Trumpův pouštní pomník
Odcházení amerického prezidenta Donalda Trumpa neprovází zrovna ohlušující potlesk. Není divu, naštval půl světa. A krom jeho poněkud pružného nakládání s pravdou a lží se i jeho diplomatické schopnosti stanou legendárním odstrašujícím příkladem. Přesto jeden pozitivní pomníček za sebou zanechat může, byť to zpočátku nevypadalo. A tím je obrat ve vztazích na Blízkém východě mezi Izraelem a arabskými mocnostmi.
Trump zprostředkoval navázání diplomatických vztahů mezi Izraelem, Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem, což je tamní největší diplomatický úspěch od dohody s Jordánskem z roku 1994.
Načasování, které mělo být esem v rukávu prezidenta, mu sice výhru ve volbách nepřineslo, ale dopad této událost může být dlouhodobě velmi pozitivní.
Jak prezident Trump, tak jeho izraelský protějšek Benjamin Netanjahu opět předvedli, že mají smysl pro drama. První letadlo izraelských národních aerolinek El Al vypravené do Dubaje neslo nápis „mír“ ve třech jazycích, tedy Peace, Šalom a Salam. Trump příslušné komuniké pojmenoval Abrahamovy dohody s odkazem na společný původ náboženství všech zúčastněných stran.
No, o mír ani společnou lásku v dohodě tak úplně nejde, protože kamenem úrazu vztahů mezi Židy a Araby je Palestina a palestinští předáci zmíněnou dohodu označili za zradu. V dohodě jde o byznys, což ale není špatně, protože společný zájem postavený na penězích může být funkčnější než diplomatická dohoda, která se nenaplní.
Lepší než dlouhé nic
Komerční lety mezi Tel Avivem a Dubají se rozletěly teprve nedávno, ale obchody se už čile domlouvají. Emiráty ohlásily, že chtějí v Izraeli nakupovat technologické a fintechové společnosti, na prosinec se chystá společná konference o digitální transformaci.
Izrael je v této oblasti regionální hvězdou. Investiční fondy Emirátů zase mají velkou palebnou sílu. Spolupráce obou mocností může mít lesk – Emirátům pomůže dostat se mezi globální technologickou elitu a Izrael získá v kosmopolitní Dubaji a Abú Dhabí přístup do většiny muslimské Asie, kam teď moc nemůže.
Trump i Netanjahu doufají, že se k dohodě přidají další muslimské státy, například Saúdská Arábie, a dohoda se stane slibovaným „úsvitem míru“. Ve skutečnosti tady jde o jistou zacílenou bezpečnostní spolupráci. Všichni dříve jmenovaní mají stejného nepřítele – Írán – a diplomatická kooperace Arabů, Židů a Američanů by tlak na perskou mocnost ještě zesílila. A obráceně, protože první izraelští cestovatelé do Emirátů dostali varování, že se můžou stát cílem íránské odvety za zabitého fyzika Mohsena Fachrízádeha.
Takže Abrahamovy dohody nedávají žádnou záruku, že přinesou na Blízký východ klid či vlastní stát Palestincům. Ale otevření obchodních, diplomatických a akademických cest do bohatých arabských zemí a normalizace vztahů v regionu budou i pro muslimské obyvatele Izraele lepší než to dlouhé nic, které tu dosud bylo.
Autorka je šéfredaktorka deníku E15
U přijímacích zkoušek na střední školy vláda nesplnila, co slíbila
Petr Šabata
Digitální risk neproměnil Ivan Bartoš v zisk
Petr Hartman
Terapeutická diplomacie premiérky Meloniové
Petr Fischer
Proměny ukrajinského prezidenta
Libor Dvořák