Oděský trojúhelník: Kyjev, Bukurešť i Kišiněv chápou, že Rusko je pro ně největší hrozbou, říká politolog
Moldavsko, Rumunsko a Ukrajina v souvislosti s hybridní válkou vedenou Ruskem výrazně utužují vzájemné vztahy, pro spolupráci nedávno vznikl i nový název – Oděský trojúhelník. Byť odborníci upozorňují, že země stále rozdělují nevyřešené otázky, tíha ruských hrozeb převažuje. „Vměšování se do prezidentských voleb v Moldavsku ukázalo, v jaké míře je Kreml připraven podkopat proevropskou vládu,“ nastiňuje pro iROZHLAS.cz politolog Cristian Cantir.
V polovině června se konala první trilaterální schůzka mezi Kyjevem, Kišiněvem a Bukureští, země utužují vztahy kvůli blízkosti války na Ukrajině a riziku hrozeb ze strany Ruska. Spolupráce posílila i po zvolení proevropského Nicušora Dana do čela Rumunska, v případě vítězství druhého kandidáta, nacionalisty George Simiona, by orientace na přátelské vazby s Ukrajinou moc v úvahu nepřipadala. Na jaké nejdůležitější aspekty se nyní tedy státy soustředí?
Na celou řadu témat od těch geopolitických až po poněkud praktická, jako třeba vodohospodářství. Obecně jde ale hlavně o globální rozměr, neboť země na sobě navzájem závisí, a proto jsou pro jejich vztahy důležitá v podstatě všechna hlediska.
V krátkodobém horizontu je prioritou se popasovat a minimalizovat ruské hrozby, ať už z vojenského, či ekonomického pohledu. Velkým problémem je pak samozřejmě kybernetická bezpečnost, minimálně pro Ukrajinu a Moldavsko jde oproti Rumunsku, členu Evropské unie a NATO, mnohem více o existenciální otázku. Všichni tři každopádně chápou, že pro ně Rusko představuje tu největší možnou hrozbu.
Podle serveru Balkan Insight nicméně nemálo odborníků stále upozorňuje, že státy rozděluje řada nevyřešených otázek. Které to jsou?
Je pravda, že ruské hrozby do jisté míry některé z nich minimalizovaly. Abych uvedl příklad, Ukrajina například nedávno oznámila, že podobně jako Moldavsko a Rumunsko bude slavit Den rumunského jazyka. Bukurešť se totiž už po desetiletí snaží vést dialog s ukrajinskými úřady a vyjednat vstřícnější podmínky pro ochranu rumunské menšiny.
Cristian Cantir
Politolog původem z Moldavska, od roku 2011 působí jako profesor na Oakland University v americkém Michiganu. Zaměřuje se na oblast mezinárodních vztahů, včetně politického dění v Moldavsku či světových válečných konfliktů.
I na otázkách okolo ní mimochodem George Simion sbíral body. Krajně pravicoví nacionalisté, v rétorice vůči Ukrajině mnohem agresivnější, totiž tvrdí, že se země v minulosti snažila rumunskou identitu vymazat.
Pokud jde o Moldavsko a Ukrajinu, jedním z problémů je hospodaření s vodními zdroji. Ukrajina je samozřejmě schopna mnohem větších investic a moldavské úřady nedávno vznesly obavy ohledně toho, zda na nich budou moci získat spravedlivý podíl.
Poté je zde etnický konflikt, související i s proruskými stranami. Ty tvrdí, že moldavská identita je od té rumunské oddělená a mnohem bližší té ruské. Přátelštější přístup Ukrajiny k rumunské menšině jim v jejich očích navíc také přilévá olej do ohně. A v neposlední řadě, pokud bychom celý trojúhelník chtěli rozebrat skrz naskrz, jsou zde konkrétní tenze mezi Rumunském a Moldavskem.
Mohli bychom je tedy rozvést?
