět byl méně nebezpečný než jeho předchůdce, a jak se později ukázalo, i staronový nástupce.

Kremelští zasvěcenci tvrdí, že Medveděv hodlal kandidovat v prezidentských volbách 2012, ale to mu Putin už neumožnil. Místo toho byla vyhlášena mocenská „rošáda“, kdy se oba muži v prezidentském a premiérském křesle navzájem vystřídají.

To se nakonec také stalo, ale původní Putinův slib, že Medveděv zůstane v čele ruské vlády až do roku 2024, splněn jednoduše nebyl: už v roce 2020 byl Medveděv odsunut na vedlejší kolej v podobě nově a jen pro něj vytvořené funkce zástupce tajemníka Bezpečnostní rady státu. Od té doby se jeho politický vliv rovná nule.

Snad právě u vědomí smutného vývoje vlastní mocenské kariéry začíná Dmitrij Medveděv hlavně po začátku války na Ukrajině se svou tragikomicky siláckou rétorikou na sociálních sítích – za všechny jeho výroky připomeňme alespoň „jaderné požářiště“ v Evropě či „jaderný úder na Polsko“.

Člověk si při pohledu na tuto smutnou postavu snadno vybaví klasické Havlíčkovo „nechoď Vašku s pány na led…“

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít