Francie v čele Evropy? Jen pozor, aby nám nezpychla
Francie společně s Německem tvořily dlouhou dobu evropskou část páteře Unie i NATO. Po začátku války na Ukrajině se situace změnila – především proto, že Německo v přímé podpoře napadené země hodně váhalo. Vznikla tak situace, kdy po faktickém stahování USA z Evropy a snahy o co nejmenším angažmá v ukrajinském konfliktu, by právě Francie na sebe mohla vzít roli vůdčí evropské síly. Nejen ve válce na Ukrajině.
Francouzský prezident Emmanuel Macron v roce 2017, tedy jen krátce po svém nástupu do úřadu hlavy státu, slíbil během přednášky na pařížské Sorbonně, že se bude držet koncepce tzv. strategické autonomie.
„To znamená, že pokud jde o obranu, musíme Evropě poskytnout možnost jednat autonomně, tj. bok po boku s Aliancí,“ řekl Macron.
Jako by už tehdy tušil, co starý kontinent v následujících letech čeká – válkou na Ukrajině počínaje a americkou ústupností tváří v tvář bezohlednému ruskému diktátorovi Putinovi konče.
Macronův apel zpočátku vyslyšen vůbec nebyl. Od té doby, především po 24. únoru 2022, kdy vypukla rusko-ukrajinská válka, ale především po nedávném návratu Donalda Trumpa do Bílého domu, se situace radikálně změnila. Trump totiž mimo jiné prohlásil, že bezpodmínečnou bezpečnost Evropy americkými silami garantovat nehodlá.
Francie se naučila nespoléhat na ostatní
EU docela nedávno schválila obrannou evropskou strategii ReArm Europe. Na jejím základě Evropané vloží do svého obranného sektoru kolem 800 miliard eur.
Americký ministr Rubio a zvláštní vyslanec Witkoff zamíří do Paříže. Jednat budou i o válce na Ukrajině
Číst článek
Některé unijní státy už vyjádřily ochotu zvýšit své národní obranné rozpočty. Nu, a Francie by podle vojenských expertů mohla v tomto procesu sehrát rozhodující úlohu, ale ne sama.
Politologové si poněkud paradoxně pochvalují epochu, kdy Francie alespoň zčásti stála mimo NATO.
Důvod je jasný: Naučila se být v mnoha ohledech autonomní, vytvořila si vlastní vědeckou základnu v podobě jakéhosi miniaturního Silicon Valley, a plno problémů opravdu umí řešit zcela nezávisle.
Na druhé straně pozorovatelé Paříži doporučují, aby nezpychla.
Když si uvědomíme, že další uchazeč o evropské lídrovství a britský premiér Keir Starmer je značně omezen brexitem, a v případě příštího německého kancléře pak ještě nevíme, nakolik bude schopen spoluobnovit někdejší francouzsko-německý evropský tandem, je odpovědnost Francie vůči starému kontinentu opravdu mimořádná.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Piráti? Ještě není tma, ale stmívá se
Jiří Leschtina
Otevřené dveře do velké politiky aneb Kdo se chystá projít?
Kateřina Perknerová
Maďarsko omezilo ústavní práva. Je to zkouška před volbami, které by Fidesz mohl prohrát
Luboš Palata
Řešení problémů s nelegální migrací není předvolební doba nakloněna
Petr Hartman