Mnoho proruských stran v minulosti Bukurešť obviňovalo z iredentistických ambicí (snaha o připojení části území jiného státu s významnou vlastní národnostní menšinou – pozn. red.) vůči Moldavsku, a proto se k jeho zahraniční politice Kišiněv často stavěl s rezervou. Nyní, s proevropskou vládou, se již takové diskuse neobjevují, Maia Sanduová je navíc sama rumunskou občankou.
Vztahy jsou nyní extrémně přátelské, proevropské strany se neobávají, že by Rumunsko proti Moldavsku vzneslo nacionalistické nároky, nicméně ty proruské i nadále narativ Rumunska jako jednoho z hlavních nepřátel používají a tvrdí, že chce zemi v podstatě pozřít.
Dále také Bukurešť obviňují z vydávání příliš mnoha pasů etnickým Rumunům žijícím v Moldavsku. Rumunsko má totiž zákon, podle něhož můžete občanství velmi snadno získat zpět, pokud vám bylo nedobrovolně odebráno během sovětské okupace.
Klíčové volby
Mluvíme-li o moldavské politice a proruských tendencích, zemi za pár týdnů čekají parlamentní volby. Maia Sanduová vícekrát upozorňovala, že největší hrozbou je korupce a nelegální financování z Ruska, úřady lidi varují před dezinformacemi na sociálních sítích. Vše je zatím samozřejmě hypotetické, nicméně pokud by volby dopadly spíše ve prospěch proruských stran, co za dopad by to pro Oděský trojúhelník mohlo znamenat?
Nejpříjemnějším scénářem pro současnou prezidentku by samozřejmě bylo, aby vládnoucí strana v parlamentu získala většinu, což by udrželo dobré vztahy s Rumunskem i Ukrajinou. Pokud tomu tak nebude, pravděpodobnost jejich zhoršení s oběma zeměmi se výrazně zvýší.
‚Bombardování propagandou.‘ Strategicky položené Moldavsko ovlivňují Ruskem placení influenceři
Číst článek
Existuje centristický blok zvaný Alternativa, v němž je poměrně hodně politiků s proruskými zkušenostmi, i když tvrdí, jak moc jsou proevropští. V případě Alternativy a proruských skupin by pak tedy nejlepším vizí bylo, kdyby Evropská unie byla schopna vyvíjet tlak a se zmíněným blokem komunikovat tak, aby zajistila alespoň umírněně proevropskou vládu.
V takovém případě se také domnívám, že vztahy s Bukureští a Kyjevem budou poměrně vratké, nestabilní, nikoli ale zcela ztracené. Z druhé strany by proruští aktéři ale zároveň nebyli schopni plně obnovit vztahy s Moskvou, nicméně by její hrozby nehodnotili stejně jako Rumunsko a Ukrajina.
To zmiňuji i proto, že jeden z lídrů Alternativy již dříve prohlásil, cituji, že Rusko pro Moldavsko žádnou hrozbu nepředstavuje, a rovněž uvedl, že ji země zveličuje.
Nadcházející volby jsou tedy pro trojúhelník v zásadě klíčové, protože pokud by se Moldavsko odchýlilo od proevropského směru k proruskému, do značné míry by to jeho funkčnost, ambice limitovalo…
Rozhodně. Vlastně jsme zde tak trochu nastínili historický precedens – Igor Dodon, nejpopulárnější proruský politik v Moldavsku, vůdce nového volebního bloku a v letech 2016 až 2020 hlava státu, pravděpodobně získá něco mezi 25 a čtyřiceti procenty hlasů.
Nikdy se nesetkal s žádnými rumunskými představiteli a země by se tedy ocitla v jakési semi-izolaci proruských skupin. Ty kromě toho, že podporují Donalda Trumpa i Vladimira Putina, také věnují stále větší důraz protiukrajinské rétorice. Hodně se mluví například o tom, že Zelenskyj a Sanduová spolupracují na znepřátelení Ruska.
V jejich rétorice a té u rumunské krajní pravice dochází k určité harmonizaci. Nejde tedy pouze o proruské postoje, ale zároveň i o velmi silnou kritiku ukrajinských úřadů a tvrzení, že Kyjev je zodpovědný za ruskou invazi.
Ruský ‚budíček‘
Pokud jde ještě o ruské hrozby jako takové, loni v červenci všechny tři země podepsaly dohodu o spolupráci v boji proti kremelským dezinformacím, na začátku srpna se shodly na vytvoření nové kybernetické aliance. Předpokládám, že spolupráce v dané otázce se bude ještě více zintenzivňovat?
Hodně záležet bude na výsledku zmíněných parlamentních voleb. Pokud bude mít Moldavsko parlament – jenž následně volí vládu – v němž budou dominovat spíše proruské a středové skupiny, bude to samozřejmě mít vliv na to, do jaké míry bude země s Rumunskem v boji proti ruským snahám o vměšování se a taktikám hybridní války spolupracovat.
‚Hrozba pro národní bezpečnost.‘ Moldavsko nevpustilo europoslance Dostála ze Stačilo! do země
Číst článek
Záviset ale samozřejmě bude i na situaci v Rumunsku, kde je poměrně nestabilní koalice, již sjednocuje jakási proevropská domácí a zahraniční politika, nicméně v ní panuje velké vnitřní napětí. Existují tudíž obavy, že poměrně populární a docela silná krajní pravice by v parlamentu mohla získat větší vliv.
Pokud jde o samotné ruské snahy, myslím, že události z loňského roku byly pro řadu moldavských úřadů jakýmsi budíčkem, stačí zmínit zprávy o kupování hlasů, které málem vedlo k opačnému výsledku referenda o budoucnosti v Unii. Vměšování se do prezidentských voleb ukázalo, v jaké míře je Kreml připraven podkopat proevropskou moldavskou vládu.
V Rumunsku pak podle mě velmi malá část lidí očekávala, jak moc rozsáhlé dané snahy budou. O Calinu Georgescovi například zpočátku mluvilo jen velmi málo analytiků, a spíše se jím společnost tak nějak bavila. Je to zvláštní člověk, sypal ze sebe celou řadu dost podivných prohlášení, a tudíž mu zpočátku moc nikdo nevěnoval pozornost.
Přidejme k tomu ještě dění v Gruzii i značnou harmonii mezi rétorikou rumunské krajní pravice a obecnými kremelskými narativy. Rumunsko i Moldavsko tedy podle mě byly dost traumatizované, a i to vedlo k větší ochotě ke sdílení zkušeností a spolupráci.
Také je fakt, že Kišiněv má v daném ohledu zkušeností mnohem více a do jisté míry i odborných znalostí. Experti mluví rusky, a proto jsou schopni mnohem lépe sledovat ruský vliv. Naproti tomu v Rumunsku jsou obdobné znalosti poměrně omezené.
Co se pak dá od zintenzivněné spolupráce daných zemí, kromě společné obrany proti ruským hrozbám, ještě čekat i z regionálního hlediska, například co do bezpečnosti Černého moře a tak dále?
Kromě ochrany před Ruskem zlepší jakákoli forma budování vztahů mezi Rumunskem, Moldavskem a Ukrajinou správu hranic a přinese pozitivní výsledky pro spolupráci s Evropskou unií. Hranice a stabilita Černého moře jsou zde také velmi důležitým faktorem na snížení ruského vlivu.
S největší pravděpodobností to zmírní i mezietnické napětí, což je pro vzájemné vztahy velmi důležité. Dále to bude zahrnovat větší efektivitu spolupráce v oblasti klimatu, vodního či lesního hospodářství. Řekl bych, že společné rysy ve snaze o řešení bezpečnostní hrozby přinesou pozitivní účinky v podstatě v jakékoli oblasti, kterou si ve spojení mezi danými třemi státy umíme představit.
